Rozzuřený dav zavraždil uvězněného mormonského mesiáše. Jeho spoluvěrci pak založili Salt Lake City
Každé náboženství musí mít svého mesiáše a každá církev svého mučedníka. Příslušníci Církve Ježíše Krista svatých posledních dnů, známí také jako mormoni, mají obě postavy ztělesněné v Josephu Smithovi. Zakladatel a první vůdce sekty byl zavražděn rozzuřeným davem před 180 lety. Jeho smrt dala mormonům podnět k exodu do svatého města, které obývají dodnes.
Joseph Smith se narodil v roce 1805 ve Vermontu. Když dospěl, začal mít náboženské vize. Nejdříve se mu zjevil sám Bůh otec, což vyvolalo v křesťanských kruzích pohoršení, protože ho mladý mystik popisoval jako hmotnou bytost z masa a kostí. V 18 letech pak začal tvrdit, že se mu zjevil anděl jménem Moroni a prozradil mu místo, kde nalezne posvátnou knihu vyrytou zapomenutým jazykem na zlaté desky. Během následujících let Smith knihu za pomocí své ženy přeložil a sepsal do podoby, která se stala základem Knihy Mormon. Proroctví v ní obsažené má pocházet od neznámých kmenů Izraelitů žijících v předkolumbovské Americe a předpovídá druhý příchod Krista, který se má zjevit v USA. Když byl v roce 1930 překlad hotov, ustanovil ho Smith jako základ své nové církve.
První svaté město
Mormoni, jak si Smithovi následovníci začali říkat, nejprve vytvořili malou komunitu v Pensylvánii. Nová církev, která se radikálně odkláněla od puritánského protestantismu, samozřejmě budila mezi zbožnými Američany nelibost. Některé mormonské zvyky, především praktikování mnohoženství, byly považovány přímo za herezi. Přesto se náboženství rychle rozrůstalo a vyznavači zakládali velké komunity v Ohiu, Missouri a Illinois. Město Nauvoo, které Smith vyhlásil za centrum víry, se z ospalé vesnice na břehu Mississippi přeměnilo takřka přes noc na město konkurující velikostí illinoiské metropoli Chicagu. Politici si nemohli dovolit novou a soudržnou voličskou skupinu popudit. Mormonům v Nauvoo proto povolili řadu výsad, které v jiných městech nebyly možné. Kromě tolerování neobvyklých náboženských zvyků to byla hlavně možnost zřídit ve městě vlastní ozbrojené složky a nezávislý náboženský soudní tribunál.
Proti mormonskému „státu ve státě“ se pochopitelně zvedla vlna odporu. Kritizovaly ho okolní metropole, hlavně sídlo oblastní samosprávy Carthage a přístav Warsaw, které na výsady mormonského města žárlily. Proti Smithovu režimu ale protestovali i starousedlíci v Nauvoo. Měli k tomu dobrý důvod, protože Joseph Smith se zde choval stále více jako despotický samovládce. Kromě pozice náboženského vůdce a proroka si přisvojil i úřad starosty, vojenského velitele městské armády, soudce a děkana mormonské univerzity. Domnělé i skutečné kontroverze kolem jeho osoby eskalovaly v roce 1844, kdy Smith ohlásil kandidaturu na prezidenta USA.
Na tisk nesmí útočit ani mesiáš
Dnešní historici soudí, že Smith neměl reálnou šanci volby vyhrát a kandidaturu použil jako nástroj k rozšíření popularity své církve. Výsledek byl přesně opačný a v okolí Nauvoo i ve městě samotném se začaly šířit protimormonské nálady. Skupina mormonských odpadlíků a starousedlíků začala v Nauvoo dokonce vydávat noviny Nauvoo Expositor. V jediném čísle, které dokázali vydat, ostře kritizovali vedení Mormonské církve. Smitha vykreslili jako despotického teokrata, který se vyžívá v mnohoženství a bere si za ženy manželky svých následovníků. Smith, přesvědčený o své neotřesitelné pozici ve městě, nařídil svým milicím, aby redakci novin a tiskárnu zničili.
Příkaz byl vykonán, ukázalo se ale, že Smith svůj vliv přecenil. Zničení tiskárny vyvolalo v oblasti pohoršení a bylo interpretováno jako útok na svobodu tisku. Smith byl společně se svým bratrem Hyrumem a dalšími mormonskými vůdci obviněn z podněcování nepokojů a illinoiské úřady na ně vydaly zatykač. Všechna obvinění v Nauvoo nejprve posuzoval mormonský soud, který je obratem smetl ze stolu. Smith přesto cítil, že mu hrozí zatčení. V Nauvoo proto vyhlásil stanné právo a svým ozbrojeným milicím vydal rozkaz, aby město chránily před útokem zvenčí. Vyhrocená situace hrozila eskalací do ozbrojeného konfliktu.
Odhodlání k boji u mormonů ochladlo, když se do záležitosti vložil guvernér státu Illinois Thomas Ford, který měl pravomoc povolat složky národní gardy. Ford se přiklonil na stranu kritiků Smithova režimu a nařídil, aby se církevní vůdci dostavili k soudu ve městě Carthage. Smith a jeho bratr Hyrum nejprve zvažovali odvolání k úřadu prezidenta Johna Tylera. Poté se rozhodli před úřady uprchnout. Přepluli řeku Mississippi, která tehdy tvořila poslední výspu civilizovaných Spojených států, a vydali se na Divoký západ. Rodina, přátelé a členové církevní komunity ale naléhali, aby se vrátili a nespravedlnosti se postavili. Díky mnoha letům intenzivní náboženské propagandy vnímali své vůdce jako nezranitelné nadlidi, kteří stojí nad pozemskými zákony. Sám Smith si to patrně nemyslel. Souhlasil sice, že se úřadům vzdá a bude se bránit před soudem, pronesl ale proroctví, že „půjde jako beránek na porážku“ a „bude chladnokrevně zavražděn“.
Útok na věznici
Smith, jeho bratr Hyrum a dalších 15 vedoucích postav mormonské církve se 25. června 1844 dostavili do Carthaga. Po předběžném slyšení byla většina z nich propuštěna na kauci. Bratry Smithovy ale místní šerif na místě obžaloval z velezrady, které se měli dopustit vyhlášením stanného práva v Nauvoo. Hrdelní zločin kauci nepřipouštěl a bratři putovali v doprovodu osmi věrných následovníků do místního vězení. Guvernér se rozhodl ignorovat varování, že věznici hrozí nebezpečí útoku ze strany odpůrců mormonské víry. Na místě zanechal jen malou vojenskou hlídku a s většinou vojáků odjel do Nauvoo, aby zabránil mormonské milici v pokusu své vůdce osvobodit.
Klid před bouří trval v Carthagu dva dny. Když se guvernér s vojáky 27. června nevrátil, vydal se dav ozbrojených mužů se začerněnými tvářemi k věznici. Vojenská hlídka jim kladla jen minimální odpor, někteří její členové se dokonce k útočníkům přidali. Vězni se v cele zabarikádovali, a dav proto začal do zatarasených dveří střílet. Jedna z kulek zasáhla Hyruma Smitha do obličeje a na místě ho zabila. Smith palbu opětoval a vystřelil skrze dveře několik ran z pistole, kterou mu do cely propašoval jeho následovník. Snaha však byla marná a jediná cesta ven vedla skrze okno. Willard Richards, vysoce postavený mormonský apoštol dokázal z prvního patra vyskočit a pád přečkat ve zdraví. Dalšího z apoštolů Johna Taylora ale dav před věznicí zpozoroval a zasáhl ho pěti kulkami. Taylor zranění přežil a později se stal vůdcem mormonské církve. Když se ke skoku odhodlal Smith, vyrazili útočníci dveře a zasáhli ho dvěma výstřely do zad. Třetí kulka vypálená z venku ho zasáhla do prsou. Mormonský prorok dopadl na zem mrtvý. Jeho smrt rozvášněný dav uspokojila. Když se ozval výkřik, že se z Nauvoo blíží mormonské milice, lidé se rozprchli.
Exodus
Těla Josepha a Hyruma Smithových byla druhý den převezena do Nauvoo. Mrtvým bratrům byly sňaty posmrtné masky a byl jim vystrojen pohřeb. Kvůli obavám, že by se těla stala cílem vykradačů hrobů, byly na hřbitově pohřbeny prázdné rakve zatížené pískem. Bratři byli poté tajně pochováni na pozemku rodinného sídla. Pro osiřelé mormony znamenala událost pokyn k exodu. Po dvou letech příprav vyvedl Smithův následovník Brigham Young nejvěrnější spoluvěrce z proklatého Nauvoo a karavana vozů zamířila na západ. V červnu roku 1847 dorazilo 148 pionýrů do údolí Velkého Solného jezera v dnešním Utahu. Young prohlásil, že dospěli do země zaslíbené. Na místo se začaly sjíždět tisíce mormonů z celých Spojených států a své nové sídlo pojmenovali Salt Lake City.
