Chruščova nepustili do Disneylandu. Stal se ale miláčkem davů a byl nakloněn ukončení studené války
Střídání politických garnitur v Kremlu i v Bílém domě se na konci 50. let stalo příležitostí k obnovení zamrzlých vztahů obou velmocí. Symbolem restartu diplomacie měly být vrcholné návštěvy hlav obou států v zemích svých protějšků. Jako první se na výlet za oceán vydal Nikita Chruščov. Jeho cesta po USA v září roku 1959 vešla do historie jako jedna z nejpodivnějších zahraničních návštěv, během které si Američané Chruščova kupodivu velmi oblíbili. Do Disneylandu ho však nepustili.
Účelem návštěvy bylo zlepšení vzájemných vztahů USA a SSSR. Jak napjaté byly, se ukázalo hned poté, co letoun Kremlu dosedl na letiště ve Washingtonu. Nikita Chruščov se považoval za přítele válečného prezidenta Roosevelta. Jeho nástupce Dwighta Eisenhowera ale příliš neznal a hrál s ním od začátku silovou partii. Jako oficiální dar mu předal maketu sondy Luna 2, kterou Sověté krátce před návštěvou úspěšně dopravili na povrch Měsíce a uštědřili tak USA další porážku v závodech o dobývání vesmíru.
Američané se pokusili diplomatický šťouchanec obratem vrátit na první tiskové konferenci v National Press Clubu. Hned první dotaz citoval slavnou anekdotu, která se vyprávěla o Chruščovově projevu odsuzujícím omyly Stalinova kultu osobnosti. Podle historky mu z publika přišel na papírku dotaz: „Co jste, soudruhu, dělal vy, když Stalin páchal zločiny?“ Sovětský vůdce, který patřil k nejaktivnějším Stalinovým poskokům, údajně vyzval neznámého tazatele, aby povstal a představil se. Nikdo se nepostavil. „Nuže, soudruzi,“ měl prohlásit Chruščov, „právě proto jsem nic nedělal, když Stalin své zločiny páchal.“
Chruščovovi se tato historka ani v nejmenším nelíbila a ještě méně se mu zamlouval smích novinářů. Z usměvavého buclatého pána se rázem stal hrozivý státník, který na valném zasedání OSN neváhal zout botu a bušit s ní do řečnického pultíku. Smějící se americké novináře zpražil jako malé kluky a varoval kohokoliv, kdo podobné lži bude vyprávět. Svou odpověď zakončil hrozivým: „Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe.“
Ani druhý den se nevyvíjel zrovna ideálním směrem. Státníci ráno nasedli do vlaku a vydali se na cestu z Washingtonu do New Yorku. Zjevně unavený a podrážděný Chruščov okamžitě zahájil s přítomnými novináři živou debatu na téma: Kdo by vyhrál, kdyby mezi USA a Sovětským svazem vypukla jaderná válka, což k přátelské atmosféře příliš nepřispělo. Na Manhattanu čekaly na prezidentský konvoj obrovské zástupy zvědavců, ve kterých převažovali protikomunističtí demonstranti. Slavnostního průjezdu otevřenou limuzínou se však nedočkali. Kolona obrněných vozů mezi nimi prosvištěla za několik vteřin, zklamaný dav se poté rozešel do ulic a způsobil katastrofální dopravní kolaps.
Stejně zklamaný byl i Chruščov, který se podle vlastních slov těšil na setkání s obyčejnými Američany. Měl už také dost limuzín. Ve Washingtonu ho vozili v otevřeném voze, ve kterém sdílel zadní sedadlo se svou manželkou a prezidentem Eisenhowerem. Jelikož nikdo z nich neoplýval štíhlostí, museli dlouhé oficiální jízdy absolvovat nepohodlně namačkaní jeden na druhého a Chruščov Eisenhowera celou dobu objímal kolem krku. Newyorské auto bylo ještě horší, protože bylo uzavřené a bylo v něm vedro. Vše se mělo ještě zhoršit na zastávce v Los Angeles.
Výbuch v Los Angeles
Město Andělů očekávalo státnickou návštěvu s napětím a na oficiální setkání se dostavila kompletní politická i hollywoodská smetánka. V řadách nechyběli bossové filmových studií, herci, politici a vše zaštiťoval starosta Los Angeles ve spolupráci s Frankem Sinatrou, který pro sovětského premiéra uspořádal slavnostní večeři. Dokonce i Marilyn Monroe, která chodila vždy zásadně pozdě, dorazila do Café de Paris s několikahodinovým předstihem. Setkání zahájil proslovem šéf studia 20th Century Fox Spyros Skouras a opět nastalo diplomatické faux pas. Ještě než začal mluvit, sklonil se k Chruščovovi a poplácal ho po zádech takovou silou, že sebou sovětská ochranka trhla v domnění, že hostitel jejich svěřence napadl. Chruščov to přešel se smíchem a smál se, i když mu Skouras začal lomcovat pravicí a opakovat „Spasiba, spasiba“. Úsměv ho opustil, když se Skouras pustil do podivného projevu, ve kterém Sovětský svaz označil za největší kapitalistickou firmu na světě a tvrdil, že pouze v USA se mohl on, potomek chudých řeckých emigrantů, vypracovat až na pozici šéfa filmového studia. Chruščov si to nemohl nechat líbit. Chopil se mikrofonu a opáčil: „Vážím si vašich slov, ale neudělala na mě příliš dojem. Já sám pocházím z chudé rodiny a pracoval jsem, ještě než jsem se pořádně naučil chodit. A vidíte? Dnes jsem prvním tajemníkem Sovětského svazu.“
Když takto usadil šéfa 20th Century Fox, dostal se Chruščov do ráže a začal si vylévat zlost, která se v něm evidentně nahromadila. Hlasitě si postěžoval, že je v USA na pozvání samotného prezidenta, a přesto nemůže navštívit Disneyland. Pravým důvodem byl ve skutečnosti požadavek šéfa sovětské ochranky, který trval na tom, že Disneyland musí být den předem uzavřen, aby jeho tým mohl areál zabezpečit. To se samozřejmě nelíbilo ani vedení parku, ani šerifovi Los Angeles a návštěva byla po vypjatém jednání zrušena. Chruščov to bral jako obrovskou urážku, kterou ještě zhoršila skutečnost, že ho namísto setkání s Mickey Mousem vozili dvě hodiny v přehřáté limuzíně po nudných předměstích Los Angeles. Při té vzpomínce ho popadl jeho pověstný záchvat zuřivosti. Křičel, že si myslel, že v USA panuje pořádek a že se bude moct svobodně procházet mezi svobodnými lidmi. Zatím se prý jen potí v autech a zakazují mu naplánované návštěvy, na které se těšil. Hollywoodské celebrity a vrcholní politici seděli jako zařezaní.
Nezdvořilý starosta a obscénní americká pornografie
Drama pokračovalo i na následujícím banketu pořádaném starostou Los Angeles. Norris Poulson byl zarytý antikomunista a nenechal si ujít příležitost si do Chruščova rýpnout. V proslovu mu proto připomenul jeho často citovaný výrok o tom, že socialismus pohřbí kapitalismus. Chruščov poznámku pronesl v roce 1956 na recepci se západními novináři na polské ambasádě. Od té doby už mnohokrát vysvětlil, že novináři překroutili význam ruského slova „pochoroniť“ a že pouze oznamoval, že socialismus nad kapitalismem vyhraje v hospodářské soutěži. Jeho vysvětlení otiskly i noviny v USA a Chruščov se před plným sálem starosty ptal, jestli snad neumí číst, když si jeho výrok pořád vykládá mylně.
Uznalý smích ale utnul rozhořčeným křikem, že se jeho návštěva změnila v komedii a že by si všichni měli uvědomit, že přijel jednat o záležitostech života a smrti. Trvalo mu to prý dvanáct hodin letu, než se do USA dopravil, a domů by to měl stihnout za deset. A neví, jestli kdy jiný sovětský šéf do USA ještě přijede. Ani tady ale nebylo zlé krve dost. Hollywoodští bossové se snažili zachránit situaci tím, že Chruščova pozvali po večeři do filmového studia, kde mu herečky předvedly taneční scénu ze slavného muzikálu Kankán. Mrzutý sovětský premiér ale nebyl z rozevlátých sukní a odhalených podvazků vůbec nadšený a označil je za obscénní americkou pornografii.
Miláček dělníků v kantýně
Následující den se vše změnilo. Namísto nevětrané limuzíny cestovala delegace z Los Angeles do San Francisca v moderním klimatizovaném vlaku. Chruščov už evidentně překonal jet lag, neustále vtipkoval a smál se, jak se mu podařilo své hostitele vylekat. Zvlášť si liboval, jak usadil starostu Los Angeles, a s novináři žertoval, že si starosta asi chtěl upšouknout, ale nedopatřením si pustil do kalhot. Zprávy o rázném chlapíkovi, který si nenechá nic líbit, se v USA šířily rychlostí blesku a rezonovaly hlavně mezi dělníky. Když se Chruščov konečně dočkal setkání s pracujícími, oslavovali ho málem jako hrdinu. V továrně IBM v San Jose, kam byl státník pozván, proti návštěvě někteří dělníci protestovali. Potomci maďarských emigrantů, do jejichž rodné země vyslal Chruščov nedlouho před tím tanky, hrozili dokonce stávkou. Teď ho tu vítaly transparenty AMERIKA CHCE TAKÉ MÍR a BŮH ŽEHNEJ NIKITOVI. Chruščov kráčel mávajícími davy v bílé čapce, kterou mu daroval v sanfranciském přístavu americký námořník, a byl samý úsměv. První počítač s pevným diskem, který mu v továrně představili, ho příliš neohromil. Samoobslužná kantýna ho naopak úplně fascinovala. S tácem v ruce se zařadil do fronty mezi dělníky a v bufetu si ho vrchovatě naložil cibulačkou, smaženým kuřetem a pomerančovým džusem. Zážitku později věnoval dlouhou pasáž ve svých pamětech a samoobslužné kantýny nařídil zavádět ve všech sovětských závodech.
Konec přátelství
Podobné historky se opakovaly i během návštěvy supermarketu v Des Moines a hlavně při exkurzi do oceláren v Pittsburghu. Jeden z dělníků mu zde nabídl doutník. Chruščov ho s díky přijal a daroval dělníkovi na oplátku vlastní hodinky. Ze sovětského premiéra se během jeho návštěvy stala doslova popkulturní ikona. Zatímco po příletu očekávaly Chruščova protesty antikomunistů, na konci návštěvy ho doprovázely jásající davy. Těsně před odletem pronesl poslední projev, kde přiznal, že v oficiálních rozhovorech s prezidentem příliš velký pokrok neučinili, ale že velké změny chtějí hodně času. Ani Moskva prý nebyla postavena za den. Ze schůdků letadla naposled zamával a odletěl v atmosféře očekávání konce studené války. Ten však nenastal. Za několik měsíců poté Sovětský svaz sestřelil nad svým územím americký špionážní letoun U2. Chruščov do té doby o prezidentu Eisenhowerovi hovořil jako o svém americkém příteli. Fakt, že ho přítel špehuje, vnímal jako obrovskou zradu. V rozčileném projevu odvolal Eisenhowerovu připravovanou návštěvu Sovětského svazu a studená válka vypukla nanovo.
