Let vesmírné lodě Voschod 1 byl přehlídkou improvizací a hazardu s posádkou. Skončil ale triumfem SSSR
Před 60 lety vynesl Sovětský svaz v závodech o dobývání vesmíru další trumf. Na oběžnou dráhu vyslal první loď s vícečlennou posádkou, která se navíc na palubě pohybovala bez skafandrů. Sovětští propagandisté zapomněli světu sdělit, že kosmonauti v teplákách nebyli triumfem vědy a techniky, ale nezbytností. Že let přežili, překvapilo i samotné konstruktéry Voschodu 1.
První polovina 60. let minulého století byla poznamenána stále vyostřenější rivalitou obou světových velmocí. Málokde se soupeření projevovalo tak výrazně jako v závodech o dobývání vesmíru. Sověté měli zpočátku navrch. V roce 1957 vynesli jako první na oběžnou dráhu satelit a ve stejný rok vyletěl na palubě Sputniku 2 do vesmíru první živý tvor – pes Lajka. V roce 1956 dosedla sovětská Luna 2 na povrch Měsíce a v roce 1961 následoval triumf největší – první let člověka do vesmíru.
Když se v roce 1963 dostala na palubě Vostoku 6 do kosmu i první žena, zdálo se, že Sověté dosáhli všeho, co bylo v první fázi reálné. Tempo programu se zpomalilo. Původní plán stavby deseti lodí typu Vostok byl zredukován na lodě čtyři, které měly sloužit k sérii vícedenních testovacích letů s lidskými i zvířecími kosmonauty. Situace se ale rychle změnila, když Spojené státy oznámily zahájení projektu Gemini s dvoučlennou posádkou. Politbyro SSSR se rozhodlo získat prvenství i ve vícečlenných letech a vyslat na oběžnou dráhu kosmonauty rovnou tři. Problém, že mají k dispozici pouze jednomístnou loď, jim nemohl stát v cestě.
Bezvýchodný Východ
Přestavět jednomístný Vostok na trojmístnou loď dostal za úkol šéfkonstruktér sovětského vesmírného programu Sergej Pavlovič Koroljov. Projekt dostal vznosné jméno Voschod – Východ slunce – zadání vměstnat do maličké kabiny tři kosmonauty se ale ukázalo jako skoro bezvýchodné. Koroljov musel zcela vyhodit pilotní křeslo, trojici sedadel razantně zmenšit a otočit je o 90 °. Kosmonauti v nich museli sedět ve skrčené pozici s koleny skoro pod bradou a přístroje na palubní desce sledovat přes rameno. Před letem jim byla nařízena přísná dieta, aby se do kokpitu vůbec vešli. Nová křesla také neměla možnost nouzové katapultáže, která byla ostatně zbytečná. Kvůli nedostatku místa nemohli mít kosmonauti na palubě skafandry a celý let absolvovali v teplákové soupravě.
Změn se dočkala i konstrukce samotné lodi. Vyřazení skafandrů znamenalo, že přistávat musela celá kabina, a ne pouze pilotní křeslo, jak bylo zvykem u Vostoků. Padák by ale kabinu s třemi kosmonauty nedokázal dostatečně zbrzdit. Koroljov se proto rozhodl na padákový závěs umístit raketový motor a těsně nad zemí ho odpálit impulsem ze sond visících pod kabinou. Zážeh měl modul zbrzdit na rychlost 2–4 m/s, kterou měli kosmonauté šanci přečkat ve zdraví. Další změnou bylo zdvojení brzdných motorů. Lodě Vostok měly retro raketu pouze jednu, protože se v případě selhání mohly z nízké oběžné dráhy vrátit na zem přirozeným bržděním během asi deseti dní. Voschod se ale měl dostat na vyšší orbit a při selhání brzdícího manévru by posádka kroužila kolem Země příliš dlouho na to, aby ve stísněném kokpitu přežila. Není tedy divu, že se Voschodu dodnes mezi fanoušky kosmonautiky přezdívá létající rakev.
Vojáci proti civilistům
Nesnáze při úpravách lodi Sovětům evidentně nestačily a přibyly k nim problémy se sestavováním posádky. Už na samém začátku se rozhořel ostrý konflikt mezi zástupci armády a civilním křídlem vesmírného programu zastupovaným Koroljovem. Vojáci trvali na tom, aby všichni tři kosmonauti byli vojenští letci, Koroljov oponoval, že by dvě místa měli získat civilisté – vědec a lékař. Když bylo po dlouhých sporech dosaženo kompromisu, vložilo se do celé věci politbyro a trojice byla krátce před plánovaným startem odvolána. U zamýšleného velitele Borise Volynova aparátčíkům údajně vadila židovská národnost matky, inženýr Georgij Katys zase nebyl komunista a jeho otec byl popraven během stalinistických čistek. Průtahy způsobily, že finální posádka Vladimir Komarov, Konstantin Feoktistov a Boris Jegorov mohla absolvovat pouze krátký výcvik. Větší zkušenosti s lety měl přitom pouze voják Komarov. Feoktistov byl vědecký pracovník, Boris Jegorov lékař a do vesmírného programu se dostali na nátlak Koroljova a ministerstva obrany (Jegorov byl synem náčelníka vojenských lékařů).
Překvapivý úspěch
Voschod 1 odstartoval ráno 12. října 1964 z kosmodromu Bajkonur, odkud se tři roky před tím vznesl i Jurij Gagarin. Start nezkušených kosmonautů byl možný především proto, že na řízení lodi neměli žádný vliv. Let byl řízen automaticky a posádka se místo toho věnovala vědeckým experimentům a zkoumání možností spolupráce vícečlenné posádky. Kosmonauti prováděli zrakové a hmatové testy, podstupovali odběry krve a měření tlaku. Nedílnou součástí programu byla komunikace se Zemí. V jejím rámci vyslala posádka pozdrav sovětským sportovcům na olympiádě v Tokiu a bojovníkům Vietkongu bojujícím proti Američanům. Po 24 hodinách a sedmnácti obletech Země byl zažehnut brzdící motor a návratový modul se snesl k zemi. Brzdný raketový motor na padákovém závěsu zafungoval bezvadně a kabina lehce dosedla do trávy kazašské stepi. V řídicím středisku vypuklo nadšení. Jásotu se zpočátku zdržel jen Koroljov, který nemohl uvěřit, že posádka let přežila, a dokonce ho přečkala bez zranění.
Střídání velení
Let Voschodu 1 vyhlásila sovětská propaganda jako další triumf nad USA. Až dlouho poté vyšlo najevo, jak obrovské nebezpečí celý projekt představoval a za jak zmatených okolností vznikal. Situaci v tehdejším SSSR asi nejlépe ilustruje fakt, že před startem zdravil posádku Voschodu 1 Nikita Chruščov a s kosmonauty se i během letu telefonicky spojil. Jakmile ale zavěsil, byl ze své krymské dači eskortován do Kremlu, kde byl odstaven od moci a vyloučen z komunistické strany. Posádku po dosednutí přivítal místo něj nový vůdce Leonid Brežněv.
