Pátrání po princi Albertovi. Bylo mužství královnina muže tak mužné, že jej musel poutat řetězem k noze?
Před 205 lety se narodil britský princ Albert, kterého z učebnic dějepisu známe jako chotě královny Viktorie. V popkultuře je ale princovo jméno zvěčněno v názvu techniky piercingu penisu. Ke vzniku termínu „princ Albert“ se pojí spousta otázek. Opravdu měl princ Albert tak mohutné mužství, že ho musel spoutávat řetězem? Pokud ano, jak o tom víme? Pokud ne, kde se mýtus objevil? Byl genitální piercing mezi anglickými viktoriánskými džentlmeny běžný?
Franz August Karl Albert Emanuel, princ sasko-kobursko-gothajský, britský princ a manžel královny se narodil 26. srpna roku 1819. Viktorii si vzal za ženu ve svých 21 letech a stál jí po boku až do své smrti v roce 1861. K jejich manželství a partnerství v panovnických záležitostech se pojí mnoho příběhů. Hned na začátku bychom měli zmínit, že královští manželé byli bratranci, což ale nebylo nic divného, protože celá evropská šlechta byla v 19. století příbuzensky provázanější než rod Targaryenů z Rodu draka.
Albertova rodina měla příbuzné napříč Evropou od Anglie po Rusko a z drobných incestů si v ní nikdo nic nedělal, protože díky obratně voleným sňatkům pronikal poměrně bezvýznamný rod do nejvyšších mocenských kruhů. Budoucí vladařský pár seznámil jejich společný strýc – belgický král Leopold – na oslavě Viktoriiných sedmnáctých narozenin. Viktorie se do Alberta na první pohled zamilovala a po pěti dnech ho požádala o ruku.
Královští trendsetteři
Progresivitu projevil urozený pár i během svatby, ze které se stala obrovská společenská událost a vzešla z ní řada dodnes platných módních trendů. Královna se objevila u oltáře v bílých šatech, přestože dobové obyčeje předepisovaly nevěstám oblečení modré (v barvě roucha panny Marie na náboženských obrazech). Pro ostatní návštěvnice svatby byla bílá barva zapovězena, což je zvyk, který se od té doby udržuje až dodnes.
Leopold byl v módních záležitostech neméně pokrokový a dostavil se v obleku inspirovaném vojenskou uniformou a těsně upjatých kalhotách. Obojí bylo v tehdejší Anglii velmi trendy. Módu zavedl v britských aristokratických kruzích známý dandy, trendsetter a influencer Beau Brummel. Až do Brummelova příchodu na scénu se v Anglii džentlmeni oblékali do pestrých a bohatých šatů, obrovských napudrovaných paruk, polévali se parfémy a malovali si obličej na bílo. Beau se jako první začal denně mýt, čistit si zuby a oblékal se do střídmých, vojensky střižených obleků. Díky své obrovské popularitě prosadil nový styl i u zbytku vyšší společnosti. Sám Viktoriin předchůdce Jiří IV. pravidelně docházel do Brummelovy rezidence, kde pozoroval, jak se jeho vzor obléká a češe (rituál trval údajně i pět a více hodin).
Důsledkem bláznění kolem nové módy bylo, že ji pánové rádi dováděli do extrémů. Když začal Beau nosit upnuté kalhoty zastrčené do jezdeckých holínek, předháněli se aristokraté, kdo si nechá ušít rajtky ještě upnutější. Než se na britské společenské scéně objevil princ Albert, připomínaly pánské kalhoty dnešní elastické legíny. V případě královského chotě to údajně představovalo problém, který nás konečně přivádí k předmětu, který nese jeho jméno.
Ráčí pán nositi vlevo, či vpravo?
Na tomto místě je asi načase objasnit, že „princ Albert“ je termín, kterým se označuje druh piercingu mužského genitálu. Jestli si ho nechcete vygooglovat, tak je to kovová podkůvka či kroužek, který vede skrze otvor močové trubice a poté otvorem propíchnutým ve spodní části hlavy penisu. Jako první ho údajně začal nosit právě princ Albert, kterého měla příroda vybavit velmi vyvinutým mužstvím. Aby nebylo v těsných kalhotách příliš vidět, nechal si do něj instalovat zlatý kroužek a protaženým řetízkem si ho poutal k noze. Tak aspoň praví často opakovaná pověst. Co je na ní pravdy?
Existují zmínky, že se ve viktoriánských salónech opravdu vyskytovala pomůcka označovaná jako „dressing ring“ neboli „oblekový kroužek“. Krejčí se při braní měr diskrétně zeptal, zda pán ráčí nositi „a la gauche“, nebo „a la droite“ (vlevo či vpravo), příslušnou nohavici ušil o něco širší a džentlmen si do ní připevnil svou chloubu provlečenou zlatým kroužkem na jemném řetízku. Představa je to jistě zajímavá, bohužel jde ale s největší pravděpodobností o pověru a je téměř vyloučené, že by něco podobného nosil pod kalhotami princ Albert.
Vztah královského páru byl jistě velmi aktivní i plodný – vzešlo z něj koneckonců devět potomků. Královský manžel byl ale známý jako zastánce konzervativních mravů a svůj život rozhodně nezasvětil sexuálním výstřelkům, ale usilovné práci. Věnoval se reformám školství, zasazoval se v otázkách zrušení otroctví, byl aktivním diplomatem, podporovatelem kultury a umění, propagátorem vědy a techniky. Díky jeho podpoře byla v roce 1851 v Británii uspořádána první celosvětová výstava, která odstartovala průmyslovou éru. Jeho diplomatické úsilí zase rozhodlo, že se Británie nepřiklonila během občanské války v USA na stranu Konfederace, a umožnila tak vítězství protiotrokářského severu.
V úctě k práci a přísné morálce vychovával i své děti. Když se dozvěděl o aféře, kterou vedl jeho syn Eduard s irskou herečkou Nellie Clifden, neváhal se za ním přes svůj neutěšený zdravotní stav rozjet a budoucímu králi osobně vyčinit. Je tedy těžké si představit, že by obránce „viktoriánských“ hodnot nosil v nohavici piercing. Když ale nedal pánské ozdobě jméno on, kdo tedy?
Byl to Eddy?
Jedna z pravděpodobnějších teorií praví, že jméno pochází od jiného Alberta. Konkrétně od Alberta Viktora Kristiána Eduarda, vévody z Clarence a Avondale. Vnuk „našeho“ Alberta a královny Viktorie byl známý potížista, sexuální maniak a je jedním z vážných kandidátů na postavu nikdy neodhaleného sériového vraha známého jako Jack Rozparovač. V jeho případě je představa piercingu v penisu na první pohled uvěřitelná, několik faktů ji ale zpochybňuje.
Prvním je, že tetování a piercing sice nebyly v prostředí tehdejší Anglie nic neobvyklého, byly to ale záležitosti vyhrazené nižším vrstvám obyvatel. Eddy sice platil v královské rodině za černou ovci, pravděpodobnost, že by si nechal zdobit penis piercingem, je ale velmi malá. Druhým a důležitějším faktem je, že nemravný princ byl všeobecně známý jako „Eddy“ a jménem Albert ho v podstatě nikdo neoslovoval.
Krátká historie tělesného a genitálního piercingu
K rozluštění záhady prince Alberta vede stopa daleko mladší. Objevuje se až v 70. letech minulého století a vede k zajímavé osobě Richarda Simontona známého pod pseudonymem Doug Malloy. Richard / Doug byl hudebník a podnikatel, který vydělal velké peníze na reprodukované hudbě licencované pro použití ve veřejných prostorách, výtazích a nákupních střediscích (je známá jako „elevator music“ neboli „musac“). Bohatství mu umožnilo věnovat se svým velkým vášním – sexu a piercingu. Byl mecenášem svého přítele a vynálezce moderních piercingových technik Jima Warda. Aby popularitu Wardových salónů podpořil, vydal Doug Malloy vlastním nákladem brožurku Body & Genital Piercing in Brief (Krátká historie tělesného a genitálního piercingu).
Skandální pamflet se neminul účinkem a dostal opravdu pojem piercing do obecného povědomí. Problém byl, že si většinu (možná i všechny) historky Malloy sám vymyslel. Je totiž těžké uvěřit, že si arabští nomádi propichovali šourek nebo že římští centurioni nosili v bradavkách kroužky a poutali si k nim plášť. V jednom odstavci se pak objevuje i zpráva o viktoriánských módních salónech, oblekových kroužcích v kalhotách i jméno prince Alberta. U něj se Doug Malloy nezdráhal prohlásit, že motivací k piercingu penisu byla snaha udržet staženou předkožku, aby si královský úd zachovával „sladkou vůni, libou pro královnu“. Komunitě piercingových nadšenců však Malloyovy zjevné lži nevadily a technice začali podle pamfletu přezdívat „princ Albert“. Jelikož se zajímavé historky šíří rychleji než historky pravdivé, používá se jméno dodnes. Franz August Karl Albert Emanuel za to ale opravdu nemůže.
