Dělostřelectvo je bůh války. Ovšem jen když má dost munice
Zatímco v americké armádě nazývají artilerii „králem boje“, na území bývalého Sovětského svazu se jí přezdívá bůh války, což je termín, který rád používal Josif Vissarionovič Stalin.
Buď jak buď, déle než dva a čtvrt roku trvající ruská agrese proti Ukrajině prokázala nesmírný význam tohoto leckým podceňovaného druhu vojsk. Přestože v dnešní době nabývají na důležitosti drony, rakety, ale také kybernetická a dezinformační válka, ukazuje se, že až čtyři pětiny ztrát působí staré dobré dělostřelectvo.
NATO je zaskočeno
Dvacetileté tažení v Afghánistánu, jež před třemi roky skončilo ostudným úprkem z Kábulu, vedlo některé západní stratégy ke zcela mylné domněnce, že o výsledku budoucích konfliktů rozhodnou relativně nepočetné, ale skvěle vyzbrojené a vycvičené elitní složky. Jenže válka na Ukrajině nezvratně prokázala nezastupitelnou úlohu tanků, bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, jež samotné elitní jednotky nezastaví, a především dělostřelectva.
Nyní je na pořadu dne co nejrychlejší zajištění dostatečného množství dělostřeleckých granátů pro zoufale se bránící ukrajinské vojáky, pro něž momentální situace nevypadá právě nejrůžověji. Bezprecedentní sankce zatím ruské válečné úsilí nijak neoslabily, a navíc je řada firem obchází. Rusko vyrábí granáty třikrát rychleji než Ukrajina, a nadto jen za čtvrtinovou cenu. Podle odhadů letos vychrlí čtyři a půl miliónu kusů munice proti 1,3 miliónu v evropských a amerických továrnách, a pokud se mu tohoto produktu nedostává v náležitém množství, obrátí se na Korejskou lidově demokratickou republiku, po zuby ozbrojený a patrně nejmilitarističtější stát na světě.
Jelikož dělostřelectvo mělo v ruské, posléze Rudé a Sovětské armádě slavnou tradici, nahlédněme krátce do jeho minulosti.
Od vlastenecké války roku 1812 po první světovou
Když v červnu 1812 vtrhla na matičku Rus Napoleonova Velká armáda, ruské dělostřelectvo se jí počtem (1102 děla na západní hranici proti 1372) téměř vyrovnalo, což se ovšem nedalo říci o kvalitě. V gigantické bitvě u Borodina 7. září 1812, po „bitvě národů“ u Lipska druhé nejkrvavější v napoleonských válkách a zároveň vůbec nejkrvavější jednodenní, počtem 640 nasazených děl proti 587 Francouze dokonce překonalo.
Před vypuknutím krymské války čítalo polní dělostřelectvo armády cara Mikuláše I. 106 pěchotních a 29 jezdeckých baterií. Celkem tvořilo deset divizí, přičemž každá se skládala ze tří brigád po čtyřech bateriích, z nichž jednu třetinu tvořilo těžké a zbytek lehké dělostřelectvo. V případě bojového nasazení se původní počet osmi hlavní zvyšoval na dvanáct, a tudíž armáda pak měla asi 1500 hlavní. Během 349denního obléhání Sevastopolu (17. října 1854–9. září 1855), jedné z nejslavnějších bitev v historii carského Ruska, vypálili hrdinní obránci 1 365 000 dělových koulí, bomb a kartáčových střel. Tehdy jako jeden z prvních francouzský císař Napoleon III. pochopil, že cena zaplacená za obléhání je i pro zemi galského kohouta až příliš vysoká.
Na začátku rusko-japonské války (1904–1905) mělo Rusko na Dálném východě jen 148 polních děl, kdežto země vycházejícího slunce 1140. Ruské dělostřelectvo v ní celkem ztratilo 626 důstojníků a 12 052 příslušníků nižších hodností (44+681 padlých, 476+5183 raněných a postižených kontuzí a 106+6188 zajatých).
Při vypuknutí první světové války v roce 1914 mělo Rusko 6848 lehkých a 240 těžkých děl a na jejím konci 10 869 lehkých a 1430 těžkých, což vzhledem k tomu, že 6827 děl ztratilo, není špatný výsledek (15 006 děl vyrobilo a dovezlo 3475 polních lehkých, polních těžkých a těžkých děl, protiletadlových kanónů a zákopových děl, bombometů a minometů), ale palčivým problémem se stejně jako nyní v případě Ukrajiny ukázal naprostý nedostatek dělostřeleckých granátů.
Srovnání výroby dělostřeleckých granátů hlavních mocností v letech 1914–1918
| Země | Počet vyrobených dělostřeleckých granátů |
|---|---|
| Spojenci | |
| Francie | 290 000 000 |
| Británie | 218 000 000 |
| Rusko | 67 000 000 |
| USA | 20 000 000 |
| Itálie | 70 000 000 |
| Celkem | 665 000 000 |
| Ústřední mocnosti | |
| Německo | 306 000 000 |
| Rakousko-Uhersko | 80 000 000 |
| Celkem | 386 000 000 |
Právě nedostatek dělostřeleckých granátů způsobil, že ruská armáda šla často na jatka a utrpěla obrovské ztráty. Dělostřelectvo přišlo o 5100 padlých, takže z 1000 jeho příslušníků padlo 23,2 důstojníka a jen 9,7 příslušníka mužstva.
Mezi první světovou a Velkou vlasteneckou válkou
Účast sovětského dělostřelectva v bojích s Japonci měla jen velmi omezený charakter, o čemž svědčí jeho nepatrné ztráty. Tak například v bojích u jezera Chasan v roce 1938 zaznamenalo sborové dělostřelectvo dva padlé, u mongolského Chalchyn golu následujícího roku 177 padlých, 14 nezvěstných a 466 raněných. Ke slovu zde přišli hlavně tankisté, kteří se znamenitě osvědčili, a letci.
Počet děl a minometů velmocí a Polska v létě 1939
| Země | Počet jednotek |
|---|---|
| Británie | 13 000 |
| Francie | 26 546 |
| Německo | 30 679 |
| Itálie | 20 000 |
| SSSR | 55 790 |
| Japonsko | 12 500 |
| USA | 2 300 |
| Polsko | 5 000 |
Z tabulky vyplývá, že Sovětský svaz se již před druhou světovou válkou stal, pokud jde o počty děl a minometů, supervelmocí. Svou rostoucí sílu také začal po podepsání paktu Molotov–Ribbentrop z 23. srpna 1939 okázale demonstrovat.
Sedmnáctého září 1939 Rudá armáda vpadla do zad zoufale bojujícímu Polsku. Dělostřelectvo za to zaplatilo směšnou cenu: do 30. září přišlo o osm padlých, 22 raněných a šest děl.
Jenže 30. listopadu 1939 Sovětský svaz pod vylhanou záminkou (manilský incident, na nějž se odvolával, se nikdy tak, jak ho líčila sovětská propaganda, neodehrál) napadl Finsko, čímž rozpoutal zimní válku, trvající až do 13. března 1940. Tady však narazila kosa na kámen. Přestože na počátku konfliktu nasadila Rudá armáda 2876 děl proti 534 finským (poměr 5,4:1), ozbrojené síly země tisíců jezer kladly útočníkovi zběsilý a velmi účinný odpor. Podle výsledných hlášení z útvarů a svazků k 15. březnu 1940 ztratilo sovětské dělostřelectvo 1190 vojáků (257 padlých, 694 raněných, 15 nezvěstných a 224 nemocných a omrzlých). A to vedle střeleckých a tankových vojsk vyvázlo ještě lacino. Podle finských údajů ztratil SSSR 572 polních děl a minometů a 421 protitankových kanónů a Finsko 500 polních děl, podle sovětských přišli Finové o 273 polních děl a minometů.
Zato zábor Pobaltí patřil k výhodným ziskům Sovětského svazu. Při demonstraci síly 28. 9.–6. 10. 1939 proti němu soustředil 3644 děl a 15.–16. června 1940 nasadil již 6563 děl a minometů, proti nimž mohly tři pobaltské republiky postavit jen 1200 děl (450 Estonsko, 400 Litva a 350 Lotyšsko). Okupaci a následné sovětizaci tudíž neunikly.
Když se sovětské vedení rozhodlo odebrat Rumunsku Besarábii a pro jistotu i severní Bukovinu, která nikdy ani carskému, ani Sovětskému Rusku nepatřila, čítal k 28. červnu 1940 Jižní front Rudé armády 9415 děl a minometů, takže Rumuni nakonec požadované oblasti bez boje vydali.
„Zápal pro tanky vedl do jisté míry k nedocenění dělostřelectva. Někteří vojenští činitelé dokonce zamýšleli převést kanónové dělostřelectvo k univerzálním a polouniverzálním dělům. Ústřední výbor Všesvazové komunistické strany (bolševiků) – VKS(b) – upozornil na chybnost této tendence, nastínil správný poměr mezi kanónovým a houfnicovým dělostřelectvem. Od konce roku 1937 několik velkých strojírenských závodů přechází na výrobu nové dělostřelecké techniky a kapacity dosavadních závodů se značně zvětšují. V letech 1930–1931 se ročně vyrábělo 2000 děl, v roce 1938 už více než 12 500. V roce 1937 vzniká 152mm kanónová houfnice a zdokonaluje se 122mm dělo, v roce 1938 se objevuje 122mm houfnice.
To všechno také nebyly špatné zbraně. Například 45mm protitankový kanón vz. 1937 mohl probít pancíř strojů všech typů nacházejících se tehdy ve výzbroji kapitalistických států.
Začátkem roku 1939 počet děl v armádě vzrostl ze 17 000 roku 1934 skoro na 56 000. Pravda, některé zastaralé dělostřelecké systémy zůstávaly příliš dlouho ve výzbroji, řadu úkolů týkajících se vybavení armády dělostřelectvem se tehdy vyřešit nepodařilo. (…)
Podle upřesněných archívních údajů od 1. ledna 1939 do 22. června 1941 Rudá armáda obdržela od průmyslu 29 637 polních děl, 52 407 minometů a celkem děl a minometů včetně tankových kanónů 92 578. Většina této výzbroje připadala na vojskové dělostřelectvo, tvořící součást útvarů a svazků. Vojskové dělostřelectvo pohraničních okruhů bylo vybaveno děly podle tabulkových norem.
Bezprostředně v předvečer války jsme disponovali šedesáti houfnicovými a čtrnácti kanónovými dělostřeleckými pluky zálohy vrchního velení. Dělostřelectva zálohy vrchního velení, uvážíme-li specifiku války s Německem, u nás byl nedostatek.
Na jaře 1941 jsme začali formovat deset protitankových dělostřeleckých brigád, ale úplně zkompletovat se je nám do června nepodařilo. K tomu dělostřelecká tažná síla špatné průchodnosti neumožňovala uskutečňovat manévrování mimo cesty, zvláště v podzimním a zimním období. I přesto protitankové dělostřelecké brigády sehrály výjimečnou roli v ničení nepřátelských tanků. V některých případech to byl jediný spolehlivý prostředek k zadržování jeho masových tankových útoků.
Otázky dělostřelectva a pěchotní výzbroje měl na starost maršál Grigorij Ivanovič Kulik (tohoto Ukrajince, pokládaného za tragickou postavu a nejneschopnějšího velitele Rudé armády, 24. srpna 1950 ve věku 59 let v Moskvě popravili a roku 1958 rehabilitovali; pozn. autora. Správný přepis jeho jména z ukrajinštiny je Hryhorij Ivanovyč Kulyk.), jmenovaný do této funkce v roce 1937 zdaleka ne kvůli odborným kvalitám. Jako hlavní referent Josifa Vissarionoviče Stalina v otázkách dělostřelectva ho ne vždy správně orientoval v efektivnosti toho nebo jiného typu dělostřelecké a minometné výzbroje.
Tak například podle jeho ,autoritativního‘ návrhu byly před válkou vyřazeny z výroby 45- a 76,2mm kanóny. Během války museli s velkými obtížemi znovu organizovat výrobu těchto kanónů v leningradských závodech. Stodvaapadesátimilimetrová houfnice, jež prošla všemi zkouškami a prokázala vynikající kvality, podle závěru G. I. Kulika nebyla zavedena do výzbroje. Lépe to nedopadlo ani s minometnou výzbrojí, která za války prokázala vysokou bojovou kvalitu ve všech druzích boje. Po válce s Finskem byl tento nedostatek odstraněn.
Začátkem války G. I. Kulik spolu s Hlavní dělostřeleckou správou neocenil tak mocnou reaktivní zbraň, jako BM-13 („kaťuše“), jež prvními salvami v červenci 1941 obrátila na útěk nepřátelské útvary. Výbor obrany teprve v červnu přijal usnesení o její rychlé sériové výrobě.
Je třeba náležitě ocenit naše zbrojaře za jejich operativnost a tvůrčí pracovitost. Udělali vše možné, aby za deset patnáct dní po vypuknutí války vojska dostala první zásilky této hrozivé zbraně.
Ve své době bylo možno více udělat, i co se týče minometů. Program byl jasný – určilo ho usnesení předsednictva ÚV VKS(b) z 30. ledna 1940 O zvýšení výroby minometů a min. Avšak v požadovaných měřítkách začala armáda dostávat 82- a 120mm minomety až před válkou. V červnu 1941 jsme jak množstvím, tak i kvalitou minometů značně převyšovali Němce.
J. V. Stalin pokládal dělostřelectvo za nejdůležitější prostředek války, mnoho pozornosti věnoval jeho zdokonalování. Lidovým komisařem vyzbrojování tehdy byl Dmitrij Fjodorovič Ustinov, pro otázky munice Boris Lvovič Vannikov, hlavními konstruktéry dělostřeleckých systémů byli generálové Ilja Ivanovič Ivanov a Vasilij Gavrilovič Grabin.
Všechny tyto lidi J. V. Stalin znal dobře, často se s nimi stýkal a plně důvěřoval jejich odborným kvalitám.“
Potud poněkud obsáhlejší citát ze Vzpomínek a úvah maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, jejichž necenzurované vydání patří k tomu nejlepšímu v sovětské memoárové literatuře věnované druhé světové válce.
Sovětské dělostřelectvo ve druhé světové válce
Jak známo, hlavní palebnou sílu pozemního vojska představovalo a stále představuje dělostřelectvo. Za války se podstatně zvětšil dostřel a rychlost střelby děl a účinnost granátů. Vzrůstal podíl kanónového, reaktivního a protitankového dělostřelectva a děl a minometů velkých ráží. Přechod dělostřelectva na mechanickou trakci výrazně zvýšil jeho možnosti širokého manévru v boji a operaci.
Zlepšování bojových vlastností dělostřelectva se dosahovalo modernizací dosavadní techniky a vyvíjením nové. V roce 1942 přišel do výzbroje nový 76mm divizní kanón, v roce 1943 to byly 76mm plukovní kanóny, 152mm sborová houfnice a v roce 1944 ještě 100mm polní kanón. Modernizace minometů ráže 82 a 120 mm a zkonstruování minometu ráže 160 mm zvýšily jejich bojové možnosti. Protitankové dělostřelectvo dostalo nový, 57mm a zmodernizovaný 45mm kanón; pro boj s nepřátelskými tanky se používala i 76- a 100mm děla.
Velkým úspěchem v rozvoji dělostřelectva se stal vývoj, hromadná výroba a rozsáhlé použití raketometů („kaťuší“) na bojišti. Reaktivní dělostřelectvo pozemního vojska svými bojovými vlastnostmi, účinností a velkým rozsahem využití nemělo sobě rovných. Možnost salvového odpalování velkého počtu reaktivních střel mu dávala vysokou palebnou výkonnost a schopnost současného ničení cílů na velkých plochách. V průběhu války se podstatně zvýšily trhavé a tříštivé účinky granátů, přesnost střelby i dostřel raketometů. Do výzbroje reaktivního dělostřelectva se dostal účinnější raketomet BM-31-12 s velkou manévrovací schopností na bojišti.
V závislosti na zdokonalování dělostřelecké techniky probíhalo i zdokonalování organizační struktury artilerie. Válečná zkušenost potvrdila účelnost vyčlenění a využití dělostřelectva zálohy vrchního velení nejen ke kvalitativnímu posilování vojsk, ale i k jejich kvantitativnímu posilování. Množství a složení tohoto dělostřelectva se za války několikanásobně změnily a jeho podíl v rámci všeho dělostřelectva pozemního vojska vzrostl z osmi na 35 procent.
Potvrdila se efektivnost průlomových dělostřeleckých divizí a průlomových dělostřeleckých sborů, kanónových dělostřeleckých a protiletadlových dělostřeleckých divizí, těžkých raketometných divizí (průlomová dělostřelecká divize měla šest až sedm brigád, celkem až 364 děl, minometů a raketometů; sbor měl dvě dělostřelecké divize a jednu gardovou minometnou divizi, celkem asi tisíc děl, minometů a raketometů) a stíhacích protitankových dělostřeleckých brigád budovaných v letech 1942 až 1943. Vrchní velení jich využívalo k vytváření mohutných úderných uskupení na důležitých strategických a operačních směrech.
Za války se zdokonalovala struktura armádního dělostřelectva, což zvyšovalo bojové možnosti vojskových svazů i svazků. Do sestavy vševojskové armády byly začleněny tři až čtyři armádní dělostřelecké a minometné pluky a tanková armáda měla šest dělostřeleckých a minometných pluků, později reorganizovaných na brigády.
Počty děl a minometů velmocí v létě 1941
| Země | Počet jednotek |
|---|---|
| Británie | 24 600 |
| Itálie | 18 400 |
| Německo | 88 251 |
| Japonsko | 13 500 |
| USA | 14 700 |
| SSSR | 117 581 |
Pochod dělostřelců
Gorit v serdcach u nas ljubov k zemlje rodimoj,
Iďom my v smertnyj boj za česť rodnoj strany.
Pylajut goroda, ochvačennyje dymom,
Gremit v sedych lesach surovyj bog vojny.
Artilleristy, Stalin dal prikaz!
Artilleristy, zovjot Otčizna nas!
Iz sotěn tysjač batarej
Za sljozy našich matěrej,
Za našu Rodinu – Ogoň! Ogoň!
Uznaj rodnaja mať,
uznaj žena-podruga,
Uznaj, daljokij dom i vsja moja semja,
Čto bjot i žžot vraga
stalnaja naša vjuga,
Čto volju my něsjom v rodimyje kraja!
Artilleristy, Stalin dal prikaz!
Artilleristy, zovjot Otčizna nas!
Iz sotěn tysjač batarej
Za sljozy našich matěrej,
Za našu Rodinu – ogoň! Ogoň!
Probjot pobědy čas, priďot koněc pochodam.
No preždě čem ujti k domam svoim rodnym,
V česť našego Vožďa, v česť našego naroda
My radostnyj saljut v pobědnyj čas dadim!
Artilleristy, Stalin dal prikaz!
Artilleristy, zovjot Otčizna nas!
Iz sotěn tysjač batarej
Za sljozy našich matěrej,
Za našu Rodinu – ogoň! Ogoň!
V rámci destalinizace se některé pasáže textu populárního pochodu z roku 1943, napsaného Viktorem Gusevem (hudbu složil Tichon Chrennikov), v roce 1954 a pak v sedmdesátých letech změnily. Popěvek „artilleristy, Stalin dal prikaz“ byl nahrazen výrazem „artilleristy, točnyj dan prikaz!“ a „iz sotěn tysjač batarej“ mnohem skromnější „iz mnogich tysjač batarej“, což lze kvitovat jako logickou úpravu, neboť ani tak mohutné dělostřelectvo jako sovětské nemohlo mít stovky tisíc baterií. Toto tvrzení bylo typickým výplodem příslovečného ruského velikášství.
Největší, nejkrvavější, nejstrašnější a nejslavnější válka v dějinách sovětského (ale i ruského) dělostřelectva
Počty děl a minometů na východní frontě od června 1941 do ledna 1945
| Datum | SSSR | Německo a jeho spojenci |
|---|---|---|
| 22. 6. 1941 | 34 695* | 47 260** |
| 1. 12. 1941 | 32 194 | 36 430 |
| 1. 5. 1942 | 40 798 | 56 940 |
| 1. 11. 1942 | 77 734 | 70 980 |
| 1. 7. 1943 | 103 085 | 56 250 |
| 1. 1. 1944 | 92 650 | 54 570 |
| 1. 6. 1944 | 92 557 | 48 635 |
| 1. 1. 1945 | 108 000 | 28 500 |
*Právě k datu vypuknutí Velké vlastenecké války se v sovětské a následně i ruské odborné literatuře objevuje nejvíce údajů zkreslujících poměr sil. Zároveň se však v Rusku v posledních letech objevili i seriózní autoři publikující na toto žhavé téma. Michail Melťuchov uvádí 59 787 děl a minometů, Lev Lopuchovskij a Boris Kavalerčik 57 041.
**Michail Melťuchov uvádí 42 601, Lev Lopuchovskij a Boris Kavalerčik 43 203. I tito autoři se sice ve svých výpočtech mírně liší, nicméně se shodují, že převahu měl SSSR, a ne protivník.
Počty děl a minometů v nejdůležitějších útočných operacích na východní frontě
| Operace | Období | SSSR | Německo a jeho spojenci |
|---|---|---|---|
| Protiútok u Moskvy | 5. 12. 1941–7. 1. 1942 | 7650 | 13 500 |
| Protiútok u Stalingradu | 19. 11. 1942–2. 2. 1943 | 13 535 | 10 290 |
| Protiútok u Kurska (orelská) | 12. 7.–18 8. 1943 | 21 000 | 7000 |
| Protiútok u Kurska (bělgorodsko-charkovská) | 3.–23. 8. | 12 000 | 3000 |
| Běloruská | 23. 6.–29. 8. 1944 | 36 400</log4j d> | 9500 |
| Jasko-kišiněvská | 20.–29. 8. 1944 | 16 000 | 7600 |
| Berlínská | 16. 4.–8 5. 1945 | 41 600 | 10 400 |
Ztráty sovětských děl a minometů ve strategických operacích Velké vlastenecké války
| Název strategické operace | Doba trvání | Ztracená děla a minomety | Denní průměr |
|---|---|---|---|
| První období (22. 6. 1941–18. 11. 1942) | |||
| Pobaltská obranná | 22. 6.–9. 7. 1941 | 3561 | 198 |
| Běloruská obranná | 22. 6.–9. 7. 1941 | 9427 | 524 |
| Obranná na západní Ukrajině | 22. 6.–6. 7. 1941 | 5806 | 387 |
| Obranná za polárním kruhem a v Karélii | - | 540 | 5 |
| Kyjevská obranná | 7. 7.–26. 9. 1941 | 28419 | 347 |
| Leningradská obranná | 10. 7.–30. 9. 1941 | 9885 | 119 |
| Smolenská bitva | 10. 7.–10. 9. 1941 | 9290 | 147 |
| Donbasko-rostovská obranná | 29. 9.–16. 11. 1941 | 3646 | 74 |
| Moskevská obranná | 30. 9.–5. 12. 1941 | 3832 | 57 |
| Tichvinská útočná | 10. 11.–30. 12. 19841 | 2293 | 45 |
| Rostovská útočná | 17. 11.–2. 12. 1941 | 1017 | 64 |
| Moskevská útočná | 5. 12. 1941–7. 1. 1942 | 13350 | 393 |
| Kerčsko-feodosijská výsadková | 25. 12. 1941–2. 1. 1942 | 133 | 15 |
| Rževsko-vjazemská útočná | 8. 1.–20. 4. 1942 | 7296 | 71 |
| Voroněžsko-vorošilovgradská obranná | 28. 6.–24. 7. 1942 | 13716 | 508 |
| Stalingradská obranná | 17. 7.–18. 11. 1942 | 12137 | 97 |
| Severokavkazská obranná | 25. 7.–31. 12. 1942 | 5049 | 31–32 |
| Celkem | 1024 dní | 129397 | 126 |
| Druhé období (19. 11. 1942–31. 12. 1943) | |||
| Stalingradská útočná | 19. 11. 1942–2. 2. 1943 | 3591 | 47 |
| Severokavkazská útočná | 1. 1.–4. 2. 1943 | 895 | 26 |
| Částečné prolomení blokády Leningradu | 12. 1.–30. 1. 1943 | 417 | 22 |
| Voroněžsko-charkovská útočná | 13. 1.–3. 3. 1943 | 2106 | 42 |
| Charkovská obranná | 4. 3.–25. 3. 1943 | 3185 | 145 |
| Kurská obranná | 5. 7.–23. 7. 1943 | 3929 | 207 |
| Orelská útočná | 12. 7.–18. 8. 1943 | 892 | 23 |
| Bělgorodsko-charkovská útočná | 3. 8.–23. 8. 1943 | 423 | 20 |
| Smolenská útočná | 7. 8.–2. 10. 1943 | 234 | 4 |
| Donbaská útočná | 13. 8.–22. 9. 1943 | 814 | 20 |
| Černihivsko-poltavská útočná | 26. 8.–30. 9. 1943 | 916 | 25 |
| Novorossijsko-tamaňská útočná | 10. 9.–9. 10. 1943 | 70 | 2 |
| Dolnodněperská útočná | 26. 9.–20. 12. 1943 | 3125 | 36 |
| Kyjevská útočná | 3. 11.–13. 11. 1943 | 104 | 9 |
| Celkem | 541 dní | 20 701 | 38 |
| Třetí období (leden 1944–květen 1945) | |||
| Osvobození pravobřežní Ukrajiny | 24. 12. 1943–17. 4. 1944 | 7532 | 65 |
| Leningradsko-novgorodská útočná | 14. 1.–1. 3. 1944 | 1832 | 38 |
| Krymská útočná | 8. 4.–12. 5. 1944 | 521 | 15 |
| Vyborsko-petrozavodská útočná | 10. 6.–9. 8. 1944 | 489 | 8 |
| Běloruská útočná | 23. 6.–29. 8. 1944 | 2447 | 36 |
| Lvovsko-sandoměřská útočná | 13. 7.–29. 8. 1944 | 1832 | 38 |
| Jasko-kišiněvská útočná | 20.–29. 8. 1944 | 108 | 10–11 |
| Východokarpatská útočná | 8. 9.–28. 10. 1944 | 962 | 19 |
| Pobaltská útočná | 14. 9.–24. 11. 1944 | 2593 | 37 |
| Bělehradská útočná | 28. 9.–20. 10. 1944 | 184 | 8 |
| Petsamsko-kirkeneská útočná | 7.–29. 10. 1944 | 40 | 2 |
| Budapešťská útočná | 29. 10. 1944–13. 2. 1945 | 4127 | 38 |
| Viselsko-oderská útočná | 12. 1.–3. 2. 1945 | 374 | 16 |
| Západokarpatská útočná | 12. 1.–18. 2. 1945 | 753 | 20 |
| Východopruská útočná | 13. 1.–25. 4. 1945 | 1644 | 16 |
| Východopomořanská útočná | 10. 2.–4. 4. 1945 | 1005 | 19 |
| Vídeňská útočná | 16. 3.–15. 4. 1945 | 764 | 25 |
| Berlínská útočná | 16. 4.–8. 5. 1945 | 2108 | 92 |
| Pražská útočná | 6. 5.–11. 5. 1945 | 1006 | 168 |
| Celkem | 940 dní | 30321 | 32 |
| Tažení na Dálném východě | |||
| Mandžuská útočná | 9. 8.–2. 9. 1945 | 232 | 9 |
| ÚHRNEM | 2530 DNÍ | 180651 | 71 |
Pro srovnání: 12. června 1945 oznámil hlavní stan vrchního velení spojeneckých expedičních sil, že Američané ztratili ode dne D 6. června 1944 po Den vítězství v Evropě 8. května 1945 na západní frontě 2263 děl.
Dělostřelectvo zálohy vrchního velení ztratilo jen v letech 1943–1945 (za léta 1941–1942 údaje chybějí) úhrnem 373 446 osob, což představovalo 2,22 procenta ztrát a 66,08 procenta početního stavu. Z toho trvalé ztráty činily 96 912 osob (76 365 padlých a zemřelých před umístěním v léčebném zařízení, 6424 nebojových ztrát a 14 123 nezvěstných a zajatých) a zdravotnické 276 534 (194 421 raněných, postižených kontuzí a popálených a 82 113 nemocných a omrzlých). Gardové minometné útvary odepsaly 20 177 osob, což činilo 0,12 procenta ztrát a 21,09 procenta početního stavu. Z toho trvalé ztráty dosáhly 5627 osob (4118 padlých a zemřelých před umístěním v léčebném zařízení, 392 nebojových ztrát a 1117 nezvěstných a zajatých) a zdravotnické 14 550 (9134 raněných, postižených kontuzí a popálených a 5416 nemocných a omrzlých). Pro zajímavost: Ve druhé světové válce činily celkové bojové ztráty amerického pobřežního dělostřelectva 15 277 a polního dělostřelectva 42 692 osob.
Během Velké vlastenecké války ztratily sovětské ozbrojené síly neuvěřitelných 317 500 děl a minometů (101 100* v roce 1941 čili 31,8 procenta ztrát, 107 600 [33,9 procenta ztrát] v roce 1942, 38 600 [12,2 %] v roce 1943, 51 800 [16,3 %] v roce 1944 a 18 400 [5,8 %] v roce 1945. K 9. květnu 1945, kdy se v Sovětském svazu slavil (a v Ruské federaci slaví dosud) Den vítězství, měla Rudá armáda navzdory astronomickým ztrátám, jež utrpěla, 239 600 děl a minometů, z toho 94 400 v bojující (operující) armádě.
K 31. prosinci 1941 Němci ukořistili 30 275 sovětských děl a minometů. Podle Juhy Hujanena Finové ukořistili během zimní (30. listopadu 1939–13. března 1940) a pokračovací války (25. června 1941–19. září 1944) 532 76-, čtyři 87-, sedm 107mm a 766 protitankových kanónů a 271 122, dvě 150- a 97 152mm houfnic.
Sovětské dělostřelectvo sehrálo nepochybně důležitou roli v dosažení vítězství ve Velké vlastenecké válce. Francouzský generál Augustin Léon Guillaume uvedl ve své knize Sovětské zbraně a sovětská moc, čerpající z oficiálních zdrojů, že ze zkoumaných 3454 německých tanků ztracených na východní frontě si zdaleka nejvíce – 2601, což činilo 75,3 procenta – připsaly protitankové kanóny a dělostřelectvo. Na tanky připadlo 435 (12,6 procenta), na bitevní letouny (šturmoviky) 400 (11,6 procenta) a na protitankové pušky a Molotovovy koktejly jen 18 (0,5 procenta). Protiletadlové dělostřelectvo sestřelilo 26 procent letounů Luftwaffe zničených na východní frontě. Němečtí letci se údajně víc obávali sovětského středního protiletadlového dělostřelectva nežli „stalinských sokolů“.
Výroba děl a minometů za druhé světové války
| Země | Děla* | Minomety** |
|---|---|---|
| SSSR | 516 648 | 200 300 |
| USA | 257 390 | 105 055 |
| Británie | 124 877 | 102 950 |
| Kanada | 10 552 | – |
| Zbytek Britského společenství národů | 5215 | 46 014 |
| Německo | 159 147 | 73 484 |
| Japonsko | 13 350 | – |
| Itálie | 7200 | – |
| Maďarsko | 447 | – |
| Rumunsko | 2800 | – |
*Včetně protiletadlových a protitankových kanónů ráží nad 37 mm.
**Nad 60 mm.
Metály na kanonýry jen pršely
Sovětské dělostřelectvo sehrálo nepochybně důležitou roli v dosažení vítězství ve Velké vlastenecké válce. Francouzský generál Augustin Léon Guillaume uvedl ve své knize Sovětské zbraně a sovětská moc, čerpající z oficiálních zdrojů, že ze zkoumaných 3454 německých tanků ztracených na východní frontě si zdaleka nejvíce – 2601, což činilo 75,3 procenta – připsaly protitankové kanóny a dělostřelectvo. Na tanky připadlo 435 (12,6 procenta), na bitevní letouny (šturmoviky) 400 (11,6 procenta) a na protitankové pušky a Molotovovy koktejly jen 18 (0,5 procenta). Protiletadlové dělostřelectvo sestřelilo 26 procent letounů Luftwaffe zničených na východní frontě. Němečtí letci se údajně víc obávali sovětského středního protiletadlového dělostřelectva nežli „stalinských sokolů“.
Za bojové zásluhy bylo více než 500 dělostřeleckých útvarů a svazků přeměněno na gardové, mnohé dostaly čestné názvy. Milión šest set tisíc dělostřelců bylo vyznamenáno řády a medailemi, přes 1800 obdrželo titul hrdiny Sovětského svazu. Jedenadvacátého října 1944 byl zaveden svátek – Den dělostřelců (od roku 1964 Den raketových vojsk a dělostřelectva), jenž se slavil v třetí listopadovou neděli (do roku 1988 19. listopadu).
Nové úkoly, nové výzvy
Jak známo, Sovětský svaz žárlivě utajoval veškeré číselné údaje o svých ozbrojených silách. Cifry kolující na Západě tudíž byly pouze více čí méně přesné odhady. Ray Bonds uvádí v ilustrovaném průvodci Sovětské pozemní síly, že sovětské dělostřelectvo mělo 20 000 152- a 122mm samohybných děl, 180-, 152-, 130- a 122mm polních děl, 122-, 140-, 200- a 240mm vícehlavňových raketometů, 8000 až 10 000 120-, 160- a 240mm těžké minomety, Spigot, Spandel, Spiral 57-, 73-, 82-, 85-, 100- a 107mm protitankové kanóny a protitankové řízené střely Snapper, Sagger a Swatter a protiletadlové dělostřelectvo 6000 až 7000 (mimo SA-7) 23- a 57mm tažených protiletadlových kanónů, samohybných protiletadlových kanónů ZSU-23-4, 85-, 100- a 130mm stabilních děl, ruční protiletadlové řízené střely SA-7, mobilní PLŘS SA-4, SA-6, SA-7, SA-8, SA-9 a SA-11. SSSR ročně vyráběl 1400 děl.
Během intervence v Afghánistánu, trvající od 25. prosince 1979 do 15. února 1989, přišel Sovětský svaz jen o 433 děl a minometů.
V období Gorbačovovy glasnosti vyšlo v roce 1989 přelomové Prohlášení výboru ministrů obrany členských států Varšavské smlouvy „O poměru počtů ozbrojených sil a výzbroje organizace Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu v Evropě, přilehlých mořích a oceánech“, přičemž údaje se vztahovaly k 1. červenci 1988. Šokovaná veřejnost se tak poprvé oficiálně dozvěděla, že Varšavská smlouva má v Evropě 71 560 raketometů, děl (ráže 75 mm a vyšší) a minometů (ráže 50 mm a vyšší), z toho SSSR 50 275, proti 57 060 NATO (z toho USA jen 3520), což byl poměr 1,3:1 ve prospěch Varšavské smlouvy.
Ruský vpád na Ukrajinu: Slovo mají dělostřelci
Čtyřiadvacátého února 2022 rozpoutal ruský prezident Vladimir Vladimirovič Putin rozsáhlou, agresívní, dobyvačnou, řečeno spolu s klasiky marxismu-leninismu vpravdě imperialistickou válku proti sousední Ukrajině. Na jejím počátku měly Ozbrojené síly Ruské federace (VS RF) 7571 tažených děl proti 2040 ukrajinským a 6574 samohybných proti 1067 ukrajinským. Třebaže uvážíme, že vzhledem k rozloze svého území a délce hranic nemůže největší stát světa vrhnout všechny síly proti Ukrajině, i tak má velkou převahu. Nicméně plánovaný Blitzkrieg se nekonal, nikdo neví, kdy a jak válka skončí, a ztráty povážlivě narůstají. V sobotu 25. května 2024 uvedl generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny (ZSU), že od počátku invaze agresor ztratil 12 929 dělostřeleckých systémů. Ačkoli údaje zveřejňované oběma protivníky nelze ověřit z nezávislých zdrojů a obě strany nepřátelské ztráty nadsazují a vlastní snižují, jako je ostatně ve válkách obvyklé, přesto je zřejmé, že celkové ztráty na lidech už jdou do desítek až stovek tisíc a na bojové technice do tisíců. Podle BBC ztratili ruští dělostřelci k 17. květnu 2024 755 vojáků.
Ukraincy: Za vašu Rodinu – ogoň! Ogoň!
Poznámka: Přestože se v současnosti ráže děl a minometů uvádějí v centimetrech, vzhledem k častým citacím ze starší odborné literatury jsou v tomto článku ponechány tradičně v milimetrech.
