Vysočany a Libeň se změnily v hořící peklo. Na sklonku války Američané bombardovali průmyslové čtvrti Prahy
Pár týdnů před koncem druhé světové války nabývaly na intenzitě i letecké útoky spojeneckých vojsk na německé strategické objekty a cílem se tak stala i Praha. Největší šok zažili Pražané v únoru 1945, kdy bombardování zabilo na 700 civilistů. Další malé nálety následovaly začátkem března a 25. března 1945 se lesklé trupy amerických bombardérů objevily nad Prahou znovu.
Na rozdíl od únorového útoku, který plošně zasáhl obydlené části Prahy, byl tento již přesně zacílen proti průmyslovým čtvrtím na severovýchodě města - Libni a zejména vysočanskému komplexu, kde se vyráběly lehké stíhače tanků Hetzer. Cílem se také stala letiště ve Kbelích a Letňanech.
Nálet trval přes hodinu (od 11:48 do 13:02 hodin) a podle Jiřího Rajlicha, autora knihy Mustangy nad protektorátem, napadlo Prahu 400 letadel typu B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator. Letadla shodila svůj náklad ve 12 vlnách.
Celkem bylo v Libni a Vysočanech zničeno nebo vážně poškozeno na 60 továrních objektů. V sutiny se proměnily Českomoravské strojírny, Českomoravská Kolben Daněk, Vysočanská mlékárna, hlavní sklady firmy Julius Meinl, mostárna a továrna na stroje bratří Prášilů, Ottova chemická továrna, libeňský lihovar, parní mlýny Františka Odkolka, továrna na celuloidové zboží a další.
Značná část zasažených továren sloužila německému zbrojařství, přesto se dodnes vede mezi historiky diskuse o motivaci a oprávněnosti akce takové intenzity na samém konci války.
Zatímco materiální škody byly enormní, větším ztrátám na lidských životech zabránil fakt, že si Američané pro svůj nálet vybrali neděli. V továrnách pracovali jen vrátní, případně menší skupiny dělníků mimořádných směn. I tak přišlo o život přibližně 370 osob, další stovky lidí utrpěly zranění. Bomby zničily i řadu obytných budov, asi 90 domů spadlo, dalších 1300 objektů bylo poškozeno.
Navzdory tomu, že nálet byl přesně zacílen na průmyslové objekty, zůstaly po něm i mrtví v obytných částech města. Například ve Vysočanech na hřišti na břehu Rokytky se zrovna hrál fotbalový zápas a ne každý z diváků se po náhlém poledním poplachu stačil schovat do krytu. Pod mostkem přes Rokytku tehdy zahynulo podle pamětníků nejméně dvacet fanoušků.
Krutou daň si bombardování vybralo také mezi obyvateli obcí Letňany, Satalice, Kbely a Čakovice, které v roce 1945 ještě ležely za hranicemi Prahy.
Tisk v následujících dnech nepřinesl o náletu žádné zpravodajství, což je možná jeden z důvodů, proč se na něj postupně zapomínalo a informace o něm (především o počtu obětí) se z různých zdrojů liší.
