Čtyři roky s pochodem smrti. Jaké tajemství skrývají události z konce války v Opavě?
Vladimír Nevlud před čtyřmi lety nechal podnikání a začal se věnovat historickému výzkumu pochodu smrti, který v lednu 1945 prošel jeho rodnou Opavou. Z výpovědi jednoho z přeživších se mu podařilo zjistit, že mezi vězni byl i Jiří Popper, později Pavel, bratr spisovatele Oty Pavla. Identifikoval většinu vězňů a rekonstruoval, kudy a kdy se pochod pohyboval. Získal svědectví o vraždění zajatců, které se v minulosti kvůli odbytému zdokumentování nedostalo před soud. Teď chce vše dotáhnout do konce a zřídit důstojnou připomínku obětem.
Je to jedna z nejsmutnějších a nejpůsobivějších scén české kinematografe. Bratři Hugo a Jiří Popperovi odcházejí s kufry a žlutými hvězdami na kabátech do koncentračního tábora, ohlížejí se, tatínek Leo (Karel Heřmánek) je přitom sleduje dalekohledem s vědomím, že je možná už nikdy neuvidí… Předtím odjel načerno na rozvrzaném bicyklu s odpáranou hvězdou za známým převozníkem Proškem, který mu s brbláním půjčil vlčáka Holana, aby s ním v lese upytlačil srnce na vykrmení obou chlapců.
Film se jmenuje Smrt krásných srnců a podle stejnojmenné povídkové knihy Oty Pavla, třetího z bratrů, ho natočil Karel Kachyňa. Ota kvůli nízkému věku do transportu nemusel a zůstal doma s mámou, která Židovka nebyla, a tak ji Němci nechali na pokoji. Po válce si tak jako celá rodina změnil příjmení na Pavel a proslavil se jako spisovatel, přičemž čerpal ze života svého a své rodiny.
Ota Pavel zemřel v březnu 1973 na infarkt, a tak už nestihl napsat víc o osudu svého bratra Jiřího. Ten zažil z rodiny zřejmě nejhorší válečné útrapy. Koncem října roku 1944 se dostal do vůbec posledního transportu do Osvětimi, unikl plynovým komorám a prošel pobočné tábory Osvětim III, poskytující otrockou práci pro chemický koncern IG Farbenindustrie, a poté Sosnovec II, kde se vyráběly komponenty do protiletadlových kanónů.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
