Dvě rodiny odletěly z Východního Německa na západ v doma vyrobeném balónu. Stasi jim byla v patách
V noci na 15. září 1979 spatřili strážníci Bavorské státní policie na obloze letět blikající světlo. V těsné blízkostí přísně střežených hranic s Východním Německem jim nemohla anomálie ujít, a když viděli podivné světlo klesat k zemi, rozjeli se k místu, kde přistálo. Na temné lesní silnici se před jejich vozem znenadání objevily dvě mužské postavy. Když policisté vystoupili, první slova neznámých byla: „Kde jsme? Jsme na západě?“ Strážníci je ujistili, že jsou opravdu v Bavorsku. Muži se začali smát a objímat se. Z houštin k nim vyběhly dvě ženy a čtyři děti. Bouchla zátka šampaňského a na místě proběhla uprostřed noci krátká oslava. Rodinám Strelzyků a Wetzelů se podařilo uprchnout z komunistického Německa na svobodný západ. Ve vlastnoručně ušitém horkovzdušném balónu.
Myšlenku na útěk vnukla Günteru Wetzelovi a Peteru Strelzykovi Günterova sestra. Na západ odešla ještě před tím, než mezi oběma polovinami Německa vyrostla železná opona hlídaná padesáti tisíci pohraničníky. Při jedné z návštěv nechala u Wetzelů časopis s reportáží o výpravách balóny v Novém Mexiku. Günter i Peter byli zruční kutilové, a Peter si navíc z vojenské služby přinesl zkušenosti leteckého mechanika. Konstrukce horkovzdušného balónu jim připadala poměrně jednoduchá a rozhodli se, že se v tajnosti pustí do práce.
Přísné utajení bylo základem jejich úspěchu, protože východoněmecká společnost byla, stejně jako ta česká, prolezlá špicly a udavači. Problém skýtal už tak jednoduchý úkon, jako návštěva knihovny, kde si chtěli vypůjčit knihy o balónovém létání. Pro literaturu si proto Peter a Günter jezdili do různých měst daleko od svého bydliště. Další stovky kilometrů pak najezdili, když měli hotové plány a začali shromažďovat materiál. Výpočty jim napovídaly, že aby balón unesl čtyři dospělé a čtyři děti, budou potřebovat 900 metrů tkaniny. Aby nevzbudili ve svém bydlišti podezření, jeli pro ni do obchodního domu v městě Gera. Vydávali se za pionýrské vedoucí a zvědavému prodavači namluvili, že budou šít táborové stany.
První pokus
První balón, který Strelzyk ušil na šlapacím šicím stroji, měl objem 1800 m3. Horký vzduch obstarávaly propanbutanové bomby napojené na hořák, který Wetzel vyrobil v domácí dílně z instalatérských trubek a součástek z vyřazeného sporáku. Gondola byla prostý kovový plát se čtyřmi sloupky propletenými šňůrou na prádlo. V dubnu 1978 oba spiklenci vše potají vyvezli do opuštěného lesního lomu vyzkoušet. Ani hořák, ani fukar narychlo smontovaný z motoru Trabanta ale nedokázal balón nafouknout. Ukázalo se, že porézní látka příliš rychle propouští vzduch a impregnace celého povrchu by představovala příliš velkou zátěž. Bezcenný balonový plášť Strelzyk pálil po večerech doma v kotli. Několikaměsíční práce přišla vniveč a vzduchoplavci byli o 2500 marek chudší. Nehodlali se ale vzdát.
Prvním krokem druhého pokusu byla výroba testovacího zařízení z vysavače a skleněných pipet naplněných vodou. Peter a Günter po sérii experimentů s různými látkami zjistili, že ideální materiál by byla tkanina na potah deštníků. Kvůli ceně a potřebě utajení se ale rozhodli pro syntetický taft. Pro 900 metrů tkaniny se tentokrát rozjeli do Lipska s připraveným vysvětlením, že budou šít plachty pro jachtařský klub. Prodavač v obchodním domě byl velmi ochotný, potřebné množství látky ale musel objednat ze skladu a vynervovaní vzduchoplavci na ni museli čekat přes noc. Ráno na ně k jejich úlevě nečekali příslušníci obávané Stasi, ale obrovská role čtyřbarevného taftu.
Poprvé ve vzduchu
Doma v Pößnecku se oba kutilové vrátili ke svým úkolům. Wetzel svůj šicí stroj vybavil elektrickým motorem a rychle ušil obal balónu. Strelzyk mezitím experimentoval s různými palivy a konfiguracemi hořáku. Přes veškerou snahu se ale ani tentokrát neodlepili od země. Plášť sice dokázali nafouknout, podomácku vyrobený hořák ale vydával jen malý plamen a spotřebovával příliš velké množství plynu. Bylo jasné, že by se ve vzduchu vzduchoplavci neudrželi dlouho. Zklamaný Wetzel se začal zabývat myšlenkou sestrojit místo balónu malé letadlo. Jeho kolega se ale nevdával a pokračoval ve svých pokusech. V červnu 1979 přišel průlom. Strelzyk zjistil, že když plynové bomby otočí výpustí dolů, vznikne uvnitř dodatečný tlak potřebný ke zplynování tekutého propanu a výkon hořáku mnohonásobně vzroste. Upravil proto držáky na gondole a desetimetrový plamen tentokrát plášť bez problémů naplnil horkým vzduchem. Wetzel však balónům přestal věřit a první pokus o přelet hranic podnikli Strelzykovi sami.
Na známou opuštěnou mýtinu poblíž lomu odjel Strelzyk se svou ženou a dvěma syny 3. července 1979. V půl druhé ráno se balón vznesl do výšky dvou kilometrů a příznivý vítr ho unášel směrem k hranici. Těsně před ní však vplul do mraků. Na povrchu pláště se začala srážet voda a těžká mokrá látka táhla balón k zemi. Zděšená rodina přistála necelých 200 metrů od hranice v zaminovaném území přísně střeženém pohraničníky s cvičenými psy. Splasklý balón zanechali na místě a devět hodin se opatrně prodírali nočním lesem plným nástrah. Podařilo se jim dojít až na mýtinu, kde zanechali auto a zcela vyčerpaní odjeli domů.
Poslední možnost
Nezdařený pokus svedl oba kamarády zpátky dohromady. Během svých pokusů byli sice opatrní, konstrukce dvou horkovzdušných balónů v domácích dílnách ale nejde utajit úplně. Nedělali si tedy iluze, že jakmile tajná policie ztroskotané plavidlo najde, zaklepou na jejich dveře dříve nebo později agenti Stasi. Rozhodli se proto vsadit vše na jednu kartu a vrhli se opět do práce. Najezdili přes 3000 kilometrů, než po malých rolích skoupili 1250 metrů taftu a 6000 metrů plachtařské nitě. Wetzel z nich během šesti týdnů ušil nový, doslova obří balón. Na výšku měřil 25 metrů a jeho objem 4000 m3 zaručoval, že unese obě rodiny i s gondolou a plynovými bombami. Kromě oblečení a láhve sektu si však s sebou nemohli nic vzít. Veškerý majetek se rozhodli nechat na Východě.
V noci na 15. září začal po prudké bouřce vát příznivý vítr a oba kamarádi s rodinami se naposledy rozjeli ke své mýtině. Během deseti minut měli balón nafouknutý, za další tři minuty v něm ohřáli vzduch na potřebnou teplotu. Osm vzduchoplavců se schoulilo na kovový plát obehnaný šňůrou. Strelzyk přeřízl kotevní úvazy a okamžitě nastaly problémy. Jeden z kotevních úvazů se nepodařilo přetnout dostatečně rychle. Gondola se naklonila a plamen z hořáku olízl vnitřní stranu balónu. Než se mohl oheň rozšířit, uhasil ho Wetzel ručním hasícím přístrojem. Následkem krátkého požáru ale povolily některé švy a v kupoli balónu se objevila trhlina. Pilotům nezbylo nic jiného, než zesílit plamen a doufat, že i při vyšší spotřebě plynu vydrží letět až za hranice. Jakmile vystoupali do dvou kilometrů, ochladil se okolní vzduch na - 8 °C a hořák mezi zážehy zhasínal. Wetzel ho musel zapalovat zápalkami, a aby udržel balón vzduchu, zvyšoval jeho výkon na maximum. Přetlak horkého vzduchu však zároveň rozšiřoval trhlinu v plášti a zoufalí vzduchoplavci se začali obávat, že opět vytoužené svobody nedosáhnou.
Štěstí se nakonec přiklonilo na jejich stranu. Když pod sebou spatřili světla západoněmecké dálnice a temné lány východních zemědělských družstev vystřídaly malé osvícené farmy, věděli, že mají nejhorší za sebou. Byl nejvyšší čas, protože v bombách začal docházet plyn a balón se po půl hodině letu rychle snášel k zemi. Dosedl asi deset kilometrů za hranicí poblíž bavorského města Naila. Náraz byl tak prudký, že si Wetzel zlomil nohu. S pomocí svého kamaráda ale odkulhal na nedalekou silnici, ke je zastihla policejní hlídka.
Na svobodě
V městečku Naila se vzduchoplavci stali místními hrdiny. Radnice jim poskytla byty a hmotnou pomoc a obě rodiny se zde rychle zabydlely. Wetzel si otevřel autoopravárenskou dílnu a v Bavorsku se usadil natrvalo. Strelzyk se nejprve živil jako opravář televizí a později se s rodinou přestěhoval do Švýcarska. Po sjednocení Německa se Strelzykovi vrátili do rodného Pößnecku, odkud za dramatických okolností s kamarády utíkali. O neuvěřitelném dobrodružství byly natočeny dva filmy: Noční přelet (1982) a Balón (2018). Samotný balón je dodnes vystaven v bavorském muzeu Haus der Bayerischen Geschichte.
