Záchrana nebo únos? Při operaci Babylift odvezli Američané z obklíčeného Saigonu tisíce dětí
Před 50 lety spustily Spojené státy operaci Babylift. Na samém konci války ve Vietnamu bylo ze Saigonu odvezeno více než 2500 opuštěných dětí ohrožených postupem komunistických jednotek. Sirotci měli najít nové rodiny v USA a dalších západních zemích. Na první pohled příkladná humanitární akce bohužel začala katastrofou a skončila vleklými soudními procesy.
Na jaře roku 1975 se Saigon ocitl na hranici humanitární katastrofy. Nezadržitelný postup jednotek Vietkongu vyháněl z měst i vesnic jižního Vietnamu tisíce uprchlíků a většina z nich hledala útočiště v poslední metropoli kontrolované jednotkami Spojených států. Podstatnou část živořících uprchlíků tvořily malé děti. Nedostatek potravin, pitné vody a lékařské péče si mezi nimi vybíral stále nové oběti a v provizorních sirotčincích se vzmáhal strach, jaký osud je po nevyhnutelném pádu Saigonu postihne. V největším ohrožení byli sirotci smíšeného původu pocházející ze vztahů amerických vojáků a vietnamských žen.
Vláda USA v té době hledala především způsob, jak se z nekonečného konfliktu co nejrychleji vyvléct. Prezident Gerald Ford se ale rozhodl, že pomoc opuštěným dětem bude ideálním posledním důkazem přátelství a dobré vůle. Vyčlenil z rozpočtu 2 miliony dolarů, přikázal saigonské sirotky evakuovat a dát je k adopci v USA.
Nešťastný začátek
Operace nazvaná Babylift byla spuštěna 4. dubna 1975. Na ranvej letiště Tan Son Nhut byl přistaven nákladní speciál Lockheed C-5A Galaxy. Na jeho palubu bylo naloženo 250 malých dětí, 36 pracovnic úřadu vojenského přidělence a zdravotní personál složený z ošetřovatelů, zdravotních sester a dobrovolníků. Paluba pro pasažéry C-5A je dimenzována pouze pro 75 cestujících. Většina dětí a ošetřovatelů proto cestovala v nákladním prostoru. Větší děti byly usazeny na lavicích podél stěn, uprostřed byly v provizorních úchytech vyrovnány dlouhé řady lepenkových krabic. V každé byli uloženi tři sirotci. Pláč byl na palubě tak hlasitý, že málem přehlušil zvuk leteckých motorů.
Necelou čtvrthodinu po startu došlo ke katastrofě. Zámek nákladních dveří na zádi letounu povolil a náhlá dekomprese vyrvala z trupu část nákladové rampy. Odlétávající trosky vážně poškodily směrové i výškové kormidlo a řídící hydrauliku. Pilot se s takřka neovladatelným strojem dokázal obrátit, pokus o přistání na letišti ale selhal. Letadlo se zřítilo do rýžového pole asi dva kilometry před ranvejí a rozlomilo se na čtyři části. Nákladní prostor, kde se nacházela většina sirotků, byl rozdrcen a začal hořet. Havárii nepřežilo 138 pasažérů, 78 z nich byly děti.
Pád Saigonu
Tragický začátek operaci nezastavil, protože Saigon byl začátkem dubna již takřka kompletně obklíčen a nezadržitelně se blížil jeho pád. Zatímco se záchranáři snažili najít v troskách přeživší pasažéry, z ranvejí už startovaly další letouny. Jen první den bylo ze Saigonu odvezeno 1200 dětí včetně 40 vysvobozených ze zříceného letadla C-5 Galaxy. Ve vzpomínkách dobrovolníků lze najít dramatické okamžiky, kdy si na schodech letadel podávali krabice s novorozenci z ruky do ruky. Transport zajišťovala armáda i soukromé společnosti a jeden z boeingů zaplatil z vlastních prostředků americký podnikatel Robert Macauley. Kvůli charteru letu ze Saigonu do San Francisca neváhal zastavit rodinný dům.
Během Operace Babylift bylo nakonec z obklíčené metropole odvezeno více než 2500 sirotků, některé odhady hovoří až o 4 tisících. Většina z nich směřovala do USA, další měli najít nové domovy v Austrálii, Kanadě a v zemích západní Evropy. Poslední let odstartoval 25. dubna, pouhé tři dny před tím, než z metropole uprchl poslední Američan a ze Saigonu se stalo Ho Či Minovo Město.
Sirotci hledají rodiče
Vláda USA prezentovala akci jako úspěšnou humanitární misi a sám prezident Ford se nechal se sirotky na letišti v San Franciscu vyfotit. Už během operace se ale ozývaly hlasy, které Babylift kritizovaly jako nezvládnutou maškarádu pro média a příčinu smrti desítek dětí a zdravotníků. Když v USA započaly adopce, rozhořela se debata, jestli je proces legální. O sirotky se v San Franciscu starala řada dobrovolníků vietnamské národnosti, kteří mohli se staršími dětmi hovořit. Ke svému údivu se dozvěděli, že mnozí zachráněnci mají ve Vietnamu rodiče. Do sirotčinců byli umístěni proto, že v zařízeních měli lepší možnost přežít, rodiče je ale chodili navštěvovat a hodlali se jich po válce opět ujmout. Některé děti se do letadel dostaly omylem během zmatku v Saigonu, jiné tam odvedli příbuzní s tím, že se za nimi do USA při nejbližší příležitosti sami vydají. Dohledat takové případy v dokumentech bylo prakticky nemožné. Průkazy totožnosti buď vůbec neexistovaly nebo byly pomíchány během transportů. Jeden z pracovníků Agentury pro mezinárodní rozvoj na situaci vzpomínal slovy: „Všude byly stohy papírů a krabice s dětmi. Kdo se mohl vyznat v tom, které ke komu patří?“
Zastupování dětí před americkými úřady se chopila dvojice žen ze San Francisca – zdravotní sestra Muoi McConnelová a univerzitní asistentka Nhu Tran Millerová. Obě byly vietnamského původu a pracovaly jako dobrovolnice v uprchlických centrech. Při práci zaznamenaly řadu případů, kdy se domnělí sirotci dožadovali návratu ke svým rodičům nebo příbuzným. Jejich první apel na federální úřady vyzněl naprázdno. Manžel Nhu právník Tom Miller proto podal žalobu na úřad ministra zahraničí Henryho Kissingera, federální vládu a adopční agentury. Požadoval v ní, aby se Spojené státy pokusily před zahájením adopčního procesu přeživší příbuzné najít a děti jim případně navrátit. Soudce ale kauzu odmítl projednat s tím, že ji nelze prezentovat jako hromadnou žalobu. Dokumenty nechal zapečetit a další dohledávání vietnamských rodičů zakázal.
Operace Znovushledání
Přes soudní zákaz se aktivistům podařilo rodiče několika domnělých sirotků kontaktovat a informace o jejich dětech jim sdělit. Dvanáct dětí bylo nakonec navráceno rodinám, proces byl ale zdlouhavý, zahrnoval opakované soudy a právní bitvy mezi biologickými a adoptivními rodiči. Pokusy o propojení ztracených rodin pokračují i dnes, kdy od startu prvního letadla uplynulo celých 50 let. Jedna z iniciativ například nabízí vyhledávání příbuzných pomocí analýzy vzorků DNA v databázi, kam se každý rok přihlásí desítky zájemců. Projekt dostal název operace Reunite – Znovushledání.
