Rozevlátá sukně Marilyn, popálená čarodějnice a Aragorn s ukopnutým palcem. Jak vznikly slavné scény?

Jestli tuto hollywoodskou klasiku znáte, určitě si vzpomenete na scénu, ve které Dorotka s hrůzou zjistí, že Zlá čarodějnice z východu má ještě horší sestru. Zlá čarodějnice ze západu se objeví na scéně, všechny přítomné vyděsí k smrti a s posměšným chechotem zmizí v oblaku dýmu a ohně. Pasáž dodnes působí velmi realisticky, hlavně proto, že při natáčení nebyl použit oheň čarodějný, ale skutečný. Pyrotechnici ho odpalovali z nálože umístěné u propadla, do kterého měla herečka nejprve seskočit a ukrýt se před plameny skrčená pod pódiem. Herečku Margaret Hamilton měla pochopitelně zastupovat kaskadérka. Během zkoušek ale jeden z herců přehlédl v zakouřeném studiu propadlo, zřítil se na kaskadérku dřepící pod scénou a vážně jí poranil rameno. Režisér Victor Fleming proto přiměl Margaret Hamilton, aby scénu natočila sama. Tři pokusy se povedly, při čtvrtém už byla herečka unavená a nestačila se v propadle dostatečně rychle přikrčit. Plameny jí vážně popálily obličej a ruce a zranění si vyžádala několik týdnů hospitalizace. Po návratu Margaret Hamilton odmítla provádět jakékoliv scény s ohněm. Naštěstí se již uzdravila její kaskadérka. Při scéně, kdy čarodějnice odlétá na čoudícím koštěti, pod ní však vybuchla další vadná pyrotechnická nálož a vážně jí popálila nohy. Natáčení legendárního filmu bylo podobnými nehodami proslulé. Představitel Plechového muže musel být hospitalizován kvůli otravě barvou, kterou mu natírali kůži, a Margaret Hamilton musela asistentka krmit lžičkou, aby se jí jedovatá zelená barva nedostala do úst. Pejsek Toto utrpěl zlomeninu packy, když na něj šlápl osvětlovač. Herec v roli Strašáka si odnesl z nepohodlného kostýmu doživotní jizvy a Zbabělý lev kvůli neprodyšnému kostýmu v přehřátém studiu pravidelně kolaboval. Nejhůře ale odnesla natáčení samotná Dorotka – Judy Garland. Aby šestnáctiletá dívka vydržela dlouhé natáčecí hodiny a působila neustále čiperně, dostávala k užívání amfetaminy. Když po nich nemohla spát, polykala naopak barbituráty. Během natáčení na obojí získala celoživotní závislost, která byla později příčinou její předčasné smrti.

První díl mafiánské ságy je proslulý hereckým výkonem Marlona Branda v roli Dona Vita Corleona. Ikonická je scéna, kdy za kmotrem přijde funebrák Amerigo Bonasera a žádá jej o laskavost. Vito Corleone mu vyčítá, že se znají dlouhá léta, ale že doposud jeho přátelství Bonasera odmítal. Brando mluví během dialogu tiše, se smutkem v hlase, sedí za stolem a na klíně chová kočku. Působí ale zároveň hrozivě a vyzařuje z něj majestátní autorita a herci pomohla získat za roli Oscara. Ani hlasující členové Akademie, ani diváci nevěděli, že Marlon Brando všechny své repliky četl z karet, které mu ukazovali asistenti stojící mimo kameru. Corleonova mimika, uhýbání očima a pohledy zdánlivě do prázdna jsou zkrátka výsledkem Brandovy neschopnosti (či neochoty) se učit roli zpaměti. Z natáčení existuje řada fotografií, kde jsou karty s textem nalepené na rekvizitách, stojanech světel a v jedné scéně je měl dokonce herec Robert Duvall přilepené páskou na hrudi. Na Brandovu obranu je potřeba připomenout, že z karet nečetl dialogy sám. Francis Ford Coppola byl proslulý tím, že scénář neustále přepisoval, často i mezi jednotlivými scénami. Z natáčecích deníků je zřejmé, že často dorážel ráno do studia s úplně novou verzí dialogů, které neměl nikdo možnost se naučit nazpaměť. Brando si ale z dialogových karet učinil stálou pomůcku. Jakmile o ní víte, jeho uhýbavé pohledy vám neujdou v žádné jeho roli kromě filmů ze závěru kariéry, kdy si nechával diktovat své repliky do sluchátka. Herec David Thewlis, který s Brandem hrál v Ostrově Dr. Moreaua, rád vypráví historku o tom, jak se do přijímače Brandova sluchátka připletla frekvence policejních vysílaček. Brando poté zničehonic začal mluvit o probíhajícím přepadení samoobsluhy.

Policejní linka zasáhla i do natáčení dalšího slavného filmu – hororu Vřískot. V úvodní scéně měla vyděšená Casey Becker volat nouzovou linku. Při útoku maskovaného vraha ale nestačí nic říct a do sluchátka pouze zděšeně vykřikne. Při natáčení používali filmaři reálný telefon ve vile, kde se scéna odehrávala. Rekvizitáři ho zapomněli vypnout ze zdi a Drew Barrymoore nevědomky opravdu vytáčela nouzovou policejní linku. Během opakování scény začal uprostřed natáčení telefon zvonit. Na druhém konci linky byl policejní operátor, který zjišťoval, kdo volá o pomoc a kam má vyslat hlídku.

V Tarrantinově gangsterském opusu je ikonických scén nepočítaně. Většina z nich se zrodila přímo v hlavě scénáristy a režiséra. Jednu z nich ale inspiroval její hlavní protagonista. Řeč je o pasáži, kdy Vincent Vega a Marsellus Wallace vtrhnou do bytu mladíků, kteří ukradli jejich šéfovi záhadný kufřík. Zatímco po něm Vega pátrá, jeho parťák Marsellus vyslýchá vyděšené chlapce a pojídá přitom jejich výživnou snídani složenou z hamburgerů a Spritu. Právě fastfood se na scéně objevil kvůli představiteli Marselluse Wallace – Samuelu L. Jacksonovi. Když se o roli ucházel, musel na konkurzu dlouho vyčkávat v čekárně. Přepadl ho při tom hlad, a odběhl si proto do nedalekého bistra pro oběd. Jakmile se vrátil do čekárny, oznámil mu asistent, že na něj režisér už čeká, a mezi dveřmi mu pošeptal: „Doufám, že tu roli získáte. Jste můj oblíbený herec, pane Fishburne.“ Před Quentina Tarrantina proto Samuel L. Jackson napochodoval s hamburgerem a kelímkem v rukou a s tak rozzuřeným výrazem ve tváři, že prý všechny v místnosti vyděsil. Režisér okamžitě věděl, že našel svého Marselluse a že se ve filmu musí objevit s hamburgerem.

Jídlo bylo předmětem i další známé scény z prvního Spider-Mana režiséra Sama Raimiho. Mary Jane v podání Kirsten Dunst během ní jde školní jídelnou s tácem naloženým jídlem. U stolu, kde sedí Peter Parker, šlápne do rozlité limonády, uklouzne a všechno jídlo se z tácu rozletí ke stropu. Peter to díky pavoučím smyslům postřehne, stačí MJ jednou rukou zachytit, druhou popadnout tác a všechno jídlo na něj pochytat. Na plátně trvá scéna pár vteřin, její natáčení ale zabralo celý den. Tobey Maguire totiž opravdu všechno jídlo na tác reálně pochytal. Potřeboval na to 156 pokusů a povedlo se mu to až v okamžiku, kdy byl štáb připraven plán opustit a scénu dokončit v postprodukci speciálním efektem.

Odhodláním zvládat co nejvíc scén bez speciálních efektů proslul i Viggo Mortensen při natáčení opusu Pán prstenů. Mezi fanoušky trilogie se o něm vypráví celé ságy. Odmítl například používat odlehčené repliky mečů a všechny souboje absolvoval s opravdovou ocelovou zbraní. Kvůli roli se stal výborným jezdcem na koni. Se svým hnědákem Uraeusem se tak sžil, že ho po skončení natáčení koupil a choval ho na svém ranči společně s dalším koněm Kennym, aby se Uraeus necítil osamělý (koupil i koně, na kterém jezdila Liv Taylor, a daroval ho její kaskadérce). Nejčastěji je ale citovaná scéna z filmu Dvě věže, kdy Aragorn, Legolas a Gimli najdou na pokraji lesa Fangorn hranici s kouřícími ostatky pobité tlupy skřetů. Aragorn se domnívá, že během bitvy padl i Pipin se Smíškem, a aby si vybil svůj vztek, nakopne zuřivě skřetí helmu. Kopanec ovšem nebyl ve scénáři a helma byla kovová. Viggo ji sice poslal ukázkovým bodlem daleko mimo záběr, zlomil si ale přitom palec u nohy. Peter Jackson záběr ponechal ve finálním střihu, stejně jako Mortensenův velmi reálný výkřik plný bolesti.

Adaptace románu Stephena Kinga v režii Stanleyho Kubricka patří ke klasikám hororů i filmů obecně. Stejně slavná je i scéna, kdy Jack Torrance v podání Jacka Nicholsona nadobro propadne šílenství a pronásleduje svou ženu po hotelu se sekerou v ruce. Když se ukryje do koupelny, prorazí dveře a s maniakálním šklebem do otvoru prohlásí: „Here’s Johnny!“ („Johnny je tu!“). Stanley Kubrick byl proslulý svým pedantstvím a zvykem opakovat scény donekonečna. Přestože museli po každém pokusu rekvizitáři instalovat nové dveře, musel se Nicholson ohánět sekerou více než šedesátkrát. Výkřik „Here’s Johnny!“ prý ze sebe vyrazil z čirého zoufalství, když už měl všeho po krk. Jack Nicholson se k roli mimochodem dostal až jako třetí náhradník. Stanley Kubrick původně obsadil Roberta DeNira, když ale zhlédl slavného Taxikáře, usoudil, že je málo psychotický. Pak pomýšlel na Robina Williamse, který mu ale v sitcomu Mork a Mindy připadl psychotický až moc. Nakonec tedy zvolil Jacka Nicholsona, kterého ovšem nemohl vystát Stephen King. Tvrdil, že celá zápletka hororu stojí na postupném sestupu hlavního hrdiny do vražedného šílenství, kdežto Nicholson vypadá jako vražedný šílenec už od přírody.