Stalinův příkaz zněl jasně: Vytvořte křížence člověka s opicí
Před sto lety přicestoval sovětský vědec Ilja Ivanovič Ivanov na Francouzskou Guineu s cílem vytvořit hybrid šimpanze a člověka. Jeho děsivé experimenty s mezidruhovým oplodňováním trvaly řadu let a pokoušel se o ně v Guinei i v Sovětském svazu, kde o nich referoval přímo Stalinovi.
V historii vědy se najdou lidé, co jsou ochotni hodit za hlavu vědeckou i lidskou etiku a pustit se do experimentů, které patří spíš do vědeckofantastických hororů. Jedním z nich byl sovětský vědec s ryze ruským jménem: Ilja Ivanovič Ivanov. Ilja se narodil v roce 1870. Dospívání na přelomu století mu umožnilo získat vzdělání na prestižních západních univerzitách a po revoluci ho zúročit ve službách socialistického impéria. V počátečních letech Sovětského svazu převládala mezi bolševickými pohlaváry představa, že pomocí vědy dokážou skomírající říši přetvořit v supervelmoc a ráj na zemi. Vědci, kteří byli ochotni hrát roli služebníků režimu, měli plnou podporu vládnoucí strany a jen velmi málo restrikcí. Výsledky byly různé. Experimenty šíleného Trofima Děnisoviče Lysenka vyústily v sérii hladomorů a smrt desítek milionů lidí. Pokusy Ilji Ivanova zpočátku přinášely ohromující úspěchy. Jeho práce v „Ústřední experimentální stanici pro výzkum reprodukce domácích zvířat“ vedla k přelomové metodě umělé inseminace koní, která umožnila účelně vyžívat sperma hřebců s nejlepší genetikou. Jeden kůň mohl díky Ivanovově metodě oplodnit až 500 klisen, což způsobilo mezi šlechtiteli koní doslova revoluci. Ivanov se v tomto momentu mohl spokojeně odebrat do vědeckého důchodu a byl by v dějinách zapsán zlatým písmem. Jeho ambice však nebyly ani zdaleka uspokojeny. Ověnčen slávou se vrhnul do práce na vytváření čím dál tím divnějších mezidruhových hybridů.
Křížení s posvěcením vůdce
Na počátku 20. století byla genetika ještě v plenkách a existovala řada vědců, kteří ji zcela odmítali (jedním z nich byl například Trofim Lysenko, který věřil, že vůle socialistického člověka dokáže rozdojit kozla a přinutit obilí růst i za polárním kruhem). Ivanov sice zákony genetiky respektoval, byl ale odhodlán nalézt její hranice. S využitím svých zkušeností s umělým oplodněním nejprve vytvořil křížence zebry a osla, krysy a myši, myši a morčete a dokonce i zubra a krávy. Povzbuzen úspěchy hodil opatrnost za hlavu a pustil se do práce na zkřížení člověka a lidoopa.
Motivace k experimentům, které měl osobně posvětit sám Stalin, je poněkud nejasná. Ivanov evidentně věřil, že se příroda podřídí jeho vědeckým schopnostem. Stalin byl údajně uchvácen představou armády snadno ovladatelných tvorů s nadlidskou silou a obratností. Mohlo jít i o pokus prokázat bizarní cestou Darwinovu evoluční teorii a použít výsledek jako argument v boji proti náboženským tradicím, které se revolucionářům nedařilo v Sovětském svazu vymýtit. V každém případě Stalin přidělil Ivanovovi štědrý grant, který mu umožnil pustit se do práce.
Cesta do Afriky
Jako první stupeň si Ivanov zvolil pokus oplodnit šimpanzí samici lidským spermatem. Využil své konexe s francouzským Institute Pasteur a v roce 1924 odjel na jeho vědeckou základnu v západoafrické Guinei. Ukázalo se ale, že divoké šimpanzice jsou k experimentům pramálo nakloněné a mají značnou sílu. Po mnoha marných pokusech a řadě úrazů se Ivanovovi podařilo vpravit lidské sperma do tří samic. Dvě na následky nešetrného zacházení zahynuly, třetí ani po týdnech čekání nezabřezla. Sovětský vědec se ale nehodlal vzdát a rozhodl se vyzkoušet opačný postup. Oslovil guvernéra Francouzské Guiney s žádostí oplodnit šimpanzím spermatem několik domorodých pacientek internovaných ve zdejší nemocnici. Koloniální správci sice domorodce nepovažovali za plnohodnotné lidské bytosti, k jejich cti je ale potřeba uvést, že žádost rozhodně zamítli. Ivanov musel odcestovat zpět do Sovětského svazu. S nepořízenou, leč nezlomen a odhodlán pokračovat dál.
Ku Klux Klan zasahuje
Po návratu domů se Ivanov uchýlil do Gruzie a začal hledat dobrovolnice ochotné podstoupit oplodnění lidoopím spermatem. Z Afriky si jako dárce přivezl několik šimpanzích samců a orangutana jménem Tarzan. Lidoopi mu ale zanedlouho zemřeli, Ivanov začal mít problémy s nedostatkem peněz a bál se požádat Stalina o další grant (diktátoři na neúspěch zpravidla nereagují shovívavě). S prosbou o pomoc se proto obrátil za oceán. Šimpanzí samce mu měla poskytnout kubánská zooložka Rosalia Abreu, které se jako první na světě podařilo chovat lidoopy v zajetí. Finance na převoz měla dodat ideologicky spřízněná Americká asociace pro propagaci ateismu. Její zakladatel Charles Smith byl myšlenkou znovuvytvořeného mezičlánku mezi člověkem a opicí nadšen. Uspořádal okamžitě veřejnou sbírku a o Ivanovově práci napsal obsáhlý článek do New York Times. Výsledek byl přesně opačný, protože se o chystaném experimentu dozvěděli šéfové tehdy velmi vlivného Ku Klux Klanu. Není úplně jasné, co jim na něm vadilo nejvíc – jestli bezbožnost celého konceptu, nebo myšlenka armády supersilných lidsko-zvířecích hybridů schopných zadupat nadřazenou bílou rasu do země. V každém případě Rosalia Abreau svou podporu pod pohrůžkami odvolala a epizoda mohla vejít do dějin jako jediný případ, kdy rasisté udělali pro svět něco pozitivního.
Vyhnanství
Krach americké akce uštědřil Ivanovovu skomírajícímu projektu poslední ránu. Podařilo se mu sice údajně sehnat pětici žen ochotných experiment podstoupit, neměl je však čím oplodnit. Stalin již dávno ztratil o experiment zájem a vedoucí Sovětské akademie věd byli zděšeni, když se k nim donesly zprávy o pokusu oplodnit africké ženy opičím spermatem bez jejich vědomí. Nešlo jim samozřejmě o ženy samotné, ale o skutečnost, že by pokusy mohly narušit pověst a vliv Sovětského svazu v afrických státech. Ivanov přišel o veškerý vliv, v prosinci roku 1930 byl zatčen a odsouzen k pěti letům vyhnanství v Alma Atě. O dva roky později zde během práce pro Kazašský veterinárně-zoologický institut umírá na infarkt. Jaký hybrid se pokoušel na sklonku života stvořit není známo.
