Mrtvé nevěsty, delirické stavy a podivné záhady. Hororové povídky E. A. Poea inspiroval jeho vlastní život
Před 215 lety se narodil Edgar Allan Poe. Spisovatel, básník, průkopník krátké povídky, zakladatel detektivního žánru, moderního hororu a science fiction. Sám byl stejně rozporuplný jako jeho hrdinové.
Egaeus, vypravěč děje povídky Berenice, vyrůstá v honosném sídle společně se sestřenicí, která se stane jeho snoubenkou. Po čase začne Berenici sžírat zhoubná nemoc a rozpad jejího tělesného zdraví se odráží v úpadku duševního stavu vypravěče. Před smrtí své milované začne trpět chorobnou obsesí jejími dokonalými zuby. Když Berenice nemoci podlehne a je pohřbena do rodinné hrobky, upadá Egaeus do víru halucinací, ze kterého ho vzburcují zděšení příbuzní. Polopříčetný vnímá jejich výkřiky o znesvěcené hrobce a zohaveném, stále živoucím a dýchajícím těle. Ze skříňky na nešťastníkově stole pak vypadne několik zubařských nástrojů a dvaatřicet alabastrově bílých korálků…
Edgar Allan Poe vydal povídku Berenice v roce 1835. Příběh zoufalého milence a jeho postupného propadu do hlubin šílenství ale dodnes vyvolává větší děs než moderní horory. Ještě děsivějších rozměrů povídka nabude, když si uvědomíme, kolika událostmi ze spisovatelova života je inspirována. Když Poeovi umřela jeho milovaná žena, propadal se opravdu do depresí hraničících s psychotickými stavy. Aby toho nebylo dost, je potřeba zmínit, že svou budoucí manželku poznal ve dvaceti letech, když jí samotné bylo sedm. Vzal si ji, když jí bylo třináct. A byla to opravdu jeho vlastní sestřenice.
Vyděděný básník a příliš mladá nevěsta
Poe se narodil v roce 1809 do rodiny kočovných herců. Otec byl alkoholik a od ženy a novorozeného syna zakrátko utekl. Matka po dvou letech zemřela na tuberkulózu a malého Edgara se ujali zámožní bezdětní manželé Allanovi. Mládí prožité v Richmondu v domácnosti obchodníka s tabákem ale nebylo příliš šťastné. Otčím chtěl z adoptovaného syna vychovat džentlmena ze staré školy. Edgarovi ale v mládí učarovala tvorba Lorda Byrona a toužil se stát spisovatelem. Ve třinácti letech už napsal tolik básní, že by vystačily na knihu. Ředitel školy ale rodiče přesvědčil, aby synovi její vydání neumožnili, protože básnická profese není pro slušného mladého chlapce vhodná.
Zrazený mladý básník toužil po finanční soběstačnosti, což řešil poměrně nešťastným způsobem – hazardem. Ze školy musel v sedmnácti letech odejít a další dva roky strávil v armádě. Během služby vydal v roce 1827 vlastním nákladem svou první knihu Tamerlán a další básně (Tamerlane and Other Poems). O sbírce, kterou Poe publikoval pod pseudonymem Bostoňan, se dlouhá léta nevědělo. Z původních padesáti výtisků se do dnešního dne dochovalo pouze dvanáct a v roce 2009 vydražila aukční síň Christie’s jeden výtisk za rekordních 662 500 dolarů. Mladému autorovi ale vydání přineslo jen další dluhy. Po odchodu z armády se navíc nadobro rozhádal se svým otčímem a odešel bydlet do Baltimoru ke své tetě a sedmileté sestřence Virginii.
Kritik, autor a alkoholik
Sňatek mezi bratrancem a sestřenicí nebyl v tehdejší Americe nic výjimečného, mládí nevěsty však budilo pohoršení. Edgar ale svou ženu vroucně miloval a prožíval jedno ze svých šťastnějších období. Rok před svatbou totiž získal post redaktora v populárním časopise Southern Literary Messenger, kde se proslavil vtipnými a často velmi sžíravými recenzemi. V časopise také začaly vycházet první Poeovy práce, mimo jiné i povídky Berenice a Morella, které spojuje téma utrpení nad ztrátou milované ženy. Podobné obavy začaly pronikat i do života autora. Virginiino chatrné zdraví a nekončící finanční problémy byly zdrojem neustálého stresu, který Poe bohužel řešil alkoholem. Nebyl sice notorický pijan a dlouhá léta dokázal abstinovat, když ale začal pít, nacházeli ho přátelé bezvládného v příkopech. Kvůli problémům s alkoholem přišel v roce 1937 o místo redaktora a přestěhoval se i se svou mladou ženou do Filadelfie.
Havran a úspěch
Nový domov opět přinesl dočasnou změnu k lepšímu. Poe ve Filadelfii vydal svůj první (a poslední) román Příběhy Arthura Gordona Pyma a soubornou sbírku povídek Grotesky a arabesky. Sklidil za ně sice uznání, peníze ani slávu ale autorovi nepřinesly a na živobytí si musel vydělávat opět jako redaktor v časopisech. Zlom přišel až v roce 1845 s básní Havran. Z veršovaného vyprávění, ve kterém autor (opět) truchlí nad smrtí své ženy a povídá si s mluvícím havranem, se stala literární senzace. Poeovi vynesla báseň slávu, po které tak dlouho toužil. Jeho předchozí díla se dočkala souborného vydání a literární salóny se přetahovaly o možnost ho hostit na intelektuálních večírcích. Jediné, čeho se opět nedočkal, byly peníze. Kvůli složitým právním kličkám v autorských zákonech si za nejúspěšnější rok svého života vydělal jen něco málo přes 500 dolarů. Velkou část navíc spolkl neuvážený plán začít vydávat vlastní časopis a nadějný autor skončil na mizině. Když o dva roky později zemřela Virginie na tuberkulózu, propadl se do temnoty jako vystřižené z jeho mnoha povídek.
První z velkých detektivů
Poe je dnes známý hlavně jako mistr napětí a hrůzy. Povídky, jako je Jáma a kyvadlo, Černý kocour nebo Pád domu Usherů patří do kánonu klasického hororu a slouží jako důkaz, že horor může mít atributy vysoké literatury. Nebyl ale prvním a zdaleka ani jediným spisovatelem, který se hrůzou zabýval. Horace Walpolle napsal svůj mysteriózní proto-horor Otrantský zámek už v roce 1764, Frankenstein Mary Shelleyové vyšel už v roce 1818. Poeovy zakladatelské zásluhy směřují spíše k žánru detektivky a jeho povídky přímo inspirovaly nejznámější postavy detektivního žánru. Pro pochopení, jak moc se Poeovy příběhy odráží v budoucích dobrodružstvích Sherlocka Holmese, Hercule Poirota nebo slečny Marplové, stačí přečíst jeho povídku Vraždy v ulici Morgue z roku 1841.
Poe v nich představuje soukromého detektiva Auguste Dupina, který geniální dedukcí vyřeší záhadnou brutální vraždu. Dupin pak vystupuje ještě v dalších povídkách Záhada Marie Rogêtové a Odcizený dopis, které jsou až nápadně podobné pozdější tvorbě Arthura Conana Doylea. Zajímavé je, že i v případě detektivek se Poe inspiroval vlastními prožitky. V soukromí si totiž liboval v luštění hlavolamů, šifer a živě se zajímal o současnou vědu. Zálibu v kryptografii zužitkoval v jedné ze svých prvních populárních povídek Zlatý skarabeus, kde jeho hrdina William Legrand brilantně rozluští šifrovanou zprávu vedoucí k zakopanému pokladu. V eseji Eureka pak Poe dokonce představil vlastní teorii vzniku a vývoje vesmíru. Přišel na ni prý pouhou intuicí, je ale velmi podobná teorii Velkého třesku, ke které věda dospěla až o 80 let později. V době publikace Poeovi zbýval už jen rok života.
Záhadná smrt
Poeův život kopíroval mnoho témat z jeho tvorby. Nejinak to bylo i v případě jeho smrti, kterou dodnes provází mnoho nevyjasněných okolností. Na konci září roku 1849 odjel z Richmondu do Filadelfie pracovat na sbírce básní. Do města však nikdy nedorazil a místo toho se objevil po šesti dnech v Baltimoru. Byl oblečen do cizích šatů, blouznil, upadal do deliria a vykřikoval jméno „Reynolds“. Po čtyřech dnech strávených v nemocnici 7. října roku 1849 zemřel. Pohřbu se zúčastnilo pouze sedm hostů a několik vzdálených příbuzných a nikdo nebyl ochoten zaplatit za náhrobní kámen. Mramorový obelisk s vytesaným havranem se na hrobě objevil až v roce 1875, kdy už Poeovy povídky a básně znal celý svět. Poslední tečku za podivným příběhem života Edgara Allana Poea napsal osud v roce 1885. Správcům spisovatelovy pozůstalosti se přihlásil jistý William Gill. Poeův velký obdivovatel zjistil, že se bude rušit hřbitov, na kterém byla pochována jeho manželka Virginie. Získal proto od opata povolení vyzvednout její ostatky, aby mohli manželé konečně spočinout navěky vedle sebe. Jeho záslužný čin na sobě má ale jeden stín – než William Gill pozůstatky Virginie Poeové odevzdal, schovával je několik let doma v krabici pod vlastní postelí.
