Lord Byron se vysmíval sexuálním konvencím své doby. Miloval muže, ženy i svou sestru
Co bychom si počali, kdyby se nenarodil lord Byron? Romantismus by bez něj pravděpodobně vůbec nevznikl nebo by byl mnohem méně romantický. Bez jeho přispění bychom neměli moderní horory ani upírskou literaturu. Mladiství intelektuálové by nevěděli, jak správně hořekovat nad malostí světa. Ženy by přišly o předobraz hříšného krasavce, kterého může napravit jen opravdová láska. Neexistoval by hrabě Dracula, Dorian Gray, Lestat de Lioncourt, Edward Cullen, Joffrery dePeyrac ani Christian Grey. Slavný básník, skandální propagátor sexuální svobody a symbol boje za nezávislost lidí i národů zemřel přesně před 200 lety.
George Gordon Byron se narodil v Londýně 22. ledna 1788 do starého, ale nepříliš zámožného šlechtického rodu. Jeho otec zemřel, když mu byly tři roky, a stačil před tím propít a utratit celé matčino jmění. Malý George proto vyrůstal v relativní chudobě. Byl hubený a neduživý, potýkal se s vrozenou deformací nohy a musel podstoupit řadu bolestivých lékařských zákroků. Život se mu obrátil naruby, když jako desetiletý školák zdědil po svém prastrýci titul barona a panství v anglickém Nottinghamshire. Sídlo bylo sice ve špatném stavu, matka ho ale dokázala pronajmout a z prostředků zaopatřit sebe i syna.
Přátelé a milenci
Díky skromnému příjmu mohl mladý lord Byron navštěvovat prestižní internátní školu Harrow na předměstí Londýna. Ze zakřiknutého kulhavého mladíka se zde stal sebevědomý bonviván. Usilovně cvičil, věnoval se boxu, veslování a kriketu a podle všeho zažil i první milostné vzplanutí. Jelikož docházel na chlapeckou školu, nebyla předmětem jeho citů dívka, ale o dva roky mladší spolužák, budoucí politik a vévoda John FitzGibbon. Upjatá morálka tehdejší Anglie vztahy mezi muži zakazovala a odhaleným milencům hrozila i veřejná poprava. Romantické přátelství založené na kolegialitě a vzájemné úctě ale bylo naopak u studentů aktivně podporováno. Byron se rychle naučil na hraně mezi těmito dvěma protipóly balancovat a pokračoval v tom i během univerzitního vzdělávání, které absolvoval na slavné Trinity College v Cambridgi.
Pro léta strávené na univerzitě je možné trochu nadnesené používat slovo „vzdělávání“, protože přednášky Byron navštěvoval velmi sporadicky. Stal se zato vůdčí osobností zdejšího studentského spolku. Pořádal divoké večírky, s oblibou se koupal s kamarády nahý v řece Cam, a když mu děkan sdělil, že univerzitní řád zakazuje chovat na pokoji psy, přivedl si na koleje medvěda. Jeho věrným přítelem a spolupachatelem byl budoucí spisovatel, novinář a politik John Hobhouse. Po třech letech spolu z Cambridge odešli a vydali se na cesty. Toulali se po Portugalsku, Španělsku a Maltě. Poté dopluli do Albánie, Řecka a Turecka, kde si společně užívali v lázních a orientálních domech lásky. Krása Středozemí a společnost milovaného spolužáka v Byronovi probudila touhu psát básně.
Poezie a skandály
Byron sice na první pohled prožíval idylické mládí urozeného jinocha, jeho poezie ale štěstím neoplývala. Typickým hrdinou jeho básní je rozervaný mladý muž plný vnitřních pochyb, který se vzpírá společenským konvencím. Kritici často dodávají, že byronský hrdina zpravidla trpí narcisismem, který pramenil z povahy samotného autora. Na obranu mladého poety je ale potřeba uvést, že jeho už tak vysoké sebevědomí zdatně podporovaly zástupy obdivovatelů a obdivovatelek a také nesporný fakt, že Byron byl opravdu nadaný básník. Jeho romantické verše prodchnuté temnou erotikou sice vyvolávaly pohoršení, vynesly mu ale obrovskou popularitu, vliv a možnost dále se oddávat svým zálibám a vášním. Ne všechny byly zcela v pořádku.
Jedním z největších skandálů, které se k Byronovi pojí, byl jeho údajný milostný vztah s jeho poloviční sestrou. Augusta Leighová pocházela z prvního manželství Byronova otce. Za mládí se nestýkali, v dospělosti se ale velmi sblížili a podle svědectví básníkových blízkých přátel byla Augusta jedinou ženou, kterou Byron opravdu miloval. Není úplně jisté, do jaké míry byl jejich vztah intimní. Dopisy, které Byron své sestře psal, se dají těžko popsat jinak než jako milostné. Je ale možné, že šlo o domluvenou hru a básník chtěl pomocí skandální korespondence povzbudit svou popularitu. Skandál ale opravdu vypukl v okamžiku, kdy se Augustě narodilo dítě a v jejím okolí se začalo otevřeně tvrdit, že otcem je sám Byron. Opět není jasné, jestli šlo jen o snahu očernit básníkovu pověst, nebo jestli měl opravdu se svou poloviční sestrou milostný poměr. Jeho sexuální život byl v každém případě velmi otevřený. Prožíval vášnivé aféry s desítkami obdivovatelek, využíval náklonnosti aristokratky Caroline Lambové, zároveň ale udržoval i vztah se svým přítelem Hobhousem, spisovatelem a dobrodruhem Edwardem Johnem Trelawnym, básníkem Percym Byshe Shelleym a dalšími muži a ženami napříč Evropou.
Divoký životní styl a nekončící skandály se postupně začaly podepisovat na Byronově finanční situaci. Jakožto pyšný šlechtic odmítal za svá díla přijímat honoráře a propadl se do dluhů. V roce 1816 se kvůli problémům s věřiteli rozhodl uzavřít „sňatek z rozumu“ s mladou baronkou Anne Isabellou Millbankeovou. Ta se s ním ale po pouhém roce rozešla kvůli jeho alkoholismu, nevěrám a podivnému chování hraničícímu se šílenstvím. Zbylo jí po něm pouze jméno Lady Byron, které používala až do své smrti, a dcera – budoucí slavná matematička a tvůrkyně prvního počítačového kódu Ada Lovelace.
Exil a smrt
Pro Byrona se situace v Anglii stala neudržitelnou a hrozilo mu vězení. Rozhodl se proto odejít do dobrovolného exilu. Jeho první zastávkou bylo Švýcarsko, kam ho následoval jeho lékař John Polidori a básník Percy Byshe Shelley se svou snoubenkou Mary a její osmnáctiletou sestrou Claire. Společnost plánovala prožít léto v horách a u jezer. Neustávající deště ji ale uzavřely do vily, kde se její členové oddávali alkoholu, opiu a sexu. Dekadentně ponuré náladě dodnes vděčíme za vznik moderních hororů. Mary Shelley zde napsala slavného Frankensteina, Polidori zase první upírskou povídku Vampyr. Není žádným tajemstvím, že předlohou démonického Lorda Ruthvena byl sám Byron. Upíří aristokrat koneckonců nebyl jedinou postavou, kterou básník inspiroval. Vidět ho můžeme i v Heathcliffovi Emily Brontëové, Dorianu Grayovi Oscara Wildea a desítkách dalších tragicky romantických hrdinů včetně Joffreyho de Peyraca z Angeliky, který stejně jako sám Byron celý život kulhal.
Ze Švýcarska pak Byron pokračoval do Itálie. Pobýval v Benátkách a později v Ravenně, kde si ho s vědomím manžela vydržovala bohatá komtesa Teresa Guiccioli. V Anglii mezitím vyšel jeho satirický román Don Juan, který vyvolal další skandál a nadobro autorovi uzavřel jakoukoliv možnost návratu. Namísto toho se básník upnul k povstání, které v Řecku v roce 1821 vypuklo proti nadvládě Otomanské říše. Je těžké pochopit, jak chtěl k boji za nezávislost Řecka přispět, protože neměl ani nejmenší vojenské zkušenosti. Jeho kritičtí životopisci soudí, že se nechal unést svým narcisismem a věřil, že když se postaví v rudém kabátci a turbanu do čela armády, nepřátelé rázem prchnou. Nejednotnost řeckého odboje a rozhádanost různých frakcí způsobila, že se Byron bojů nikdy nezúčastnil. Přízeň slavného spisovatele však přinesla řeckému odboji podporu v Británii, Francii a Rusku a také peníze. Sám Byron ho financoval prodejem několika svých zbývajících nemovitostí ve Skotsku, část zisků ale utrácel i za společnost svého patnáctiletého pobočníka Loukase Chalandritsanose. Ten se stal bardovou poslední velkou láskou a námětem tragické básně Láska a Smrt.
Duševní a tělesné vyčerpání spolu s ne zrovna příkladným životním stylem podlomilo Byronovo zdraví. V dubnu roku 1824 na projížďce promokl, přepadly ho horečky a neobratné lékařské zásahy jeho stav jen zhoršovaly. Ve svých 36 letech vydechl 19. dubna naposledy. V Řecku je dodnes oslavován jako národní hrdina a šířily se dokonce pověsti, že se měl stát králem řeckého státu, jehož nezávislost pomohl vybojovat. V Anglii se ale na jeho hříchy nezapomnělo a církevní hodnostáři rázně odmítli požadavek nechat básníka spočinout po boku dalších slavných osobností ve Westminsterském opatství. Namísto toho byl pochován v kostele svaté Máří Magdaleny v hrabství Nottinghamshire, kde strávil své dětství. Na poslední cestě provázely básníka tisícové davy.
