Před deseti lety sestřelily ruské jednotky operující na východní Ukrajině civilní letadlo malajských aerolinek. Tragédie letu MH17 připravila o život 298 lidí. Šlo o nejhorší, ale bohužel ne jedinou nehodu svého druhu v historii letecké dopravy.
Letadlo Boeing 777 Malaysia Airlines vzlétlo 17. července 2014 z Amsterdamu a přistát mělo na letišti v Kuala Lumpur. Plán vedl letoun nad celým územím Ukrajiny a přeletět měl i východní území, kde již řadu měsíců operovaly diverzní jednotky separatistů podporovaných Moskvou. Pouhé tři dny před neštěstím došlo u letiště v Luhansku k sestřelení nákladního letadla ukrajinské armády. Mezinárodní organizace pro civilní letectví proto všechny členy varovala před nebezpečím, které při přeletu východní Ukrajiny hrozí. Řada společností, včetně Malaysia Airlines, ale letové plány zachovala.
Před vstupem do ruského leteckého prostoru se pilot linky MH17 spojil s operátory na Ukrajině a v Rusku. Ve 13:20 místního času bylo spojení přerušeno a ve 13:26 letoun zmizel z radaru. Jeho trosky byly nalezeny roztroušené na území 50 čtverečních kilometrů poblíž vesnice Hrabova v Doněcké oblasti. Separatisté a ruští vojáci na něj po několik dní znemožňovali povolaným vyšetřovatelům přístup. Těla obětí odvezli v mrazících vozech a nalezené černé skříňky vydali až po šesti dnech. Po analýze záznamů a dostupných trosek ale vyšetřovatelé dokázali jako příčinu havárie určit explozi řízené střely SA-11 protiletadlového sytému Buk.
Podle pravděpodobného scénáře událostí byl protiletadlový systém přivezen na území Doněcka 25. června 2014 konvojem ruské 53. protiletadlové raketové brigády. Důvody vypálení střely nejsou dobře známé, obsluha pravděpodobně považovala civilní letadlo za ukrajinský vojenský stroj. Střela explodovala v jeho těsné blízkosti. Posádka v kokpitu okamžitě zahynula, letoun se asi po minutě rozpadl a zřítil k zemi. Když separatisté zjistili, že zasáhli civilní letadlo, snažili se zahladit důkazy a systém Buk byl odvezen zpátky do Ruska.
Vyšetřování incidentu bylo po celou dobu sabotováno Ruskem a jeho vyslanec v OSN vetoval i návrh na ustanovení mezinárodního tribunálu. Jurisdikce celého případu proto připadla Nizozemsku. V roce 2019 předložil tým vyšetřovatelů zprávu dokazující, že letadlo bylo zasaženo protiletadlovým systémem, který byl na místo dodán Ruskem a byl používán separatistickými jednotkami. Na jeho doporučení byli ze zavinění neštěstí obžalováni čtyři vysocí důstojníci ve službách ruské armády. Ukrajinec Leonid Charčenko a tři ruští vojáci Sergej Dubinský, Oleg Pulatov a Igor Girkin – bývalý plukovník FSB a velitel separatistů známý pod krycím jménem Strelkov. V roce 2022 byli všichni čtyři shledáni vinnými a odsouzeni k doživotnímu vězení a k úhradě odškodného rodinám pozůstalým.
Rozsudek je v současnosti pouze formální. Rusko nikdy viníky nevydalo, k vině se nikdy nepřiznalo a dlouho popíralo i zapojení svých vojáků do válečných operací na východní Ukrajině. Vzhledem k tomu, že v roce 2022 Ukrajinu vojensky napadlo, jsou dnes výmluvy Kremlu ještě méně důvěryhodné než jeho původní teorie, že letadlo mohl zasáhnout meteorit. S 298 oběťmi zůstává zločin nejtragičtější leteckou katastrofou zaviněnou zásahem vojenské techniky. K podobným nehodám ale bohužel nedochází zřídka.
Pokračování 2 / 6
Iran Air 655 (1988), 290 obětí
V období končící íránsko-irácké války docházelo v Perském zálivu ke střetům mezi iráckými a americkými vojenskými plavidly. Letadlo Airbus A300 linky Iran Air 655 do Dubaje odstartovalo 3. července 1988 z letiště v Bandar Abbasu, které bylo používáno pro civilní i vojenské lety. Posádka křižníku USS Vincennes si letoun spletla se stíhačkou F-14, kterou samotné Spojené státy dodaly Íránu v roce 1979, kdy byl u moci jimi podporovaný Rezá Šáh Pahlaví. Na letadlo loď vystřelila dvě rakety, po výbuchu a pádu zahynulo na palubě 290 lidí včetně 66 dětí.
OSN čin odsoudila jako zločin a masakr. Prezident Ronald Reagan ho označil za strašlivou tragédii a vyslovil hlubokou lítost. Zároveň ale popřel tvrzení, že šlo o úmyslný čin, a obvinil íránské úřady, že nezodpovědně umožnily během válečného konfliktu start civilního letadla z vojenského letiště. Kromě původního Reaganova politování se USA za nehodu oficiálně nikdy neomluvily. Rodinám pozůstalých však v roce 1996 vyplatily 61,8 milionů dolarů.
Pokračování 3 / 6
Korean Airlines 007 (1983), 269 obětí
Civilní letoun na lince KAL007 se 1. září 1983 ocitl po navigační chybě pilota v sovětském vzdušném prostoru. Jak ukázalo pozdější vyšetřování, na straně sovětských vojáků panoval po zjevení neznámého letounu zmatek. Namísto aby se s ním pokusili navázat kontakt, vyslali proti němu stíhačku Suchoj SU-15, která ho poblíž ostrovu Sachalin sestřelila. Na palubě zahynulo 269 lidí včetně amerického kongresmana Larryho McDonalda. Prezident Reagan označil neštěstí za zločin proti lidskosti, který nesmí být nikdy zapomenut. Sověti odpovědnost odmítali a okolnosti vyšly najevo až v 90. letech, kdy po rozpadu Sovětského svazu uvolnil ruský prezident Boris Jelcin vyšetřovatelům Mezinárodní organizace pro civilní letectví utajované archivní materiály.
Kvůli dlouhému prodlení je případ opředen řadou nejasností a stal se předmětem mnoha konspiračních teorií. Kongresman McDonald byl zapřisáhlý antikomunista, prezident ultrakonzervativního spolku John Birch Society a aktivní šiřitel fám o levicovém spiknutí organizovaném rodinou Rockefellerů a Trilaterální komisí. Jeho příznivci jsou dodnes přesvědčeni, že politika zabila tajná lobby usilující o nastolení Nového světového řádu. Z neštěstí ale vzešlo i pozitivum. Americké úřady se rozhodly uvolnit vojenský navigační systém GPS pro civilní využití, aby zabránily chybám v letecké navigaci.
Pokračování 4 / 6
Ukraine International Airlines 752 (2020), 176 obětí
Boeing 737-800 urajinských aerolinek startoval 8. ledna 2020 z Teheránu a měl odletět do Kyjeva. Krátce po vzletu ho však zasáhla protiletadlová střela vypálená příslušníky Íránských revolučních gard. Íránská strana vinu několik dní popírala a okolnosti vyšly najevo až 11. ledna. V oblasti v té době panoval chaos poté, co Spojené státy zabily útokem dronu íránského generála Kásima Sulejmáního. Írán podnikl raketový útok na letecké základny USA v Iráku a očekával, že Spojené státy provedou odvetný úder. Letadlo ukrajinských aerolinek považovali příslušníci revolučních gard za přilétající raketu či dron a vyslali proti němu protivzdušnou střelu. Na palubě zahynulo všech 176 pasažérů.
Pokračování 5 / 6
Itavia Airlines 870 (1980), 81 obětí
Letadlo soukromé společnosti Itavia Airlines startovalo 27. června 1980 z Boloně a s 81 lidmi na palubě letělo na pravidelné lince do Palerma. Poblíž Sicílie se z neznámých příčin zřítilo do moře. Případ je dodnes jedním z nejméně objasněných leteckých neštěstí a navázala na něj řada protichůdných teorií – od sabotáže po teroristický čin.
V roce 1999 italský soudce Rosario Priore oznámil, že jeho vyšetřování určilo jako příčinu havárie zásah vojenskou protiletadlovou střelou. Neobjasnil, která země měla střelu vypálit. Prohlásil pouze, že jeho vyšetřování je znemožňováno obstrukcemi italské armády, která jedná podle instrukcí NATO. V následujících letech se v italských médiích objevovaly zprávy, které z různých úhlů nastiňovaly teorii, že v oblasti operovaly letouny USA, Francie, Libye a Velké Británie. Cílem tajné operace mělo být sestřelení letadla vysoce postaveného libyjského politika, podle všeho samotného diktátora Muammara Kaddáfího. Let Itavia 870 měl být zasažen nedopatřením. Tvrzení nebylo nikdy oficiálně prokázáno, ještě vloni ho ale zopakoval bývalý italský premiér Giuliano Amato.
Pokračování 6 / 6
Siberia Airlines 1812 (2001), 78 obětí
Tupolev TU-154 aerolinek Siberia Airlines měl 4. října 2001 naplánovaný let z Tel Avivu do Novosibirsku. Většina cestujících na palubě byli Izraelci mířící na návštěvu svých ruských příbuzných. Během přeletu Černého moře bylo letadlo zasaženo protivzdušnou střelou a zřítilo se do moře asi 190 km od Soči.
Incident se odehrál necelý měsíc po zářijových útocích v New Yorku a Rusko okamžitě jako příčinu označilo teroristický útok. USA ale zveřejnilo zprávu, že letadlo bylo zasaženo střelou S-200 používanou během společného ukrajinsko-ruského vojenského cvičení. Po několika dnech tuto teorii potvrdilo prohlášení tehdejšího ukrajinského prezidenta Leonida Kučmy. V oblasti v té době opravdu probíhalo vojenské cvičení, během kterého měla protivzdušná obrana sestřelit 23 cvičných dronů. Jedna z raket svůj cíl minula a radarový systém ji omylem navedl na civilní letadlo. V důsledku nehody rezignoval ukrajinský ministr obrany Oleksandr Kuzmuk a Ukrajina vyplatila rodinám 78 obětí 15,6 milionu dolarů.
