John Wesley Hardin: Pravzor všech filmových pistolníků měl na svědomí přes 40 obětí, první už v 15 letech
Když přijde na vyprávění historek o přestřelkách na Divokém západě, padají většinou jména jako Billy the Kid, Jesse James, Butch Cassidy a Sundance Kid. Pravým předobrazem renegáta s šestiraňáky zavěšenými proklatě nízko byl ale John Wesley Hardin. Chlapík, o kterém psali balady Johnny Cash i Bob Dylan, absolvoval stovky soubojů a přestřelek a jeho kolty měly na svědomí přes čtyřicet obětí. Poprvé je tasil před 155 lety. Bylo mu tehdy 15 let.
John Wesley Hardin se narodil v Texasu 26. května 1853, na vrcholu éry, které dnes přezdíváme Divoký západ. Vyrůstal v rodině kazatele a učitele. Od tatínka ale příliš bohabojnosti ani dobrých mravů nepochytil, možná i proto, že měl devět sourozenců a otec byl neustále na cestách. Když mu bylo devět let, rozhodl se, že je už dospělý, a utekl z domova s úmyslem nechat se naverbovat do konfederační armády. V jednotce naštěstí působil jeho otec jako kaplan a syna nechal odvézt zpátky domů.
Z malého Johna rychle vyrůstal vyhlášený rváč. Spory a konflikty ho pronásledovaly doslova na každém kroku. Když mu bylo 14 let, obvinil ho starší spolužák, že na stěnu školy píše básničky o jedné ze spolužaček (v 19. století se chuligánství projevovalo jinak než dnes). Hardin nařčení popřel s tím, že autorem nemravných veršů je sám starší spolužák. Hádka vyvrcholila v pravém texaskému duchu – soubojem na nože. Spolužák v něm málem přišel o život a vítězný Hardin u sebe začal pro jistotu nosit revolver.
První výstřely
O rok později Hardin svůj Colt Walker poprvé vytasil v souboji. Respektive po souboji. Patnáctiletý kluk se na domácí farmě nudil, a vyzval proto na pěstní souboj strýcova zaměstnance, bývalého otroka Majora Holshousena. Zápas samozřejmě vyhrál, což se Holshousenovi nelíbilo, a druhý den mladého bitkaře přepadl. O incidentu víme jen z Hardinovy autobiografie. Jeho tvrzení, že na něj Afroameričan najížděl s koněm a mával přitom holí, musíme brát s rezervou. V každém případě incident skončil několika výstřely a John Hardin musel poprvé utíkat před spravedlností.
Několik dní se skrýval v texaské divočině, dokud ho nevystopovala čtveřice vojenských policistů z unijní armády. Hardin popisuje následující události velmi květnatě: „Vyrazil jsem do útoku. Neměl jsem slitování s muži, o kterých jsem věděl, že chtějí mé tělo vystavit mučení a smrti. Bitva pro mne znamenala válku. Zahájil jsem ji dvouhlavňovou brokovnicí a skončil ji kulkou svého šestiraňáku.“
Mimo zákon
Když se rozplynul kouř a usedl prach, stál mezi čtyřmi padlými vojáky vítězný John Hardin. Těla ukryl v korytu vyschlé řeky, věděl ale, že ho čin nenávratně zavedl na cestu renegáta. Podle všeho se na ní cítil jako doma. Toulal se Texasem ve společnosti dezertérů, banditů i na vlastní pěst. Nějaký čas se pod falešnou identitou skrýval v městě Pisgah, a dokonce nějaký čas vyučoval na zdejší škole.
Lidé ve městě ho popisovali jako milého a přátelského mladého džentlmena, který si ale rád po večerech přihne v baru a nikdy neodkládá své dva kolty. Hardinovy revolvery byly pověstné. Nosil je zavěšené v pouzdrech přišitých na vestě s pažbami otočenými k sobě. Tasil je bleskurychlým hmatem křížem přes prsa a jako jeden z mála pistolníků uměl opravdu efektivně střílet obouruč (umění, kterému se dokáže naučit málokdo). Každý den trávil několik hodin tréninkem a záliba ve zbraních ho nakonec stála místo učitele i dobrou pověst. Jednoho dne se opil v baru a vsadil se o láhev whisky, že dokáže v souboji trefit svého soupeře do oka. Sázku vyhrál a musel opět prchat.
Další části Hardinova životopisu připomínají epizody seriálu o Divokém západu v režii Quentina Tarantina. Mladý pistolník putoval od města k městu, nechával se pod falešnými jmény najímat na různé nebezpečné práce, nakonec se vždy zapletl do přestřelky a musel prchat dál. V obci Towash zastřelil karbaníka, který ho obvinil z falešné hry. Ve městě Limestone si zašel do cirkusu, pohádal se s jiným hostem a zastřelil ho přímo v manéži. V Kosse se zamiloval do prostitutky, unesl ji z nevěstince a postřílel pronásledovatele vyslané uraženou bordelmamá. Ve městě Waco zastřelil v souboji soudního zřízence a na útěku padl do léčky party pistolníků, kterou za ním vyslal šerif. Během bitky byl odzbrojen, surově zbit a přivázaný ke koni byl vlečen zpátky do Waca. V nestřežené chvíli se ale dokázal vysvobodit, zmocnit se pušky a prostřílet se na svobodu.
Chisholm Trail, Divoký Bill a příliš hlasitý nocležník
Hardinovi bylo 17 let a na jeho dopadení byla vypsána nejedna odměna. Nechtěl se proto dlouho zdržovat na jednom místě a v roce 1871 se přidal ke skupině honáků, která vedla tisícihlavé stádo dobytka po proslulém Chisholm Trailu. Trasa dlouhá 1300 kilometrů vede z jižního Texasu do Kansasu, překračuje několik velkých řek (mimo jiné i Červenou řeku opěvovanou ve známé písni), prochází horskými sedly a indiánskými územími. Během čtyřměsíční cesty Hardin bojoval s mexickými zloději dobytka, bandity a obávanými Komanči. Na nádraží v Kansasu dorazil se sedmi dalšími zářezy na pažbách revolverů, s prostřeleným kloboukem, postrojem prostříleným šípy a ramenem probodnutým nožem indiánského válečníka. Z cesty se zotavoval měsíc, během kterého zvládl v soubojích zastřelit další tři muže.
Pistolníkovi sice stále přálo štěstí, tušil ale, že před rukou zákona nedokáže utíkat donekonečna. Navíc mu bylo už 18 let, což v intencích tehdejší doby znamenalo, že by měl pomýšlet na založení rodiny. John se o to opravdu pokusil. Usadil se v městě Abeline v Kansasu, a skamarádil se zde dokonce s místním zákonodárcem, kterým nebyl nikdo jiný než další legenda Divokého západu – James Butler Hickok, známý spíše jako Divoký Bill. Pod dozorem respektovaného šerifa zvládl Hardin přečkat několik týdnů bez konfliktů. Jednoho dne se ale vrátil z pitky v salonu až k ránu a nemohl usnout, protože nocležník v sousedícím pokoji hotelu hlasitě chrápal. Jak asi tušíte, Hardin chrápání vyřešil několika výstřely skrz dřevěnou stěnu. Jeho kulky bohužel opět neminuly cíl a rozespalý střelec musel narychlo uprchnout z města, ještě notně opilý a jen ve spodním prádle.
Snaha o nápravu a přepadení ve vlaku
Když člověk dospěje do stavu, kdy tasí revolver jen kvůli chrápání, měl by se nad sebou vážně zamyslet. John Wesley Hardin opravdu začal zpytovat svědomí. Nějakou dobu se sice ještě protloukal Texasem a zaplétal se do soubojů, nakonec se ale usadil, oženil, zplodil tři děti a snažil se žít spořádaným životem. Na důkaz své úcty k úřadům dokonce šel sám oznámit incident, když ho při karetní hře protihráč obvinil z podvodu a střelil ho brokovnicí do ledvin. Zatímco se zotavoval, šerif zjistil jeho pravou identitu a nechal ho vsadit do vězení. Hardin byl během zatýkání postřelen do kolene a rozhodl se, že má nekonečných přestřelek dost. Požádal, aby byl postaven před soud, aby si mohl odpykat trest a začít nový život jako spořádaný občan. Zatímco čekal ve vězení, začala se do šerifovy kanceláře scházet nová a nová obvinění. Hardin si uvědomil, že mu hrozí šibenice. Nechal si do vězení propašovat pilku na železo, přeřízl mříže a vydal se opět na cesty. Zanedlouho měl na svědomí životy několika policistů a oslavu 21. narozenin završil divokou přestřelkou se šerifem v texaské Brown County.
Texaské úřady byly v době Divokého západu zvyklé na leccos, ale v tomto okamžiku už měly Hardinových eskapád dost. Na jeho hlavu vypsaly tehdy doslova astronomickou odměnu 4000 dolarů, a nadto po jeho stopách vyslaly texaského rangera. Nejen tak nějakého rangera, ale legendárního Johna B. Armstronga proslulého obří silou, mohutným knírem a buldočí umanutostí. J. B. Armstrong a jeho skupina vystopovali Hardina ve vlaku, kterým se snažil ujet z Texasu. Dva jeho komplice zastřelili, jeho samotného Armstrong omráčil děsivou ranou pažbou svého koltu. Hardin byl několik hodin v bezvědomí a probral se až ve vězení, kde měl zůstat dalších 25 let.
Vzorný občan
Zpoza mříží vyšel John Hardin po šestnácti letech. K jeho cti je potřeba uvést, že se o útěk pokusil jen jednou. Necelý rok po zatčení strážci zjistili, že ve své cele hloubil tunel, a dopadli ho několik minut před tím, než se prokopal do vězeňské zbrojnice. Zmařený plán v Hardinovi uhasil bojovnost. Stal se kazatelem a učitelem ve vězeňské nedělní škole, sepsal svou autobiografii a vystudoval práva. Po předčasném propuštění za dobré chování složil právnické zkoušky a hodlal se živit jako advokát.
O služby právníka, který měl na svědomí plus mínus čtyřicet životů, ale nebyl příliš velký zájem. Hardina navíc brzy začalo pálit dobré bydlo. Zatímco si odpykával trest, jeho první žena zemřela. Nový sňatek uzavřel s patnáctiletou dívkou a ihned poté začal svádět manželky svých sporadických klientů. Vrátil se také k pití a zanedlouho přibyly bitky v salonech. Netrvalo dlouho a napravený renegát se začal na veřejnosti objevovat opět s revolverem ve vestě.
Poslední výstřel
John Wesley Hardin prožil život jako pistolník. Osud mu však nedopřál zemřít tváří v tvář soupeři s revolverem v ruce. V roce 1895 se pohádal se zástupcem šerifa v El Pasu, který chtěl zatknout jeho opilou společnici. Hardin policistu zbil a vyhrožoval mu smrtí. Nevěděl ale, že jeho otec je jiný napravený zabiják jménem John Selman. Selman se nehodlal s proslulým střelcem utkat v čestném souboji. Počkal si, až bude 19. srpna roku 1985 večer zabraný do karetní hry, přistoupil k němu a zezadu mu prostřelil hlavu. Poslední slova Johna Wesley Hardina prý byla: „Čtyři šestky berou bank.“
John Hardin je považován za nejnebezpečnějšího pistolníka Divokého západu a vzorem snad všech klišé, které se k této etapě vážou. Filmoví renegáti z něj odkoukali palbu obouruč, bleskurychlé tasení i bezstarostné pohrdání zákony a zálibu v alkoholu, karbanu a lehkých ženách. Podle různých zpráv (většinou jeho vlastních) za svůj život zabil přes 40 lidí. Tvrdil, že každá z jeho obětí si smrt zasloužila, jeho současníci ale evidentně měli jiný názor. John Selman byl hned následující den po chladnokrevné vraždě osvobozen a propuštěn na svobodu. Tělo Johna Wesley Hardina bylo pohřbeno na hřbitově Concordia Cemetery v texaském El Pasu, kde spočívá dodnes.
