Nejhorší dokonalá vražda historie. Nadlidé naplánovali dokonalý zločin a dokonale to zpackali
Před sto lety se odehrál jeden z nejbizarnějších případů historie kriminalistiky. Čtrnáctiletý Bobby Franks byl unesen a zavražděn dvěma bohatými teenagery, kteří toužili spáchat dokonalý zločin.
Nathan Leopold a Richard Loeb v žádném ohledu nezapadali do profilu úkladných vrahů. Leopold byl génius hovořící devíti jazyky a jeho IQ se pohybovalo kolem hranice 200. Loeb byl podobně nadaný. Univerzitní titul získal už v 17 letech a měl před sebou slibnou kariéru v oboru psychologie nebo kriminalistiky, která ho vždy fascinovala. Oba vyrůstali v zámožných rodinách luxusní chicagské čtvrti a znali se již z mládí. Během univerzitních studií spolu navázali nejprve přátelský, později i milenecký vztah.
Nadlidé
Kromě sexuální orientace spojovala Leopolda a Loeba i fascinace konceptem „nadčlověka“ rozvíjeného ve filozofii Friedricha Nietzscheho. Jak to u mladých mužů uchvácených Nietzscheho dílem bývá, vyložili si ho výhradně po svém. Během nekonečných debat dospěli k názoru, že jsou díky své inteligenci a původu předurčeni stát se nadlidmi nadřazenými společenským konvencím a zákonům. Svou domnělou imunitu vůči pozemským autoritám začali testovat v praxi. Z domů studentských spolků kradli drobné předměty, rozbíjeli vybavení a později začali zakládat i požáry. Dopadeni sice nebyli, ale nevzbudili ani žádný zájem, což jejich ambice nemohlo uspokojit. Dospěli proto k přesvědčení, že jim slávu a status nadlidí může zajistit pouze vražda.
Plánování „dokonalého zločinu“ věnovalo duo supermanských adeptů sedm měsíců. Vypracovali podrobný postup únosu oběti, způsob jejího usmrcení i sérii zastíracích manévrů, které měly svést policii na falešnou stopu. Jako oběť si vybrali čtrnáctiletého Bobbyho Frankse, syna bohatého hodináře. Hodlali ho nejprve omráčit páčidlem, poté mu chtěli kolem krku uvázat lano a společně ho uškrtit, aby byli pachateli oba dva. Po uschování těla a likvidaci důkazů měli v plánu předstírat, že jsou únosci a po rodině žádat výkupné.
Nedokonalá vražda
K uskutečnění plánu přikročili Loeb s Leopoldem 21. května 1924. Bobbyho Frankse zastavili během cesty ze školy v automobilu, který si Leopold vypůjčil pod falešnou identitou. Nabídli mu, že ho odvezou domů. Bobby nejprve odmítal, protože byl od domu vzdálen jen několik minut chůze. Dal se ale přesvědčit, nastoupil do vozu a sedl si na místo spolujezdce. Následující události jsou dodnes nejasné. Nejpravděpodobnější varianta mluví o tom, že Leopold řídil a Loeb, který seděl na zadním sedadle, udeřil Frankse několikrát do hlavy. Poté ho přetáhl na zadní sedadlo, kde ho uškrtil.
Po činu postupovala dvojice podle připraveného scénáře. Tělo polili kyselinou, aby znemožnili identifikaci, a na vyhlédnutém místě v asi 40 km vzdálené bažině ho spustili pod hladinu. Po návratu do Chicaga zjistili, že Bobbyho Frankse již rodina postrádá. Leopold proto zavolal Franksově matce, oznámil jí, že syn byl unesen, a sdělil jí, kde má očekávat další instrukce k předání výkupného. Spokojeni se svým dílem poté vrazi strávili zbytek noci hraním karet.
Dokonalý plán se začal hroutit hned druhý den. Rozrušená matka si nestihla zapamatovat, kde si má vyzvednout další instrukce únosců. Zástěrka výkupného vzápětí pozbyla smyslu, protože policie zavražděného Bobbyho našla. Pátrací akce u bažiny vzápětí pod hladinou odhalila i neobratně vyhozený dopis s žádostí o výkupné, psací stroj, na kterém byl napsán, a také brýle. Neobvyklé uchycení pantů přivedlo vyšetřovatele velmi rychle k optikovi, který uvedl, že podobný model prodal pouze třem klientům. Jediný, kdo neměl na dobu vraždy alibi, byl Nathan Leopold. Policie oba dva pachatele předvolala k výslechu, kde se po krátké době přiznali.
Soud
Jako správní nadlidé se oba vrazi snažili shodit vinu jeden na druhého a sami se pasovali do role neochotného asistenta. Zatímco se vyšetřovatelé snažili případ rozmotat, zámožní rodiče si na obhajobu najali právnické eso Clarence Darrowa. Případ byl sice předem ztracený, protože se pachatelé k činu doznali, Darrow byl ale přesvědčený odpůrce trestu smrti, který oběma vrahům hrozil, a obhajobu za vysoký honorář (hovoří se až o milionu dolarů) přijal. U soudu pronesl slavnou osmihodinovou řeč, kterou dokázal soudce a porotu zviklat. Namísto trestu smrti byli Loeb a Leopold odsouzeni k doživotnímu vězení.
Oba nadlidi čekal ve vězení krušný osud. Loeb v něm pobyl dvanáct let, než ho během potyčky podřezal jeden ze spoluvězňů ve sprše břitvou. Leopold strávil za mřížemi 33 let a mnohokrát žádal o podmínečné propuštění. Uspěl až v roce 1958. Žil poté osamocen v Puerto Ricu, kde v roce 1971 zemřel. Jediným světlým momentem jeho života bylo úsilí, které ve vězení věnoval výuce negramotného spoluvězně Jamese Montgomeryho. Montgomery, neprávem obviněný ze znásilnění, se díky němu naučil číst a psát, vystudoval práva a dosáhl svého propuštění.
