Vrah švédského premiéra nebyl nikdy dopaden. Od smrti Olofa Palmeho uplynulo 35 let
Teorií o tom, kdo je odpovědný za zavraždění bývalého švédského premiéra zastřeleného v noci 28. února 1986, když šel se svou manželkou a bez tělesných strážců domů z kina, je stále bezpočet. Vrah však stále uniká.
Jedna z hypotéz mluví o vůdci kurdských povstalců Abdullahu Öcalanovi. Ten však popřel, že by dal příkaz k zavraždění Palmeho poté, co Švédsko odmítlo poskytnout azyl několika členům Strany kurdských pracujících. Mohla by za tím stát odštěpenecká kurdská skupina, vzkázal Öcalan švédským vyšetřovatelům z vězení.
Jiné hypotézy ukazují na izraelskou tajnou službu Mossad, jihoafrickou vládu apartheidu, americkou CIA, bývalý Sovětský svaz, chilský režim generála Pinocheta a mezinárodní syndikáty obchodníků se zbraněmi.
Na domácí frontě pak teorie o vražedném spiknutí zahrnují čelné byznysmeny pobouřené údajně Palmeho levicovou hospodářskou politikou, ultrapravicové skupiny, nespokojenou policii, žárlivého manžela a svobodné zednáře.
Jedno je jisté: Palmeho levicová pověst a jeho angažovanost v mezinárodních kauzách - bojem proti bělošské nadvládě v Jižní Africe počínaje a kritikou Spojených států kvůli válce ve Vietnamu konče - vynesly švédskému premiérovi mnoho nepřátel.
V současné době se aktivně vyšetřuje osm až deset konspiračních teorií, říká Agneta Blindbergová, už šestá státní žalobkyně pověřená případem Palmeho vraždy. Blindbergová stále věří, že pachatel bude dopaden, přestože počet policistů, kteří na případu pracují, se scvrkl na pouhý tucet z původních více než tří set.
Vražedná zbraň se nikdy nenašla. Palmeho manželka Lisbeth označila později za pachatele bezvýznamného kriminálníka Christera Petterssona. Ten byl v roce 1989 odsouzen k doživotnímu vězení. Proti rozsudku se ale odvolal a po více než roce ho stockholmský soud propustil na svobodu s odůvodněním, že se Lisbeth Palmeová zmýlila a její svědectví je rozporuplné.
A tak jméno vraha svého bývalého premiéra Švédové dosud neznají. Zato jsou už od roku 1995 členy Evropské unie a v tomto pololetí jí dokonce předsedají. Té unie, na níž si Palme ošklivil její čtyři "K": kapitalismus, konzervatismus, kolonialismus a katolicismus.
