Katastrofa na Bílé Desné: Nečekaný kolaps nové přehrady zabil desítky lidí. Inženýr spáchal sebevraždu

Je 18. září 1916, půl čtvrté odpoledne. Kolem přehrady na říčce Bílá Desná procházejí dva lesní dělníci. Všimnou si, že ze sypané hráze dokončené před pouhými deseti měsíci prosakuje tenký pramínek vody. Rychle však sílí… Muži se rozeběhnou ke stano­višti hrázného, aby jej informovali. Ten zatelefonuje správci vodního díla ing. Emilu Gebauerovi, který mu přikáže naplno otevřít uzávěr v šoupátkové komoře na dně obslužné šachty v tělesu hráze. Hrázný s oběma dělníky se do šachty spustí, ale ovládací mechanismus se po několika otáčkách převodu zasekne. V těsné komoře cítí, jak se hráz chvěje pod stále mocnějším proudem unikající vody. Na poslední chvíli muži uniknou ze šachty a dostanou se na pevný břeh. Vzápětí přehrada povolí. Materiál hráze se vyvalí ven, její koruna se propadne do kalného proudu a údolím říčky se začne valit ničivá vlna.

Smrt projektanta

Koncem 19. století se v horách téměř veškerý život odehrával v úzkých říčních údolích. Řeka tu poháněla pily, hamry, později i elektrárenské turbíny, její břehy byly často jediným místem, kde se pod horskými svahy daly stavět domy, podniky i továrny a skromně hospodařit. Jenže když se řeka rozvodnila, brala všechno. Jenom během 19. století v Jizerských horách došlo k devíti takovým pohromám. Obzvlášť ničivá velká voda v červenci 1897 si vyžádala na české straně hor 120 lidských životů.

Katastrofa přiměla místní obyvatele roku 1899 založit Vodní družstvo pro regulaci toků a výstavbu přehrad, jehož úkolem bylo realizovat opatření, která by kraj ochránila před častými povodněmi. Za předsedu zvolili sklářského podnikatele Wilhelma Riedela. Hlavním projektantem se stal profesor Otto Intze (1843–1904) z Cách, jenž měl na kontě celou řadu prestižních projektů, včetně několika přehrad v Čechách (Fojtka v Mníšku u Liberce, Harcov v Liberci, Bedřichov na Černé Nise, Kamenička u Chomutova, Mšeno v Jablonci nad Nisou a další). Podařilo se sehnat peníze na realizaci projektu. Ale pak se stalo něco, v čem by pověrčivý člověk mohl hledat první známku toho, že nad záměrem nesvítí šťastná hvězda. Profesor Intze v Jizerských horách osobně navštívil lokality, kde měly být přehrady postaveny, a při návštěvě jedné z nich dostal infarkt, který nepřežil.

Po Intzově náhlém skonu svěřilo Vodní družstvo návrh soustavy přehrad neméně váženému inženýru Wilhelmu Plenknerovi (1848 až 1917) z Prahy, jenž se do té doby zabýval především železničními a silničními stavbami.

Kromě obrany proti povodním měla vodní díla v Jizerských horách zajistit vyrovnanost průtoků na Desné, protože řeka poháněla řadu pil a dalších podniků na svém břehu. K tomu ale nestačila pouze jedna přehrada, protože údolí Bílé Desné nenabízelo podmínky pro vytvoření jezera o potřebné kapacitě. Projektanti proto navrhli na svou dobu velkolepé dílo, dvojici přehrad propojenou vodní štolou. V praxi to mělo fungovat takto: jedna hráz bude na toku Bílé Desné, druhá na nedaleké Černé Desné, kde mohlo být jezero s větší kapacitou. Dnes je toto vodní dílo známé jako vodárenská ­nádrž Souš.