Lety u Písku: Na místě obrovského lidského utrpení konečně stojí důstojný památník místo vepřína
Všichni lidé pod sluncem mají stejně tmavý stín. Starou moudrost a osudy lidí, kteří za druhé světové války živořili v lágru v Letech u Písku, připomíná Památník holokaustu Romů a Sintů, který byl před měsícem otevřený pro veřejnost. O vytvoření důstojného pietního místa se poprvé začalo mluvit před třiceti lety… Tehdy tam ještě stál vepřín. Dlouhou dobu pak chyběla politická vůle vypořádat se se stíny minulosti.
Necelé dva týdny před německou okupací, 2. března 1939, přijala československá vláda nařízení č. 72 o kárných pracovních táborech. Do střežených zařízení měly být poslány „osoby práce se štítící, jež dovršily 18. rok věku a nemohou prokázati, že mají řádným způsobem zajištěnu obživu“, zkrátka tuláci, delikventi, žebráci a další lidé. O umístění do kárného tábora, a to nejméně na tři měsíce, nerozhodoval soud, ale úředníci. Kárný pracovní tábor v Letech u Písku byl zřízen v červnu 1940. Kvůli nezájmu, neznalosti i vzhledem k původnímu účelu letského tábora nemálo politiků zlehčovalo, co se v Letech dělo od 1. srpna 1942 do 8. srpna 1943. Tehdy tam byl tzv. cikánský tábor. Zahynulo v něm nejméně 327 lidí, z toho 241 dětí. (Jarušce Flachsové bylo osm měsíců, její sestře Marii tři roky, Johance Vintrové bylo osm let, Karlu Janečkovi byly čtyři roky atd. atd.)
Děti, které přežily, vzpomínaly, jak drobotina v Letech spala pod jednou plachtou. Ty, jež se už neprobudily, stráž kolikrát odnesla až po několika dnech. Mrtvolky pohřbívala do jámy v lese za táborem. „Jako historik vím, že se ohledně Letů bezuzdně lže. Žádný skutečný koncentrák tam nikdy nebyl,“ prohlásil v dubnu 2005 komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf. Reagoval tak na usnesení Evropského parlamentu, jenž vyzval Českou republiku, aby zrušila vepřín, jejž komunisté v místě tábora postavili v sedmdesátých letech minulého století. Za socialismu se romské oběti nepřipomínaly a cenzoři mnohokrát zasahovali také do děl, která se zabývala tragickým osudem Židů. „Tato kniha vzbuzuje lítost a to je nežádoucí!“ dozvěděla se například Marie Rút Křížková, když připravila publikaci Je mojí vlastí hradba ghett? o terezínských dětech, jež přispívaly do časopisu Vedem. (Kniha proto vyšla v roce 1978 v samizdatu.)
V roce 2005 vládní zmocněnec pro lidská práva Svatopluk Karásek a Petr Uhl podali na Ransdorfa trestní oznámení, policie ho však neobvinila. Opírala se o posudek, v němž bylo řečeno, že v Letech se „nejednalo o koncentrační tábor v tom slova smyslu, v jakém ho chápeme“.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
