Bohumil Belada byl vizionář, který už před sto lety navrhoval postavit v Praze metro
Dnes uplynulo 150 let od narození architekta, inženýra a technologického vizionáře Bohumila Belady. Jeho mosty, vodárny a průmyslové stavby dodnes slouží ve městech napříč celou Evropou a v Česku byste našli málo měst, ve kterých by Belada svou stopu nezanechal. Jeho vrcholným dílem mohlo být metro, které v hlavním městě navrhoval postavit už ve 20. letech minulého století.
V roce 1926 byla na pražský magistrát doručena objemná obálka adresovaná primátorovi Karlu Baxovi. Obsahovala podrobné nákresy návrhu podzemní dráhy, desítky stran doprovodných a vysvětlovacích textů a průvodní dopis autorů končící slovy: „Starobylé zlaté Praze, hlavnímu městu Republiky československé, s přáním, aby její krásy byly doplněny vymoženostmi moderní techniky, věnují ctitelé.“ Pod projektem, ze kterého se zrodilo dnešní pražské metro, byli podepsáni profesor Vladimír List a inženýr Bohumil Belada.
Vzdělání a vlastenectví
Bohumil Belada se narodil 15. listopadu 1874 v městečku Křivsoudov. Rodiče provozovali místní pekárnu a živili celkem 12 dětí. U všech ale podporovali úctu ke vzdělání a vlastenectví – možná proto, že Křivsoudov leží nedaleko hory Blaník. Bohumil se v obou zásadách utvrdil během svých studií v Praze, kam přestoupil z jihlavského gymnázia, aby mohl pracovat ve stavební firmě svého strýce. Na gymnáziu v Žitné ulici ho vyučoval dějepisu Alois Jirásek, během studií na Českém vysokém učení technickém psal vlastenecké básně a byl zaníceným sympatizantem hnutí české Omladiny.
Do bouřlivého období vlasteneckého obrození na přelomu tisíciletí se Bohumil zapojit nemohl. Hned po ukončení studií ho strýc doporučil do maďarské firmy G. Gregersen, která projektovala most Legií. Mladý inženýr se při práci tak osvědčil, že získal obratem práci ve Vídni u významného projektanta vodních staveb Korteho. Poté se díky stipendiu udělenému pražským magistrátem vydal na studijní cestu po Evropě a v roce 1904 odjel sbírat zkušenosti do USA. Po návratu se etabloval jako odborník na vodní díla a několik dalších let strávil cestováním po stavbách křížem krážem monarchií. Podílel se na projektech prvních čističek odpadních vod, stavěl vodárny, horské přehrady, konzultoval provádění vrtů v lázních Baden-Reichenau i v Trenčianských Teplicích.
Zpátky domů
Přes všechny zkušenosti ze zahraničí byl Bohumil Belada stále přesvědčený vlastenec. Když mu firma nabídla pozici v pražské filiálce, vrátil se v roce 1910 do hlavního města s úmyslem vychovávat ve firmě novou generaci českých stavitelů. Kolegové se na jeho snahu zaměstnávat Čechy dívali s nelibostí. Neustálé konflikty nakonec donutily mladého inženýra pozici opustit a založit si vlastní firmu.
Pro zahájení vlastního podnikání si Belada nemohl vybrat lepší čas. Evropu sice brzy sevřela válka, vodní díla, mosty a přehrady ale byly strategickými stavbami, které bylo potřeba neustále rozšiřovat a opravovat. Po válce poptávka po stavebních odbornících ještě vzrostla a firma šla od projektu k projektu. Belada se podílel na stavbě artézských studní v Káraném a vodovodu, který z nich vede do Prahy. Vodovody, vodojemy, hydroelektrárny a kanalizační sítě projektoval i v Domažlicích, Rokycanech, Turnově, Klatovech, Lounech, Josefově a dalších městech. Jeho dílo zásobuje i pražskou zoologickou zahradu. Do firmy Ing. Bohumil Belada a spol. se postupně zapojili i jeho bratři Karel a Antonín a společně rozšířili portfolio o projekty obytných domů, sídel firem a veřejných institucí. Mezi nejznámější díla patří například palác Valdek na náměstí Míru, budova tiskárny a nakladatelství J. Vilímka v Opatovické ulici, sídlo státního zdravotního ústavu na Vinohradech nebo palác Šramota (budoucí restaurace Moskva) na Příkopech. Jako rodinné sídlo si Beladové postavili monumentální vilu na svahu nad dělnickou kolonií Buďánka v Košířích.
Vize metra
Firmu bratří Beladů zviditelnily honosné budovy a rozsáhlé paláce. Největší přínos zakladatele ale spočíval ve zkušenostech s projekty pod povrchem země. Zúročil je mimo jiné i v obří zakázce hydrogeologického průzkumu během příprav stavby Strahovského stadionu a dovedly ho až k myšlence vystavět v české metropoli podzemní rychlostní dráhu. Koncept metra Bohumil Belada rozpracoval ve spolupráci s profesorem brněnské elektrotechniky Vladimírem Listem. List byl jednou z hlavních postav elektrifikace nové Československé republiky a nadšeným zastáncem elektrické městské dopravy. Dostal se k ní už jako mladý inženýr ve firmě Františka Křižíka a při svých pracovních pobytech v zahraničí neustále zkoumal způsoby, jak městům ulehčit svedením osobní dopravy pod povrch. Belada pro něj byl ideálním partnerem, protože měl dokonalý přehled o tom, jaké se v různých částech Prahy nachází podloží. Oba byli navíc velcí vlastenci a lákala je myšlenka udělat z hlavního města republiky moderní evropské velkoměsto.
Ze společného úsilí Lista a Belady vznikl podrobný návrh metra se čtyřmi trasami propojujícími celé město. Nešlo jen o teoretickou vizi, ale o prakticky realizovatelný projekt, který velmi věrně kopíruje dnešní pražské metro. Belada navrhl vést trasy z Palmovky k Andělu (dnešní trasa B) a z Dejvic do Strašnic (dnešní trasa A). Další dvě trasy směřovaly z holešovického výstaviště na Žižkov a z Těšnova na Pankrác (dnešní trasa C). Návrh počítal i se stavbou mostu přes Nuselské údolí, obsahoval návrh designu stanic, výzdoby i jednotný logotyp.
Nenaplněné sny
Jak je v českých zemích zvykem, vizionářský projekt narazil na hradbu byrokracie, intrik a osobních zájmů. Samotná myšlenka podzemní dráhy sice na magistrátu vzbudila zájem, radní se ale při diskuzích přikláněli k systému podzemních tramvají navazujících na povrchovou dopravu. Oproti metru by byla stavba jednodušší a rychlejší, tramvaje ale mají oproti metru výrazně nižší kapacitu a kvůli zdržování provozu na povrchu musí jezdit v delších intervalech. List i Belada viděli Prahu jako moderní velkoměsto, které tramvaje nebudou stačit. Radní tak daleko do budoucnosti nedohlédli a hádali se tak dlouho, dokud plány nepřerušila další světová válka.
Metro se začalo v Praze stavět až v 60. letech podle nového vzoru – Moskvy. První linka byla zprovozněna v roce 1974. Bohumil Belada se realizace svého snu nedočkal. Jeho firma se před válkou významně zasloužila o vybudování sítě pohraničních pevností. Za odměnu byla po válce komunisty znárodněna a státu propadlo i její sídlo ve vile v Košířích. Rodinu v ní soudruzi nechali bydlet až do roku 1964, kdy Bohumil Belada 31. října zemřel. Poté v ní nechali zřídit hotel a později ji pronajali velvyslanectví Indonésie, které zde sídlí dodnes. Současnosti se dočkaly i mnohé Beladovy stavby a jeho památku připomíná i pamětní deska ve vestibulu stanice metra Muzeum, jejíž existenci předpověděl už před sto lety.
