Z Prahy do gulagu. Sovětské orgány po válce odvlekly z Československa ruské emigranty
Zvláštní jednotky sovětské kontrarozvědky dorazily do Prahy 10. května 1945 v osm večer. Ubytovaly se v hotelu Central v Hybernské ulici a hned druhý den se daly do práce. Jedním z prvních zatčených ruských emigrantů byl diplomat Vladimír Rafalskij. Sergeje Vojcechovského sebrali 12. května, co na tom, že to byl československý generál. Pro Sergeje Marakujeva si přišli 20. května. „Babička nikdy nepřestala věřit, že se vrátí,“ vzpomíná Marakujevova vnučka, ANASTÁZIE KOPŘIVOVÁ (88).
Za dveřmi nuselského činžáku stáli neznámí muži. Mluvili rusky. „Rádi bychom si s vámi pohovořili. Nebojte, za pár hodin budete zpátky,“ prohlásili. Jedenasedmdesátiletý matematik a bývalý ředitel Ruského institutu zemědělského družstevnictví v Praze Sergej Vladimirovič Marakujev se rozloučil s manželkou. Do večeře bude doma.
Jídlo vystydlo, za okny už byla tma a Anna Marakujevová stále přemýšlela, kde se její muž zdržel. Za pár dnů jí kdosi přinesl moták z vězení. Na útržku papíru poznala Sergejovo písmo. „Jsem u svých hostitelů na Karlově náměstí.“
Ruská pomocná akce
„Rodiče nám nikdy nevyprávěli, jak se seznámili, ale z tatínkových dopisů mamince je zřejmé, že na ní mohl oči nechat už v Rostově na Donu,“ říká Anastázie Kopřivová. Vasilij Andrejevič Vukolov (2. 8. 1896–19. 8. 1947) vystudoval Střední zemědělské učiliště v Persianovce a v roce 1918 byl mobilizován do Donského kozáckého vojska, aby bojoval proti bolševikům. Na podzim 1920 ho s dalšími kozáky přepravili do Konstantinopole a pak do Bulharska, jeho starší bratr zamířil do Egypta.
Díky Ruské pomocné akci, kterou vyhlásila československá vláda na podporu ruských uprchlíků, mohl Vasilij Vukolov v roce 1921 přijet do Prahy. Vasilij nejprve vystudoval Ruský institut zemědělského družstevnictví, kde byl ředitelem právě Sergej Vladimirovič Marakujev. „Dědeček se před první světovou válkou zabýval zemědělským družstevnictvím. Nemělo to nic společného se sovětskými kolchozy. Kozáčtí družstevníci na jihu Ruska se sdružovali dobrovolně, mimo jiné se skládali na společné technické vybavení. Mlátička na obilí sloužila celé vesnici,“ vysvětluje Anastázie Kopřivová. Sergej Marakujev přijel do Československa v roce 1919, aby s prostějovskou továrnou Wikov, Wichterle, Kovařík a dalšími podniky uzavřel výměnnou smlouvu. Za zemědělské stroje mělo jihoruské družstvo dodat různé komodity.
Sergej Marakujev s manželkou a mladší dcerou v Československu už zůstal, do Prahy se naštěstí podařilo přicestovat i jeho synům. Stroje a další vybavení však uvízly v Hamburku a nakonec skončily v Moskvě. Sergej Marakujev založil v Praze Ruský institut zemědělského družstevnictví a až do poloviny třicátých let stál v jeho čele. To už byla jeho dcera Sofie provdaná za Vasilije Vukolova a čekala druhou dceru.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
