Nelíbí se vám americký Valentýn? Oslavte místo něj starořímské svátky orgií a ritualizovaného sexu
Čtrnáctý únor se v anglosaském světě tradičně pojí se vzpomínkou na umučení svatého Valentýna. K nám se svátek rozšířil už ve své značně komerční podobě amerického „svátku zamilovaných“, kdy se namísto rozjímání nad brutální popravou křesťanského kněze hromadně nakupují čokolády a spodní prádlo. Je tedy možná načase vrátit se ke kořenům rituálů, které se ke 14. únoru pojí, a namísto Valentýna oživit svátek luperkálií.
Svatý Valentýn byl křesťanský kněz, který žil v antickém Římě za období vlády Claudia II. Claudius se k moci dostal jako veterán římských legií a dobyvačnou politiku provozoval i jako císař. Nábory vojáků mu k jeho nelibosti narušovalo vzmáhající se křesťanství a jeho koncept monogamních sňatků. Dobyvačnému císaři se to pranic nezamlouvalo. Obával se, že jakmile se Říman ožení, nebude mít chuť narukovat k legiím a jít bojovat proti barbarům kdesi v Germánii. Progresivní novoty proto pro jistotu zakázal a doporučil svým poddaným, aby své sexuální potřeby řešili hezky tradičně – vydržovali si milenky a milence, popřípadě se zašli vyřádit na hromadné orgie.
Krutý Claudius a milující Richard
Císař Claudius II. si už za své aktivní služby vysloužil přízvisko Claudius Krutý – údajně to bylo v okamžiku, kdy se rozzlobil na svého koně a vyrazil mu pěstí zuby. Záměr udržet ve své říši tradiční hodnoty neváhal prosazovat podobně ráznými prostředky a málokdo se jeho nařízení odvážil protivit. Výjimkou byl kněz Valentinus, k jehož víře tehdy vidina mučednické smrti tak trochu patřila. Navzdory zákazu zamilované páry dál tajně oddával a pokračoval v tom i poté, co byl zatčen a vsazen do vězení. Během čekání na popravu údajně dokázal vyléčit slepou dceru svého žalářníka a pokřtít celou jeho padesátičlennou rodinu. Císař mu proto udělil exemplární trest, nechal ho ukamenovat, ubít holemi a poté ještě pro jistotu setnout.
Poprava se měla odehrát 14. února a den je od té doby zapsán v křesťanském kalendáři jako svátek svatého Valentýna. Až do 14. století se nijak nelišil od ostatních svátků umučených světců. Den zamilovaných z něj pravděpodobně učinil až básník Geoffrey Chaucer ve svém jinotajném díle Ptačí sněm. Popisuje v něm námluvy ptactva v kouzelné zahradě v předvečer dne svatého Valentýna. Ve skutečnosti tak chtěl oslavit vroucí lásku svého panovníka krále Richarda II. a královny Anny České, dcery našeho Karla IV. Chaucer byl ve své době tak vlivný influencer, že se jeho vize svátku zamilovaných ujala a přetrvala dodnes. Což je trochu škoda, protože k únoru se ve starořímské tradici pojí i zajímavější oslavy.
Slavnosti vlků
Luperkálie se v Římě slavily v noci ze 14. na 15. února. Řada historiků se domnívá, že po nástupu křesťanství byl svátek svatého Valentýna ustanoven na stejné datum, aby vzpomínky na pohanské oslavy vymazal. Podobná taktika zafungovala například v nahrazení svátku zimního slunovratu Vánocemi, což se může zdát jako přehnané, protože na oslavách slunovratu není ani z pohledu křesťanství nic špatného. V případě luperkálií byla opatrnost na místě, protože jejich rituály byly ryze pohanské, plné krvavých obětí, alkoholu, drog, magie a sexu.
Své jméno dostaly luperkálie podle jeskyně Lupercal. Nachází se na pahorku Palatinus uprostřed Říma a podle pověsti v ní zakladatele města odkojila vlčice. Každý rok se před ní 14. února sešlo procesí římských kněží, kteří zde rituálně zařízli kozla a psa. Historikové se nedokážou shodnout, zda se tak dělo na počest vlčí matky Romula a Rema, anebo šlo o pokračování rituálu starých pastevců, kteří si obětinami zajišťovali ochranu svých stád před vlky. Ve prospěch druhé teorie hovoří fakt, že staří Řekové měli podobný svátek Lykaia a zvířecí oběti poráželi na hoře Lykaion zasvěcené vlčímu božstvu („lykos“ je řecké slovo pro vlka, stejně jako latinské „lupus“). Existuje ale i třetí teorie, která tvrdí, že luperkálie jsou odnoží svátků rituální očisty a přípravy na jarní období plodnosti. Její zastánci argumentují tím, že se pro luperkálie někdy používalo označení februa (očista) a oslavy měly velmi sexuální charakter.
Po slavnostním obětování zvířat se dva mladí kněží svlékli do naha. Vykonavatel obětního aktu jim obličej a tělo pomazal krví zabitých zvířat a jiný kněz je poté omyl vlnou namočenou v mléce. Rituální očista byla provázena hromadným smíchem a jásotem. Z kůží poražených zvířat byly mezitím nařezány proužky a nazí kněží s nimi oběhli pahorek. Rozjařený průvod se pak přesunul na Comitium – veřejné shromaždiště v centru Říma, kde vypukly hody, hojně se popíjel alkohol a podle některých zpráv se zde i požívaly halucinogenní drogy. Během všeobecného veselí se mezi hodujícími proplétali nazí kněží a mladíci přestrojení za kozly. Koženými řemínky plácali přítomné ženy a dívky, aby jim v nadcházejícím roce zajistili plodnost, podobně jako to dodnes děláme s vrbovými proutky o Velikonocích.
Manžel z loterie
Luperkálie máme v této podobě popsané z důvěryhodných zdrojů. Píše o nich mimo jiné i starořecký historik Plútarchos a objevují se v záznamech o životech a činech římských státníků. Během luperkálií měl například Marcus Antonius nabídnout Juliu Caesarovi královský diadém, což měl Julius odmítnout (pravděpodobně právě někoho plácal koženými řemínky). Některé prameny hovoří i o dalších zvycích a rituálech, které se ke svátku pojily. Jedním z nich měla být jakási loterie, během které muži vytahovali ze zapečetěné nádoby jména svobodných žen. Náhodně vybrané páry se pak oddávaly sexuálním radovánkám a nezřídka spolu zůstávaly až do dalšího února, kdy jim osud vybral partnery jiné.
Papežský zákaz
Luperkálie byly v Římě tak populární, že přežily několik pokusů o zrušení. Tradice byla přerušena během občanských válek na sklonku Republiky, císař Augustus je ale opět obnovil. Oslavy pokračovaly i dlouho po příchodu křesťanství, a dokonce i po všeobecném zákazu pohanských svátků v roce 391. Definitivně je měl zakázat až autoritářský papež Gelasius I. Starořímské slavnosti označil za barbarské a v roce 494 je přikázal nahradit svátkem Očisty Panny Marie. Spojitost se sexem byla ale tak silná, že se namísto toho začal 14. únor spojovat se svátkem popravy svatého Valentýna.
