Ještě než se stal prezidentem, chtěli ho v Teplicích otrávit cukrem

Ještě než se stal prezidentem, chtěli ho v Teplicích otrávit cukrem Zdroj: Mall TV

Krušnohorské divadlo
Krušnohorské divadlo
Návštěvu představení Rodina v divadle v Teplicích. Antonín Zápotocký přežil.
Vladimír Sedlák jako člen mosteckého souboru, kam nastoupil do angažmá v roce 1956 po svém propuštění z vězení
V jedné z vyšetřovacích verzí se pracovalo i se spekulací, že za pokusem o atentát stál Rudolf Slánský
5 Fotogalerie

Akce 121: Divadelní atentát. Kdo nastražil otrávený cukr pro Antonína Zápotockého?

Vlastimil Novák

K zvláštnímu pokusu o atentát na Antonína Zápotockého došlo v Krajském krušnohorském divadle v Teplicích. Kdosi pro něj nachystal dvě kostky cukru s neškodným množstvím jedu. Vyšetřování trvalo přes rok. „Nevím, jak už to bylo, já už jsem z toho magor,“ prohlásil strážmistr StB Krč, který podezřelý cukr našel.

V temné atmosféře počátku padesátých let se od 31. května do 2. června 1951 konala v Ústí nad Labem krajská konference Komunistické strany Československa. Zúčastnil se jí také poslanec Národního shromáždění, člen politbyra ÚV KSČ a předseda vlády Antonín Zápotocký. Volný večer 1. června hodlal využít k návštěvě Krajského krušnohorského divadla v Teplicích, kam byl pozván na představení hry ­Rodina sovětského autora Ivana Popova. V teplickém divadle zavládlo vzrušení, představitel strany a státu nenavštěvuje oblastní scény kaž­dý den. Umělecký soubor a technický personál byly ale rozděleny do znesvářených frakcí. Jedna z nich – svými členy nazývaná skupinou očišťovacího boje – spatřovala v návštěvě soudruha Zápotockého příležitost, jak změnit poměry v divadle k obrazu svému.

Drama jevištní i zákulisní

Do Teplic předseda vlády dorazil se svým doprovodem 1. června 1951 v 19.45 hodin. Mírné zpoždění způsobilo to, že z Ústí nad Labem odjel napřed jeho dvojník. Velitel Zápotockého ochranky Petr Terpaj měl údajně poznatky o možných nepříjemnostech.

Ve vestibulu Krajského krušnohorského divadla Zápotockého uvítal umělecký ředitel Jan Pacl. Antonín Zápotocký usedl do lože a Rodina, drama ze života Vladimíra Iljiče Lenina o čtyřech dějstvích a deseti obrazech, mohlo začít. Začalo ale i jiné drama, a to skutečné. Všichni jeho aktéři byli na svých místech a chystali se – každý po svém – vstoupit do hry, jež pro některé z nich skončila tvrdými výslechy a vězením.

V šatně č. 502 seděl se svým kolegou Jindřichem Zloským herec Vladimír Sedlák. Bylo mu dva­ačtyřicet let a v teplickém divadle byl členem základní organizace KSČ a krátce i jejím předsedou. Patřil do skupiny očišťovacího boje a ve shodě s ostatními členy usiloval o repertoár oproštěný od klasické operety, o jeviště zbavené kolegů znevažujících sovětskou dramatiku, ale především o vedení divadla bez administrativního ředitele Bohumila Kristejna.

V šatně č. 503 chystala herečka Vratislava Majerová, bývalá Sedlákova družka, pro předsedu vlády občerstvení. K ruce měla uklízečku Vlastu Stočesovou. Na obě ženy bedlivě dohlížel ředitel Kristejn. A byl tu ještě někdo. Za číšníky převlečení strážmistři StB Karel Krč a Vlastimil Berger. Jejich přímý nadřízený, na severu Čech neslavně proslulý poručík StB Václav Líbal, své ovečky v šatně č. 503 až do přestávky pilně navštěvoval a vínem hasil svou pověstnou žízeň.

Kdesi v zákulisí se pohyboval Vladislav Piner s Ladislavem Petříčkem. Piner byl vrchní osvětlovač, předseda závodní rady a další ze šestičlenné skupiny očišťovacího boje stejně jako jeho kolega Petříček, jenž se dvěma zbývajícími členy této skupiny – Růženou Všelichovou a Karlem Bradáčem – ale hraje v tomto příběhu pouze epizodní roli.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!