Místo míru a lásky přišlo násilí, drogy a alkohol. Woodstock‘99 a další festivaly, které skončily katastrofou
Festivalová sezóna je v plném proudu a přináší zážitky krásné i hrozné. Jestli si myslíte, že nejhorší, co se vám může na festivalu přihodit, je, že nepřijede Richard Krajčo, tak se pletete. V historii letních zábav se najdou i daleko děsivější katastrofy.
Festival Woodstock, kterým vyvrcholila éra hippies, ještě pomalu nesbalil poslední reproduktor a už se o něm vyprávělo jako o legendě. Logicky se proto našla spousta promotérů, kteří toužili úspěch zopakovat. Ne proto, aby šířili lásku a mír, ale aby si napakovali kapsy. Zištnost a vypočítavost je možná důvodem, proč se nikomu nepodařilo atmosféru festivalu lásky zopakovat a řada marných pokusů způsobila, že se samotné jméno Woodstock stalo synonymem blížící se katastrofy. Doslova se to potvrdilo před 25 lety. Promotér a hochštapler jménem John Scher se rozhodl resuscitovat značku Woodstocku a uspořádat v roce 1999 jeho comeback. Aby měl jeho počin patřičnou kredibilitu, přemluvil ke spolupořádání jednoho z původních organizátorů Michaela Langa.
Langovo jméno bylo jediné, co měl Woodstock’99 se svým hippie předchůdcem společného. Pořádal se na opuštěném letišti bývalé vojenské základny v městečku Rome a program byl nabitý jmény jako Red Hot Chilli Peppers, DMX, Limp Bizkit, Korn, Bush, Insane Clown Posse a Kid Rock. Line up sice nesliboval atmosféru plnou míru a lásky, přitáhl ale do Rome skoro čtvrt milionu návštěvníků. John Scher si mnul ruce a už už cítil, jak se mu do kapes sypou peníze. Vzápětí ale nastaly – slušně řečeno – problémy.
Prvním bylo počasí. V den festivalu udeřila na celou oblast úporná vedra a teploty šplhaly ke 40 stupňům. Bývalé vojenské letiště sice bylo dost velké, aby pojalo davy návštěvníků, bylo ale ploché, a aby se zvuk ze dvou hlavních stagí netloukl, musely stát daleko od sebe. Návštěvníci proto museli mezi koncerty přecházet skoro 4 kilometry po rozžhaveném betonu. Schovat se nebylo kam, protože jak to na letištích bývá, na ploše nerostl jediný strom. Ochranka před vstupem zabavila všem přicházejícím vodu a ve stáncích stála láhev neuvěřitelné 4 dolary. Jídlo bylo podobně předražené a začalo zanedlouho docházet. Toalet bylo málo a nikdo se o ně nestaral. Zakrátko začaly vytékat a tvořit na letišti smrduté louže. Opilí fanoušci se do nich s jásotem vrhali.
Krátce po poledni už na letištních ranvejích tekl asfalt i nervy. Přehřátí návštěvníci omdlévali, opilí vyvolávali rvačky, docházelo k sexuálnímu obtěžování. Pořadatelé přestávali situaci zvládat a napjatou a čím dál agresivnější náladu dále stupňovaly vystupující kapely. Když Insane Clown Posse začali střílet do obecenstva svazky bankovek, strhla se v kotli hromadná bitka.
Během setu Fat Boy Slima vjel do diváků nákladní automobil. Za volantem seděl zfetovaný mladík s mačetou v ruce, vedle sebe měl šestnáctiletou bezvládnou a polonahou dívku. Zděšený DJ musel přerušit set a z pódia pak utéct. Když Red Hot Chilli Peppers spustili svou verzi Hendrixova „Fire“, vzali to fanoušci doslova a založili v kotli požár.
V noci se areál festivalu míru a lásky proměnil ve scénu připomínající apokalyptický film a návštěvníky musela nakonec rozhánět ozbrojená národní garda. Na festivalu museli lékaři ošetřit podle odhadů až 10 tisíc návštěvníků a 253 z nich skončilo v nemocnici. Policie vyšetřovala čtyři případy znásilnění. Jednoho se dopustil člen ochranky a obětí byla patnáctiletá dívka. Pořadatel přesto prohlásil festival za úspěšný a problémy odmávl jako ojedinělé incidenty. Další pokus oživit Woodstock po padesáti letech se ale v roce 2019 nekonal. Zbabraných festivalů přesto stále je a bylo dost a dost.
Erie Canal Soda Pop (1972)
Jeden z prvních pokusů oživit Woodstock se odehrál v roce 1972. Oficiální název zněl Erie Canal Soda Pop, historie ho ale zná spíše pod přezdívku „Riotstock“. Organizátoři akci inzerovali slogany „Tři dny míru a hudby“ nebo „Větší a lepší než Woodstock“ a slibovali maraton koncertů hvězd jako Black Sabbath, Joe Cocker, The Doors nebo Eagles. Neočekávaný rozsah akce ale vyděsil starostu městečka Evansville, poblíž kterého se měl festival odehrát, a na poslední chvíli ho zakázal. Organizátoři se nenechali odradit a areál přesunuli do opouštěné oblasti v přírodní rezervaci Bull Island.
Výhoda poloostrova u řeky Wabash byla, že neměl majitele. Měl ale i nevýhodu, a to sice fakt, že ho tvořily převážně bažiny. Na místo se v první den nahrnulo skoro 200 000 lidí (čtyřikrát víc, než se očekávalo). Vzápětí začalo lít jak z konve, voda zalila přístupové cesty i samotný areál. Postupně přestala fungovat technika zvuková i sanitární, ve stáncích došlo jídlo i pití. Kapely, které se na místo vůbec dostaly, odmítaly vystoupit, protože promáčená pódia hrozila zřícením a mokré zásuvky sršely elektrickými jiskrami. Program plný prostojů naštval uvězněné diváky tak, že přes víkend areál vyrabovali a nakonec ho podpálili.
Glastonbury (2005)
Britové jsou národ, který miluje hudbu a je zvyklý na mizerné počasí. Mohou si proto dovolit pořádat už od roku 1970 festival, na kterém pravidelně propukne průtrž mračen. Ročník 2005 byl ale moc i na vytrvalce, kteří jsou kvůli koncertu White Stripes ochotni stanovat v bažině. Hned na začátku festivalu došlo k průtrži mračen, která proměnila areál v regulérní, metr hlubokou řeku. Technika vypověděla služby, desítky stanů se ocitly pod vodou a majitelé se k nim museli potápět. Jelikož se ale incident odehrál v Británii, nikdo z něj nedělal tragédii. Odpoledne přestalo pršet, 113 000 mokrých návštěvníků se otřepalo a vydrželo v Glastonbury až do konce. Celá malá nepříjemnost způsobila jen devět zranění.
Love Parade (2010)
Berlínský open air techno festival začal jako malá spontánní akce v roce 1989. Do ulic města, které se mělo za pár měsíců dočkat sjednocení, vyrazilo asi 150 lidí, tančili na elektronickou hudbu a oslavovali atmosféru blížící se svobody hesly „Friede, Freude, Eierkuchen“ (Mír, radost, palačinky). Akce se poté každoročně opakovala na třídě Kurfürstendamm až do roku 1996, v následujících letech se kvůli čím dál tím větším davům přesouvala na různá další místa v Berlíně a jiných německých metropolí. Z původně malého festivalu se stala obří akce s pojízdnými pódii a počet návštěvníků narostl až na více než milion. Zástupy tanečníků přestaly ulice měst zvládat a ozývaly se obavy, že hrozí neštěstí.
Došlo k němu v roce 2010, kdy se Love Parade po několika zrušených ročnících odehrála v městě Duisburg. Ne v ulicích, ale v uzavřeném areálu nákladního nádraží, na které se vcházelo 250 metrů dlouhým tunelem. Když se v něm začaly střetávat vstupující davy s návštěvníky, kteří z areálu odcházeli, tunel se ucpal. Lidé v obou ústích nevěděli, že uvnitř jsou v dusivé tlačenici namačkány stovky nešťastníků, a tlačili se dovnitř dál. Několik uvězněných se pokusilo vystoupat po úzkém nouzovém schodišti vedoucím nad tunel, zřítili se ale do davu a spustili paniku, která situaci ještě zhoršila. Než se policii podařilo návštěvníky odklonit a tunel uvolnit, zahynulo v něm 21 lidí. Další desítky utrpěly zranění. Tragický ročník byl pro Love Parade posledním a festival se už od té doby nikdy neobnovil.
Fyre (2017)
Festival v idylickém prostředí bahamských Exuma Islands byl nápadem přemotivovaného promotéra Billyho McFarlanda a rappera Ja Rule. Akce lákala návštěvníky na exkluzivitu a luxus a za VIP vstupenky se platilo až 12 000 dolarů. Když natěšená zlatá mládež dorazila na ostrov, čekaly je ale místo přepychových bungalovů řady vratkých stanů a slibované lahůdky michelinských šéfkuchařů se proměnily v toast se sýrem v plastové krabičce. Vzápětí se ukázalo, že pořadatelé nestihli dostavět ani stage a kvůli finančním problémům jim odřekla účast polovina vystupujících. Vše dovršila tropická bouře, která spláchla ostrov a uzavřela letiště i přístav.
Hordy hladových a naštvaných celebrit se několik dní ploužily po ostrově a influenceři si zuřivě vylévali zlost na sociálních sítích. Nakonec se do věci musela vložit bahamská vláda a festivalové trosečníky z ostrova odvézt. Příběh festivalu Fyre se dočkal dokumentárního zpracování a Billy McFarland skončil u soudu. Odešel od něj s šestiletým trestem, ze kterého si odseděl necelé čtyři roky. Okamžitě po propuštění oznámil plány uspořádat další ročník Fyre festivalu a jako bokovku přijal pozici booking managera rapových hvězd na předvolební kampaň Donalda Trumpa.
