Z vězení rovnou na Západ: Jak se nedobrovolný agent kvůli lásce stal obětí komunistické perzekuce
Jaroslav Javorský (77), syn tenisty Jiřího Javorského, vítěze French Open 1957 v mixu (s Věrou Sukovou-Pužejovou), měl strávit po vykonstruovaném procesu třináct let v jednom z nejkrutějších kriminálů u nás – ve Valdicích. Jeho mamince se však po osmi letech podařilo získat pro něj čestné německé občanství a zařadit ho do výměny agentů na proslulém „Mostě špiónů“ mezi Západním Berlínem a Postupimí.
Život je někdy složitý. Když Jaroslav spatřil svět, napsali mu do rodného listu příjmení Vávra. Javorským se mohl stát až v plnoletosti. Do té doby byl jeho biologický otec proti.
„Máma se s Jiřím Javorským seznámila čtyři roky po jeho vítězství na věhlasné Pardubické juniorce. Dlouho ho odmítala, protože byl skoro o deset let mladší, až na Mezinárodním mistrovství Československa v roce 1952 prohlásila: ‚Pokud vyhraješ, tak si tě vezmu,‘ a Jiří, přestože u nás v té době vládl Vladimír Zábrodský, zvítězil. Nakonec spolu byli padesát let,“ vzpomínal Jaroslav.
Také on se zhlédl v tenise. „Úderově jsem na tom byl slušně, ale pohybově to stačilo na turnaje druhé kategorie. V Německu jsem se později věnoval trénování.“ Ale to předbíháme.
„Táta se mě pokoušel dostat v roce 1967 na vojnu do Dukly nebo Rudé hvězdy. V té době jsem končil Vyšší střední ekonomickou školu pro cestovní ruch a lázeňství v Karlových Varech. Nakonec mi ale přišel povolávací rozkaz do Berouna k radistům, a tím moje tenisové plány skončily,“ posteskl si.
Jak se stát Marcelem Mannem
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
