Stručná chronologie dějin Ukrajiny - země, která se proměnila v peklo pro své vlastní obyvatele
Ruský prezident Vladimir Putin nařídil ruské armádě zahájit misi ve dvou povstaleckých republikách na východě Ukrajiny, jejichž nezávislost krátce předtím uznal zvláštními dekrety. Cílem mise má být podpora míru. Konflikt mezi oběma zeměmi se ale eskaluje. Připomeňme si alespoň v kostce historii nešťastné a těžce zkoušené Ukrajiny, která je nám díky desítkám tisíc jejích občanů u nás pracujících dnes bližší než kdy jindy.
Před naším letopočtem
7. st. – příchod Skytů
7.–5. st. – řecká kolonizace severního Černomoří
7.–3. st. – zemědělsko-pastevecké kmeny v lesostepních oblastech Ukrajiny
5. s. – vznik bosporské říše
Našeho letopočtu
Od 5. st. – pronikání a usazování sarmatských kmenů
4.–6. st. – stěhování národů (pronikání Gótů, Hunů a Avarů)
4. st. – rozpad bosporské říše
6.–7. st. – ve středním Přidněpří vznikl svaz slovanských kmenů
8.–9. st. – expanze východoslovanských kmenů do oblastí osídlených ve východní Evropě Balty, Ugrofiny a kočovníky
9.–začátek 12. st. – Ukrajina se stala jádrem nejstaršího východoslovanského státního útvaru: Kyjevské Rusi
12.–14. st. – proces formování ukrajinské národnosti
13.–15. st. – útoky mongolsko-tatarských hord
1239–1240 – Zlatá horda ovládla většinu Ukrajiny
14. st. – severní a střední oblasti Ukrajiny se staly součástí Litevského velkoknížectví, kdežto jižní část a Bukovina připadly Moldavskému knížectví
15.–17. st. – turecká expanze, boj proti polsko-litevskému státu a Turkům
16.–18. st. – v Záporoží existovala „kozácká republika“, do značné míry nezávislá na Polsku
1648–1654 – protipolská osvobozenecká válka pod vedením hetmana Bohdana Chmelnyckého, známého pogromy na Židy, které nenáviděl, neboť je pokládal za zrádce. Nechával je upalovat a narážet na kůl. Jeho pogromům padlo za oběť údajně bezmála 100 000 Židů. Chmelnyckého osvobozenecká válka představovala pokus o vytvoření nezávislého ukrajinského státu.
1654 – Perejaslavská rada; došlo k přijetí dohody o znovusjednocení Ukrajiny s Ruskem
1667 – andrusovským mírem Rusko získalo levobřežní Ukrajinu a Kyjev
17.–18. st. – postupná likvidace hetmanského zřízení a autonomní správy Ukrajiny
2. pol. 18. st. – jižní Ukrajina osvobozena od tureckého panství
1793–1795 – v důsledku druhého a třetího dělení Polska byla pravobřežní Ukrajina připojena k Rusku
1805 – v Charkově vznikla první univerzita na území dnešní Ukrajiny
1. pol. 19. st. – formování novodobého ukrajinského národa a jeho vlastní kultury, symbolem je zakladatel moderní národní literatury, básník a výtvarný umělec Taras Hryhorovyč Ševčenko
1861 – zrušení nevolnictví
1905 – povstání námořníků Černomořského loďstva a dělníků v Sevastopolu
1914–1918 – západní Ukrajina (Halič) se stala jedním z hlavních bojišť 1. světové války
Březen 1917 – v Kyjevě vznikla Centrální rada, požadující na petrohradské Prozatímní vládě autonomii
20. 11. 1917 – ostře protisovětsky orientovaná Centrální rada vyhlásila po Velké říjnové socialistické revoluci (VŘSR) Ukrajinskou lidovou republiku s prvním prezidentem Mychajlem Serhijovyčem Hruševským, jenž v roce 1920 pobýval v Praze a na Letné má pamětní desku
25. 12. 1917 – prosovětské síly vyhlásily na sjezdu v Charkově Ukrajinskou sovětskou republiku, následovala občanská válka, v níž Centrální rada utrpěla porážku
1917–1934 – hlavním městem sovětské Ukrajiny byl Charkov
8. 2. 1918 – sovětské oddíly vstoupily do Kyjeva
9. 2. 1918 – Centrální rada podepsala v Brestu Litevském separátní mír s Německem
18. 2. 1918 – na Ukrajinu vpadla německá a rakousko-uherská vojska, jež vytvořila loutkovou vládu v čele s posledním ukrajinským hetmanem Pavlem Skoropadským, bývalým generálporučíkem carské armády, který neuměl slovo ukrajinsky
1. 10. 1918–17. 7. 1919 – polsko-ukrajinská válka, v níž Poláci porazili Západoukrajinskou lidovou republiku (ZUNR) a připojili k Rzeczypospolité území západní Ukrajiny
Listopad 1918 – po odchodu okupantů vznikla vláda Direktoria, jehož členem byl hlavní ataman a antisemita Symon Petljura, v květnu 1926 zavražděný v Paříži židovským anarchistou
1919–1920 – nová občanská válka mezi nacionalisty a Sověty skončila vítězstvím Sovětů
7. 5. 1920 – Poláci vstoupili do Kyjeva
30. 12. 1922 – Ukrajinská sovětská republika se stala spoluzakladatelkou Svazu sovětských socialistických republik (SSSR)
1932–1933 – násilná kolektivizace způsobila strašlivý hladomor (ukrajinsky holodomor), jednu z největších tragédií v novodobých dějinách Ukrajiny, jíž padlo za oběť podle různých odhadů 2,6 až 3,5 miliónu lidí (existují i mnohem vyšší údaje)
1937–1938 – podle knihy amerického historika Timothyho Snydera Krvavé země bylo z 681 692 trestů smrti udělených za Velkého teroru 123 421 vykonáno na území Ukrajinské SSR
17.–30. 9. 1939 – „osvobozenecké tažení“, jak se v Rusku dodnes oficiálně nazývá, Ukrajinského frontu Rudé armády na západní Ukrajinu. Z jeho 265 714 vojáků se akce zúčastnilo 238 978, podporovaných 1792 děly a minomety a 2330 tanky. Podle statistické studie Rusko a SSSR ve válkách XX. století, vydané v Moskvě roku 2001, ztratil celkem 2713 vojáků: 972 nenávratně (570 padlých, 58 zemřelých na zranění, 42 zahynulých při katastrofách a mimořádných událostech, 289 nezvěstných a 13 zemřelých na nemoci) a zdravotnické ztráty činily 1741 osob (1360 raněných, postižených kontuzí, popálených a 381 nemocných), což představovalo pouze 1,01 % jeho celkového početního stavu. Do 2. října zajal 392 334 Poláků včetně 16 723 důstojníků. Sem ovšem patřili nejen vojáci, ale také policisté, četníci, a dokonce lesníci – zkrátka každý, kdo nosil uniformu.
31. 10. 1939 – předseda rady lidových komisařů a lidový komisař zahraničních věcí Vjačeslav Michajlovič Molotov pronesl na zasedání Nejvyššího sovětu SSSR projev, v němž mj. uvedl: „Vládnoucí kruhy Polska se nemálo chlubily ,pevností‘ svého státu a ,silou‘ své armády. Ukázalo se však, že stačil krátký úder na Polsko, provedený nejprve německou a poté Rudou armádou, aby nic nezbylo z tohoto nestvůrného zplozence Versailleské smlouvy, žijícího na úkor porobených nepolských národností. (…) Na ukrajinské frontě jsme měli 491 padlých a 1359 raněných, celkem 1850 mužů. (…) Území západní Ukrajiny měří 88 000 km2s osmi milióny obyvatel.“
1. 11. 1939 – výnos prezídia Nejvyššího sovětu Ukrajinské SSR připojil západní Ukrajinu k USSR
22. 6. 1941 – útokem nacistického Německa začala Velká vlastenecká válka
19. 9. 1941 – Němci dobyli Kyjev, přičemž zničili nebo zajali údajně pět sovětských armád (665 000 zajatců, ukořistili 3178 děl a 884 tanků). Šlo o jednu z nejtěžších porážek v dějinách Rudé armády. Rusové však německá čísla označují za nadsazená.
1941–1944 – německá okupace, vytvoření Říšského komisariátu Ukrajina (v době největšího rozsahu jeho rozloha činila téměř 340 000 km2), na západě země hnutí ukrajinských nacionalistů. Maximální počet prosovětských partyzánů dosáhl jen 47 789 osob, a nikoli 220 000, jak tvrdil Chruščov, kdežto antisovětská Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) na pravobřežní Ukrajině čítala 90 000 až 100 000 bojovníků. Ukrajinci patřili k nejsurovějším dozorcům v koncentračních táborech a 14. granátnická divize SS „Galizien“ (ukrajinská č. 1) se podílela na potlačování Slovenského národního povstání. Holocaust nepřežilo 600 000 Židů, likvidovaných za vydatné účasti Ukrajinců. Podle zatím nejpřesnějších údajů akademika Jurije Kondufora, ředitele Historického ústavu Ukrajinské akademie věd, ze září 1984 stála druhá světová válka Ukrajinu 7 509 045 mrtvých, a připočteme-li 250 159 obětí v Zakarpatské oblasti a na Krymu, 7 759 204. Gregorovič psal ve Foru č. 61 o 5 265 045 mrtvých (3 898 457 civilistů a 1 366 588 vojáků a zemřelých válečných zajatců). Na nucené práce Němci nahnali 2 402 234 obyvatel. Za hrdinství projevené za Velké vlastenecké války obdrželo Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu 2072 příslušníků ukrajinské národnosti, tj. nejvíc po Rusech.
9. 2. 1943 – podle varšavského Ústavu národní paměti spáchala Ukrajinská povstalecká armáda v kolonii Parośla Pierwsza zmasakrováním 173 Poláků první masovou vraždu na Volyni, kde jich za druhé světové války celkem povraždila 50 000–60 000. Dalších 25 000–70 000 měla na svědomí ve východní Haliči a Podolí a 10 000–20 000 v Lublinsku a Polesí.
1943–1944 – osvobozování Ukrajiny sovětskými ozbrojenými silami, jež během něj ztratily podle publikace Rusko a SSSR ve válkách XX. století 968 100 mrtvých, nezvěstných, zajatých a zemřelých
24. 8.–23. 12. 1943 – bitva o Dněpr, jedna z nejkrvavějších za Velké vlastenecké války. Sovětská vojska v ní ztratila 1 250 000 vojáků, protivník údajně až půldruhého miliónu mrtvých, raněných a zajatých.
6. 11. 1943 – vojska 1. ukrajinského frontu a v jeho rámci i 1. čs. samostatná brigáda, která ztratila 30 mrtvých, 80 raněných a čtyři nezvěstné, osvobodily Kyjev. Za hrdinství projevené při osvobozování ukrajinské metropole obdrželi tři Čechoslováci – poručík Josef Buršík a podporučíci Antonín Sochor a Richard Tesařík – titul hrdiny Sovětského svazu a Leninův řád.
1944–1946 – podle výše citovaného Timothyho Snydera bylo z Ukrajinské SSR deportováno do gulagu 182 543 Ukrajinců proto, že byli příbuznými či známými nacionalistů
29. 6. 1945 – k Ukrajinské SSR byla na základě smlouvy mezi SSSR a ČSR připojena Zakarpatská (dříve Podkarpatská) Rus, přeměněná v Zakarpatskou oblast USSR
1945 – Ukrajinská SSR se stala zakládajícím členem OSN
1944–50. léta – boje s Ukrajinskou povstaleckou armádou Stepana Bandery, protipolsky, antikomunisticky, protirusky a antisemitsky orientovanou; pobíjení prosovětských aktivistů (zavražděn mj. spisovatel Jaroslav Halan). Pátého března 1950 se v Bilohoršči u Lvova zastřelil hlavní velitel UPA, dvaačtyřicetiletý generál Roman Šuchevyč, alias Taras Čuprynka, když ho přišli zatknout pracovníci sovětského ministerstva státní bezpečnosti (MGB). Celkem zahynulo 155 000 osob (25 000 sovětských vojáků, pracovníků lidového komisariátu/ministerstva vnitra a jejich pomocníků, 80 000 protisovětských partyzánů a 60 000 civilistů, z nichž 30 000 až 40 000 měla na svědomí UPA a zbytek sovětské represe.
19. 2. 1954 – na základě Chruščovova rozhodnutí byl k Ukrajině na počest 300. výročí sjednocení s Ruskem připojen Krym, což Rusové Chruščovovi dodnes zazlívají
8. 5. 1965 – Oděsa, Sevastopol a Kyjev byly vyznamenány titulem město-hrdina
21. 8.–16. 10. 1968 – ze 102 sovětských vojáků, kteří zahynuli od invaze do Československa do podpisu Smlouvy mezi vládou ČSSR a vládou SSSR o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, 42 pocházelo z Ukrajiny
14. 9. 1973 – Kerč byla vyznamenána titulem město-hrdina
25. 12. 1979–15. 2. 1989 – během intervence v Afghánistánu přišlo o život 3280 Ukrajinců a přes 8000 utrpělo zranění
26. 4. 1986 – havárie jaderné elektrárny v Černobylu (ukrajinsky Čornobyl) Ukrajinu těžce zasáhla
16. 7. 1990 – Ukrajinská SSR vyhlásila svrchovanost v rámci SSSR
24. 8. 1991 – po neúspěšném puči, majícím odvrátit rozpad SSSR, vyhlášena plná nezávislost pod názvem Ukrajinská republika
1. 12. 1991 – v Zakarpatské oblasti se 80 % účastníků referenda vyslovilo pro nezávislost
1991 – v přímých prezidentských volbách byl prvním ukrajinským prezidentem zvolen Leonid Kravčuk
26. 12. 1991 – Ukrajina se stala zakládajícím členem Společenství nezávislých států
1993–1994 – prohloubení hospodářské krize, propad průmyslové výroby
Březen–duben 1994 – neshody mezi prezidentem a parlamentem vyústily v předčasné parlamentní volby, v nichž největší blok vytvořili komunisté
Červen 1994 – v prezidentských volbách s 52,15 % hlasů zvítězil dosavadní prorusky orientovaný premiér Leonid Kučma, jenž neuměl ukrajinsky
Březen 1995 – předsedou vlády byl jmenován bývalý šéf tajné policie Jevhenij Marčuk, jejž Kučma obvinil ze zavinění hospodářských problémů Ukrajiny a sesadil ho. Novým premiérem byl jmenován první místopředseda vlády Pavlo Lazarenko.
1997 – po sérii vážných incidentů došlo k rozdělení bývalého sovětského Černomořského loďstva mezi Rusko a Ukrajinu, jíž připadlo 18,3 % jeho plavidel, často v dezolátním stavu
1999–2001 – premiér Viktor Juščenko
2002–2004, 2004–2005 a 2006–2007 – premiér Viktor Janukovyč
2004 – „oranžová revoluce“
2004 – ruský demograf Vadim Viktorovič Erlichman zveřejnil statistickou příručku Ztráty obyvatelstva ve XX. století, podle níž Ukrajina v tomto století ztratila 17 055 000 obyvatel, z toho při vojenských akcích 3 092 000, následkem teroru 5 020 000, hladu a epidemií 8 943 000.
2005–2010 – Juščenko prezidentem
2010 – prezidentem zvolen se ziskem 48,95 % hlasů Viktor Janukovyč. Oficiální odhad počtu obětí hladomoru v letech 1932–1933 se snížil z deseti miliónů uváděných ukrajinskými historiky spjatými se státními institucemi v letech 2005–2009 na 3,94 miliónu.
11. 10. 2011 – bývalá premiérka a Janukovyčova odpůrkyně Julija Tymošenková byla odsouzena k sedmiletému vězení
Leden 2014 – protestní demonstrace na kyjevském Majdanu přerostly v násilnosti a rozšířily se i do západních regionů, kde došlo k zabírání administrativních budov.
22. 2. 2014 – prezident Janukovyč svržen. Azyl nalezl v Rusku.
22. 2.–7. 6. 2014 – prozatímním prezidentem se stal Oleksandr Turčynov
6. 3. 2014 – krymský parlament 78 hlasy z 81 odhlasoval připojení Autonomní republiky Krym k Rusku
11. 3. 2014 krymští poslanci schválili Deklaraci nezávislosti
16. 3. 2014 v referendu, jehož se zúčastnilo 83,1 % oprávněných respondentů, se údajně 96,8 % vyslovilo pro připojení k Rusku; krymský parlament schválil název Republika Krym
20. 3. 2014 ruská Státní duma ratifikovala dohodu o připojení Krymu k Ruské federaci 443 hlasy proti jednomu
21. 3. 2014 po jednomyslné ratifikaci Radou federace ruský prezident Vladimir Putin podepsal smlouvu o připojení Krymu a města Sevastopolu k Ruské federaci
6. 4. 2014 – začala válka na východní Ukrajině mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty. Dosud si vyžádala přes 14 000 mrtvých (některé odhady jsou však mnohem vyšší).
25. 5. 2014 – hned v prvním kole prezidentských voleb zvítězil se ziskem více než 50 % hlasů jeden z organizátorů Euromajdanu, Petro Porošenko, jenž se po složení slibu 7. 6. stal pátým prezidentem samostatné Ukrajiny
17. 7. 2014 – byl sestřelen civilní dopravní letoun Malajsijských aerolinií s 298 lidmi na palubě. Všichni zahynuli.
5. 9. 2014 – první minská mírová dohoda mezi Ukrajinou, Ruskou federací, Doněckou a Luhanskou lidovou republikou
12. 2. 2015 – druhá minská mírová dohoda, jež vstoupila v platnost 15. února, měla oživit účinnost předešlého minského protokolu. Z narušování příměří se obviňují obě strany.
1. 6. 2017 – podle Státní statistické služby Ukrajina čítala 42 300 000 obyvatel bez Ruskem anektovaného Krymu. Pro srovnání: během posledního sovětského sčítání v roce 1989 jich měla 51 706 600 a roku 2001 už jen 48 457 020.
Listopad 2017 – v České republice žilo s povolením k pobytu bezmála 118 000 občanů Ukrajiny
Září 2018 – v zahraničí pracovalo 13 miliónů (!) Ukrajinců: tři milióny nastálo a deset miliónů na sezónních pracích. Ročně opouštělo Ukrajinu milión osob.
25. 11. 2018 – incident v Kerčském průlivu. Rusové zadrželi dva dělové čluny a remorkér ukrajinského námořnictva. Zajali 24 námořníků, z toho šest raněných.
28. 11. 2018 – v platnost vstoupil výnos prezidenta Porošenka o vyhlášení válečného stavu v deseti regionech sousedících s Ruskem a separatistickou, mezinárodně neuznávanou Podněsterskou moldavskou republikou. Skončil 26. prosince.
21.2.2022 - ruský prezident Vladimir Putin v televizním projevu k národu oznámil, že je nezbytné uznat nezávislost lidových republik vyhlášených proruskými separatisty na východě Ukrajiny. Televize vzápětí ukázala, jak podepisuje příslušné dekrety a dohody s vůdci Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky.
22.2.2022 - v ranních hodinách vstoupily jednotky ruské armády do povstalci ovládaných území na Donbase.
