V newyorském baru Stonewall Inn se 28. června 1969 postavili členové gay komunity na odpor policejní brutalitě. Akce přerostla v sérii velkých demonstrací a stala se okamžikem vzniku organizovaného hnutí za LGBT práva. Výročí Stonewall Riot dodnes připomíná každoroční pochod Gay Pride.
Šedesátá léta přinesla do života západní civilizace velké změny. Upjatá atmosféra poválečné dekády ustoupila uvolněné náladě éry hippies. Městy procházely mírové pochody protestující proti válkám. V USA se o svá práva hlásili Afroameričané. V celém světě nabíralo na síle hnutí feminismu. Lidstvo objevilo LSD a další psychoaktivní látky. Měnilo se umění, hudba i film. Změny nastávaly pomalu, ale západní svět byl každým rokem o trochu svobodnější a společnost barevnější.
V tomto kontextu zní divně fakt, že sebemenší projev gay nebo trans orientace mohl v USA vést ke konfliktu se zákonem. I ve velkých amerických metropolích bylo běžné, že policie vnikala do soukromých domů, aby přistihla páry stejného pohlaví při nezákonném styku (zákaz orálního a análního sexu byl zanesen přímo v ústavě USA). Nosit oblečení typické pro opačné pohlaví bylo pro muže i ženy trestné. Bary a podniky, kde se gay komunita scházela, byly předmětem pravidelných a často velmi brutálních policejních razií. Strážníci v přestrojení procházeli parky, tvářili se, že hledají partnery, a zatýkali každého, kdo o jejich předstírané návrhy projevil zájem. V USA sice vznikaly první gay organizace jako Mattachine Society, Society for Individual Rights a The Daughters of Bilitis. Měly ale jen málo možností vytvářet jakýkoliv reálný tlak na změny diskriminačních zákonů.
Zákaz pití, zákaz tance
Symbol svobody New York byl policejní šikanou přímo proslulý. I pouhé shromažďování na ulicích bylo policií považováno za přestupek proti mravnostním zákonům. Provozování gay barů bylo zakázáno a při sebemenším podezření byly provozovatelům odebírány licence k prodeji alkoholu. V realitě se samozřejmě všechny zákazy obcházely a řadu gay klubů a barů provozovala newyorská mafie, která měla policejní šéfy na výplatní listině. Výjimkou nebyl ani bar Stonewall Inn, který si na Christopher Street v bohémské Greenwich Village otevřel v roce 1967 „Fat Tony“ Lauria.
Stonewall Inn nebyl jediný gay bar ve Village a nebyl rozhodně nejhezčí. Podle pamětníků to byla zakouřená špeluňka, kde na toaletách netekla voda a okna byla zatlučená prkny. Fat Tony ji provozoval jako soukromý klub, aby obešel zákaz podávání alkoholu. Drinky ale prodával ředěné a účtoval za ně horentní ceny. Přesto měl Stonewall Inn každý večer plno, protože zde hrála hudba a tančilo se. I taková zdánlivá samozřejmost přiváděla do podniku pravidelné policejní razie. Podle platných zákonů muselo na parketu svítit světlo a nesměli se na něm pohybovat muži bez přítomnosti žen a ženy bez přítomnosti mužů. Díky úplatkům Tony o šťárách většinou věděl předem. Když se ale s výplatou policejních šéfů zpozdil, vtrhlo do baru komando. Návštěvníky policisté strkáním a ranami natlačili ke zdi a pečlivě (v případě žen ručně) kontrolovali, jestli má na sobě každý minimálně tři kusy oblečení určené pro jeho pohlaví. Provinilci putovali v poutech do přistavených antonů a do vazby, kde je čekalo další ponižování, bití a často i sexuální násilí.
Praktiky ve Stonewall Inn nebyly nijak výjimečné. Policejní brutalita a neskrývaná diskriminace ze strany zákonů i úřadů panovala napříč celými Spojenými státy. Čas od času vyvolala otevřený odpor. V květnu 1959 se policisté dostali do potyčky s gay osazenstvem losangeleské cukrárny Cooper’s Donuts. V roce 1966 se podobný incident odehrál v losangeleské afroamerické čtvrti Compton. Šlo ale o ojedinělé případy a policie vždy dokázala vznikající nepokoje utlumit. Situace se změnila až během červnové noci roku 1969.
Stonewall Riots
Stonewall Inn se navzdory úplatkům stal oblíbeným cílem policejních razií. Šéf mravnostního oddělení NYPD Seymour Pine podnik se svými hochy „navštívil“ v úterý 24. června a přes protesty majitele slíbil, že se brzy vrátí. Svůj slib dodržel a hned v pátek se jeho komando vypravilo do Christopher Street znovu.
Následující série událostí, která vešla do historie jako „Stonewall Riots“, se stala námětem mnoha článků, dokumentů a knih. Ani přímí účastníci se ale nedokážou shodnout na tom, co bylo spouštěcím momentem. Svou roli mohla hrát nálada, která toho večera v baru panovala. Herečka a gay ikona Judy Garlandová právě zemřela na předávkování barbituráty a truchlící osazenstvo neslo policejní vpád s obzvlášť velkou nelibostí.
Tammy Novak, trans žena, která žila s majitelem Fat Tonym, přišla navzdory zákazům do podniku oblečená v ženských šatech. Policisté ji sebrali jako první. Když ji vlekli v poutech do antonu, postavila se jim na odpor Stormé DeLarverie – lesbická drag king, zpěvačka a tanečnice, která v klubu působila jako neoficiální bodyguard a vyhazovač. Před její reputací měli respekt i strážci pořádku a hned na začátku razie ji odvedli stranou. Stormé se jim ale vysmekla a pustila se s nimi do bitky. Přemoct ji si vyžádalo sílu čtyř policistů. Když si stěžovala, že jí příliš utáhli pouta, udeřil ji jeden z nich obuškem a rozrazil jí hlavu. Zakrvácená Stormé se obrátila na přihlížející dav a vykřikla: „Proč něco neděláte?!“
Historik Martin Duberman píše ve své knize „Stonewall“, že v tom okamžiku se situace otočila. Na místo se seběhli lidé z ulice, kteří neměli na vstupné do klubu, ale zdržovali se kolem. Drag queens si stáhly paruky a vykasaly rukávy. Sylvia Rivera, budoucí vůdčí osobnost vznikajícího LGBT hnutí, vykřikla: „Revoluce!“ a hodila do kordonu policistů láhev. Na strážce pořádku se snesl ze všech stran déšť kamení. Následovalo krupobití ran. Z oken sousedící ženské věznice začaly létat zapálené role toaletního papíru. Policisté se zděšeně snažili zabarikádovat v baru, ale zakrátko jim nezbylo než se dát na útěk.
Jejich velitel Seymour Pine se později přiznal: „Nikdy jsem se tak nebál jako tenkrát v noci.“ Nálada zažehnutá u Stonewall Inn se rychle šířila. Přivolané posily se snažily rebely dostihnout a zatknout. Zjistily ale, že proti nim stojí celá Greenwich Village. Policistům se do cesty stavěly zástupy návštěvníků barů, bezdomovci i náhodní kolemjdoucí sympatizanti a nenechali je do čtvrti vniknout.
GAA
„Policisté chtěli vybrat úl, královny vytáhly žihadla.“ Titulek deníku New York Daily nebyl jediný, který na vzpouru proti policejnímu násilí druhý den upozorňoval. Zprávy o odporu se do rána rozšířily po celém New Yorku a do Greenwich Village se večer sešlo na demonstraci 500 lidí. Den nato jich přišly 2000. Transparenty požadující zrušení diskriminačních zákonů a skandování hesel přivolalo další policejní hlídky. V Christopher Street vyrostly barikády a živé řetězy. Jedenadvacet demonstrantů skončilo v policejních celách a řada z nich byla zraněna.
Zastavit jednou zažehnutý odpor už ale nebylo možné. Nově ustanovená Gay Activist Alliance (GAA), zastupovaná svým zakládajícím členem, právníkem Halem Weinerem, začala otevřeně požadovat změnu zákonů. Jiné frakce GAA vydávaly tiskoviny, pořádaly veřejná setkání a finanční sbírky na kauce vězněných aktivistů. Vznikající hnutí byli nuceni brát vážně i politici a kandidáti do veřejných funkcí museli najednou odpovídat na otázky, jak hodlají své gay orientované voliče zastupovat.
První Pride pochod
Ohlas událostí v baru Stonewall Inn rezonuje do současnosti. Zásluhu na tom má aktivista Craig Rodwell, majitel známého newyorského knihkupectví Oscar Wilde Memorial Bookshop. Rodwell se červnových událostí v Christopher Street sám účastnil a nechtěl, aby se na ně zapomnělo. Na jeho popud se 28. června 1970 sešly do Greenwich Village tisíce lidí z celých USA a pochodem hrdosti si připomněly výročí Stonewall Riot. V New Yorku i v dalších městech svobodných zemí se v červnu Pride pochody pořádají dodnes. Na první Gay Pride nebyly k vidění alegorické vozy, nehrála hudba a netančilo se. Účastníci procházeli kordony policistů, kteří se k nim na důkaz pohrdání otáčeli zády. Pochod už ale zastavit nemohli.
