Orwellovu románu 1984 je 75 let. Jak se od něj liší dnešní realita?
Před 75 lety vydal George Orwell svůj slavný román 1984. Jaké předpovědi mrazivé antiutopie se vyplnily? A všímáme si jich, nebo s nimi spokojeně žijeme?
George Orwell, vlastním jménem Eric Blair, byl britský novinář, esejista a spisovatel. Jeho otec pracoval jako úředník ve správě koloniální Indie a sám Eric se během studií živil prací pro britskou imperiální policii v Barmě. Přímá zkušenost s despotickými praktikami koloniálních velmocí z něj udělala kritika imperialismu a přiklonila ho k levicovému vidění světa. Zprávy o teroru, který v Sovětském svazu nastolil Stalin, ho ale ze sympatií ke komunismu vyléčily. Stal se proto přesvědčeným sociálním demokratem a nemilosrdným kritikem totalitních zřízení všeho druhu. Své vize, kam až může despotická vláda autoritářů zajít, shrnul ve svém nejslavnějším románu 1984. Kniha vyšla 8. června 1949 a ve své době působila jako sci-fi. Orwell v ní ale popisoval realitu, kterou viděl všude kolem sebe, a dováděl ji pouze do extrémů, které tehdy ještě nebyly technologicky proveditelné. Dnes už je situace jiná a mnohé Orwellovy předpovědi se staly běžnou součástí naší každodenní reality.
Pokračování 2 / 6
Dvousměrná televizní obrazovka
Každý obyvatel světa románu 1984 má doma instalovanou televizní obrazovku, která se nedá vypnout. Slouží k přenosu stranou schválených informací a zároveň k odposlouchávání a sledování obyvatel, rozeznávání jejich obličejů, nálad a emocí: „Obrazovka současně přijímala i vysílala. Každý zvuk, který Winston vydal a jenž byl hlasitější než velmi tichý šepot, obrazovka zachycovala; a co víc, pokud zůstával v zorném poli kovové desky, bylo ho vidět a slyšet.“
Realita
Všechny funkce Orwellova „telescreenu“ zastává náš mobilní telefon. Vykonává je ale značně efektivněji, protože není přišroubovaný na stěně, ale nosíme ho neustále při sobě. Můžeme si namlouvat, že funkce rozeznávání obličeje nám umožňuje telefon rychleji odemykat a ovládat. V Číně ale používá vláda stejnou technologii k vyhledávání a sledování členů ujgurské minority. Investigativní reportáže přinesly i zprávy o tom, že na Ujgurech čínská vláda testovala program, který z výrazů jejich obličejů detekuje emoce.
Pokračování 3 / 6
Nepotopitelné námořní základny
Ve světě 1984 probíhají neustále války a vládnoucí Strana jimi udržuje občany ve stavu obav z vnějších nepřátel. Orwell při jejich popisu mluví o nepotopitelných plovoucích pevnostech, kterými supervelmoci kontrolují strategické body námořních cest.
Realita
Orwell se při psaní románu inspiroval letadlovými loděmi, které hrály velkou úlohu ve II. světové válce. Jejich dnešní nástupci se vlastnostmi a rozměry k jeho „plovoucím pevnostem“ blíží, nejsou však nepotopitelné. To se ale nedá říct o umělých ostrovech, které rostou v Jihočínském moři. Na spornou oblast, kterou vedou nejfrekventovanější námořní trasy, si dělá nárok Čína, Tchaj-wan, Vietnam, Brunej, Malajsie a Filipíny. V roce 2016 zde Čína začala uměle rozšiřovat písečné náspy Spratlyho ostrovů, zpevňovat je a umisťovat na ně budovy, které jí pomohou strategickou oblast kontrolovat a ovládnout.
Pokračování 4 / 6
Kontrola skrze zábavu
Většinu populace světa 1984 tvoří takzvaní „proléti“. Orwell píše, že by pro ně bylo snadné vládnoucí totalitní režim svrhnout. Ve skutečnosti ale vláda na jejich kontrolu nemusí vynakládat příliš velké úsilí. Stačí, když jim prostřednictvím televizních obrazovek servíruje nekonečný tok laciné a nenáročné zábavy (v originále zvané „Prolefeed“ – krmivo pro proléty) „Jejich duševní obzor byl omezen těžkou fyzickou prací, starostí o domácnost a o děti, drobnými spory se sousedy, filmy, fotbalem, pivem a hazardem. Nebylo těžké udržet je pod kontrolou.“
Realita:
V dnešní realitě sociálních sítí je podsouvání laciné zábavy až neuvěřitelně efektivní. Neřídí ji ale Ministerstvo pravdy. Na starosti ji mají algoritmy, které na internetu neustále analyzují naše preference a v reálném čase nám podle nich doporučují další obsah. Jejich nastavení provozovatelé internetových služeb tají. Přesný přehled o jejich fungování ale nemají ani sami tvůrci, protože jsou algoritmy stále více svěřovány umělé inteligenci. Obecně se ale dá vysledovat, že hlavní strategií je servírovat uživatelům obsah, který rezonuje s jejich vlastním přesvědčením, a posouvat ho do stále extrémnější podoby. Tristan Harris, bývalý pracovník etického oddělení Googlu a zakladatel Centra pro Humánní technologie, popisuje při svých přednáškách příklad, kdy pouhé vyhledávání informací o dětské výživě bez chemických konzervantů posouvalo uživatelky Facebooku do antivakcinačních skupin. V důsledku algoritmy uzavírají uživatele do názorových bublin a podporují v nich nenávist vůči lidem s jinými postoji. Stejně jako v románu 1984, kde občané museli povinně sledovat televizní pořad „Dvě minuty nenávisti“.
Pokračování 5 / 6
Veršotep
Veršotep (v originále „versificator“) je přístroj, který ve světě 1984 vyrábí hudbu a literaturu. Do procesu tvorby člověk vůbec nezasahuje. Plánovací komise pouze vydá pokyny, jaká témata má dílo obsahovat, automatický stroj podle nich vytvoří knihu nebo píseň, které pak Oddělení hudby nebo Oddělení knih chrlí v obrovských nákladech mezi proléty. Lidé, kteří se podílí na výrobě umění, se o něj nezajímají: „Knihy jsou prostě spotřební zboží, které se musí vyrábět, jako džem nebo tkaničky do bot.“
Realita:
S nástupem pokročilých nástrojů umělé inteligence se tvorba rychloobrátkové populární hudby i literatury zcela přesunula do rukou strojů. Jejich skladatelé a spisovatelé dnes fungují pouze jako zadavatelé „promptů“ a kontroloři finálních produktů. Proces již ale probíhá velmi dlouho. První hudební album vytvořené umělou inteligencí „I AM AI“ vyšlo už v roce 2017. Ve stejném roce publicista a spisovatel Ross Goodwin projel autem trasu z New Yorku do New Orleans, kterou zachytil ve svém románu „Na cestě“ Jack Kerouac. Auto měl vybavené senzory a snímači, které přenášely informace zvenčí do laptopu, a modul umělé inteligence je přepisoval do textové podoby. Román „1 the Road“ je experimentální dílo a je snadno rozpoznatelné, že ho psal stroj. Knihy psané současnými AI moduly jsou již od knih lidských autorů k nerozeznání.
Pokračování 6 / 6
Přepisování historie a speakwrite
Jedno ze čtyř ministerstev, které řídí společnost Orwelovy Oceánie, má název Ministerstvo pravdy (Pramini). Jeho hlavním úkolem je přepisovat knihy, novinové články, učebnice a historické záznamy do podoby odpovídající aktuální politice vládnoucí Strany. Přepisování se děje poloautomaticky, protože ve světě románu 1984 není legální vlastnit papír a pero. Pracovníci ministerstva texty diktují do přepisovacího stroje „Speakwrite“ a pro jazyk umožňující měnit fakta je v knize používán termín „newspeak“.
Realita
Nástroj měnící mluvené slovo na text je dnes standardní výbavou každého telefonu. Přepisování informací je standardní výbavou každé populistické vlády. Příkladem může být vláda strany PBJ indického premiéra Narendry Modiho. V kampani předcházející právě probíhajícím volbám používala video, kde dívka s dojatým pláčem sděluje tatínkovi, že hrdinný premiér zastavil válku na Ukrajině, a umožnil tak indickým studentům bezpečný návrat domů. Na nepravdivost tvrzení je těžké poukázat, protože strana PBJ de facto ovládá všechny velkoplošné komunikační kanály. Připravuje také zákon, který umožní pohlížet na veškerý online obsah jako na reklamní činnost, a jejíž tvůrci se po schválení budou muset řídit vládou předepsanými direktivy. Podobné praktiky nápadně připomínající děj románu 1984 se dají vysledovat v podstatě kdekoliv. Pouze se místo termínu „newspeak“ vžila spojení „fake news“ a „alternativní fakta“.
