Boj o ocelové srdce protektorátu. Ostravská operace byla nejkrvavější bitvou svedenou na našem území
V české odborné literatuře se o této operaci píše jako o ostravské či ostravsko-opavské, kdežto sovětské a ruské prameny ji nazývají moravskoostravská samostatná útočná frontová operace. Uskutečnil ji 4. ukrajinský front, jemuž nejprve velel ruský armádní generál Ivan Jefimovič Petrov a poté armádní generál Andrej Ivanovič Jerjomenko, který je u nás velmi často uváděn chybně jako Jeremenko.
Na počátku operace 4. ukrajinský front čítal 259 000 vojáků (podle statistické studie Rusko a SSSR ve válkách XX. století, vydané v Moskvě roku 2001, jich bylo 317 300) ve třech vševojskových a jedné letecké armádě, 31 divizí, 3080 děl a minometů, 184 tanků a samohybných děl a 416 bojových letounů. Proti nim stálo 150 000 až 155 000 německých vojáků, 11 divizí (sedm pěších, po dvou horských a tankových; jejich počet však postupně stoupl až na devatenáct), 1500 děl a minometů, 100 tanků a samohybných děl a 120 letounů. Rudá armáda tedy zprvu neměla nijak drtivou převahu.
Páteř německé obrany představovala 1. tanková armáda pod velením mistra obranných bojů generálplukovníka Gottharda Heinriciho, jejž 20. března 1945 vystřídal neméně schopný generál tankových vojsk a někdejší velitel Německého afrického sboru (DAK) Walther Nehring.
Důmyslný obranný systém
Již před zahájením operace se Němcům podařilo vybudovat velice důmyslný obranný systém, tvořený pěti pásmy se železobetonovými stálými i polními opevněními, drátěnými zátarasy a minovými poli před předním okrajem i v hloubce, s množstvím opěrných bodů a ohnisek odporu ve městech a v osadách. Ironií osudu Němci využili rovněž polská, a zejména československá pevnostní pásma z třicátých let, budovaná proti německé agresi. Celý obranný systém dosahoval hloubky čtyřiceti až padesáti kilometrů.
Na jaře 1945, kdy se na západní frontě spojenecké armády valily třetí říší a americké a britské letectvo už rozbombardovalo Porúří, tvořil region Ostravska poslední relativně nedotčenou průmyslovou oblast nesmírně důležitou pro válečné úsilí nacistického Německa, jemuž zvonil umíráček. Moravská Ostrava, Vítkovice, Karviná a Třinec byly po celé období druhé světové války v Evropě centrem nejen hutního a těžkého průmyslu, ale i strojní a vojenské výroby hitlerovského Německa. Po obsazení Porúří Spojenci připadalo na Ostravsko 30 % celkové průmyslové produkce třetí říše se strategickou výrobou litiny a oceli se specifickými průmyslovými technologiemi. Klíčová byla i jeho strategická poloha. Obrana hranic celé Moravy a Čech měla zabránit vpádu Rudé armády do české kotliny a Prahy.
Tento aspekt zdůrazňoval u Hitlera především servilní polní maršál Ferdinand Schörner, jenž Vůdce přesvědčoval, že seskupování armád na Odře směrem k Berlínu je pouze klamný manévr a Stalinovi jde ze všeho nejvíce o Čechy, Moravu a Prahu, přičemž argumentoval dávným vojenským příslovím, že „kdo je vládcem Čech, ten je vládcem Evropy“, což bylo poněkud nadnesené. Směr hlavního úderu sovětských ozbrojených sil totiž mířil na Berlín.
Pozadu nezůstával ani státní ministr Karl Hermann Frank, jenž ve snaze přesvědčit říšského kancléře o svých schopnostech několikrát osobně navštívil pohraničí s Polskem a Ostravu při budování obranných zákopů, dělostřeleckých a kulometných pozic.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
