Děčínská Fudžijama Hanse Christiana Andersena. Jak se slavnému spisovateli líbilo v Čechách?

„Jak zkamenělé moře ležely hory přede mnou a daleko na vzdáleném obzoru se tyčily Krkonoše se zasněženými vršky jako vzdušná země z oblaků… Někdy zanechá jednoduchá melodie, kterou jsme slyšeli jen jednou, tak silný dojem v naší duši, že věříme, že ji zase uslyšíme v ruchu světa, ačkoliv nejsme schopni ji sami zanotovat; žene se naším nitrem plná života. Totéž vnímám při scénách úžasné přírody srovnatelné s melodií, která se vyjadřuje v barvách světla a stínu, jež jsem poznal během několika málo hodin v českých horách. V mých vzpomínkách leží ta krásná krajina ve slunečním světle, jasně vidím každý jednotlivý bod, znějí mou duší jako malebné melodie, i když je nedokážu vyjádřit v tónech a písních. Vidím to místo v lese s obrovskými smrky, kde nám bylo řečeno, že překračujeme hranici, vidím opálené české děvče s bílým šátkem uvázaným kolem hlavy a bosýma nohama, jež nás potkalo v tmavém lese, a potom divokou část skal, Pravčickou bránu, kde jsme stáli pod kamenným obloukem, který nad našimi hlavami vytvořil mocný duch přírody,“ básnil Hans Christian ­Andersen.

Pod mostem

Za hranice rodného Dánska se vydal na konci května 1931. Bylo mu dvacet šest let a prožil toho už víc než dost. Po prvé v životě se rozplakal 2. dubna 1805 v Odense na ostrově Fyn v Dánsku. Jeho rodiče, Anne Marie Andersdatterová a Hans Andersen, se vzali 2. února 1805, dva měsíce před tím, než Hans Christian přišel na svět. Anne Marie bylo třicet sedm, její muž byl o patnáct let mladší. Matka slavného pohádkáře neuměla číst ani psát. Do školy nechodila, posílali ji žebrat. Hans Christian v životopise, který vyšel v dubnu 1855, napsal, co mu jeho matka, když nebyla opilá, vyprávěla: „Rodiče ji jako malou nutili, aby chodila na žebrotu. Když se jí nepodařilo nic vyžebrat, sedla si pod most v Odense a brečela.“ Pláčem vysílená Anne Marie usnula, večer se bez almužny vrátila domů a tam ji zasypali nadávkami, že je líná. Od osmi let pracovala jako služka, domů se vrátila až v roce 1799. S outěž­kem. V září téhož roku porodila nemanželskou dceru Karen Marii a nechala ji na výchovu u babičky. (Při sčítání lidu v roce 1840 Karen uvedla, že je pradlena, Andersenovi životopisci dodávají, že se v mládí zřejmě živila jako prostitutka.)

V lednu 1805 se Anne Marie zasnoubila s dvaadvacetiletým ševcem Hansem Andersenem, vzali se o měsíc později v kostele svatého Knuta v Odense. Postarší nevěsta ve vysokém stupni těhotenství a novomanžel holobrádek byli nesourodý pár. Hanse Christiana také vychovávali každý po svém. Zatímco Anne Marie synovi vyprávěla o svém strastiplném dětství, Hans mu četl pohádky a tvrdil mu, že má modrou krev. Babička malého Hanse Christiana totiž věřila tomu, že jsou spřízněni s dánským panovnickým rodem. Ostatně dodnes se někteří lidé domnívají, že Andersen byl královský levoboček. Labuť na kachním dvoře.