Exupéry: Proměňte svůj život v sen, a své sny ve skutečnost aneb Modlitba za sílu pro všední život
Název dnešního textu je citátem autora Antoina de Saint Exupéryho. Narodil se 29.6.1900 v Lyonu a pravděpodobně zemřel 31.7.1944. V dětství mu říkali „Král sluníčko“, pro jeho světlé vlasy a modré oči. Velmi miloval a ctil svoji matku (jeho otec záhy zemřel). Původně chtěl studovat vojenskou akademii, již tehdy snil o tom, že bude pilotem.
V roce 1921 nastoupil na vojenskou povinnou službu. Vyučil se leteckým mechanikem a v roce 1923 získal diplom civilního i vojenského pilota. Začal létat na poštovní lince Toulouse-Dakar. Podstoupil i několik rekordních letů, při nichž několikrát havaroval a měl četná zranění. Na počátku 2. světové války nastoupil do vojenské služby jako vojenský pilot. Byl velmi odvážný. V roce 1943 vydal svoji knihu „Dopis rukojmímu“, vyjadřuje v ní víru v duchovní hodnoty lidstva, odsuzuje předsudky a proti rasismu staví úctu k člověku. Ve stejném roce vychází i jeho nesmrtelná filozofická pohádka „Malý princ“. Jedinečným způsobem načetl tuto kultovní knihu herec Eduard Cupák. Tato audiokniha je ideální volbou pro rodinné poslouchání.
31.7.1944 vzlétl z Korsiky k letu nad Francii, ze kterého se již nevrátil. Desítky let se vedou diskuze o tom, jak vlastně zemřel. Až v roce 2000 byly nalezeny trosky jeho letadla ve Středozemním moři poblíž Marseille. Bývalý stíhač německé Luftwaffe Horst Rippert tvrdil, že právě on sestřelil jeho letadlo a dodal, že kdyby věděl, že uvnitř sedí jeden z jeho nejoblíbenějších literárních autorů, že by nikdy nestřílel. Ale toto tvrzení se nikdy nepotvrdilo. Pád letadla mohla zavinit technická závada, nedostatek pohonných hmot, nebo náhlá zdravotní indispozice. Jeho život, dílo i tajuplný skon dávají jeho odkazu až heroický význam. Exupéry byl pilotem, spisovatelem, esejistou, novinářem, ilustrátorem, ale také nadčasovým filozofem a humanistou. Vydal celkem deset knih, některé vyšly až posmrtně a román „Citadela“ zůstal nedokončen. V českém překladu vyšlo již celkem 38 jeho titulů, některé opakovaně.
Exupéry byl citlivý a ušlechtilý člověk s širokým rozhledem. Mnohé jeho dodnes inspirativní myšlenky patří do zlatého fondu paměti lidstva. „Co dává smysl životu dává smysl i smrti.“ „Člověk je sám i mezi lidmi.“ „Člověk nemůže žít z ledniček, politiky, financí a křížovek. Člověk to prostě nemůže. Člověk přeci nemůže žít bez básní, bez barev a bez lásky.“ „Chceš-li porozumět lidem, přestaň poslouchat, co říkají.“ „Když člověk druhé ponižuje, pak jen proto, že je sám nízký.“ „Stáváš se navždy odpovědný za to, cos k sobě připoutal.“ „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ „Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.“ „Znám jen jednu svobodu, a tou je svoboda mysli.“ „Sjednotit znamená lépe svázat jednotlivé rozličnosti, a ne je vymazat kvůli bezduchému pořádku“.
Svůj životní postoj vtělil Exupéry do této modlitby:
„Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život. Nauč mě umění malých kroků.
Učiň mě vynalézavým a vstřícným, učiň mě sebejistým ve správný čas. Obdař mě jemnocitem, abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.
Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem a svoje dny si rozumně rozdělil, abych neprospal záblesky světla a vrcholy a abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.
Dovol mi utvrdit se v to, že snít o minulosti či budoucnosti mně nepomůže.
Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší, pomoz mně pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.
Ochraň mě před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce.
Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života, že díky nim rosteme a dozráváme.
Připomeň mi, že srdce se často staví rozumu, pošli mi ve správnou chvíli někoho, kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.
Dej mi chléb každodenní pro tělo, i pro duši, projev Tvé lásky, přátelské gesto a aspoň tu a tam náznak, že budu užitečný.
Vím, že mnoho problémů se řeší trpělivostí, dej, abych dokázal čekat.
Ať vždy Tebe a ostatní nechám domluvit. To nejdůležitější si člověk neřekne sám, to nejdůležitější mu bývá řečeno.
Ty víš, jak moc potřebuji přátelství. Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.
Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo, kde mohu zanechat balíček dobra beze slov.
Chraň mě před strachem, že bych mohl promarnit svůj život. Nedej mi to, co si přeji, ale to, co potřebuji. Nauč mě umění malých kroků!“
