Oradour: Esesáci zmasakrovali francouzskou vesnici, 205 dětí zemřelo v kostele v den výročí vyhlazení Lidic
Po vylodění Spojenců v Normandii značně vzrostla aktivita francouzského odboje, mající za cíl narušovat německé komunikace a všemožně komplikovat okupantům boj proti invazním silám, což Spojenci pochopitelně vítali. Za tento odpor se Němci pomstili 10. června 1944 ve Oradour-sur-Glane, kde uskutečnili neuvěřitelný masakr a povraždili téměř všechny obvyvatele včetně žen a dětí.
Druhá tanková divize SS „Das Reich“ dostala rozkaz přesunout se do Normandie za účelem zatlačení spojeneckých sil. Během přesunu čelila stále častějším útokům odbojářů, přičemž usmrtila mnoho civilistů. Devátého června nechali její příslušníci ve městě Tulle oběsit 99 civilistů a 148 deportovat do Dachau.
Výborní vojáci, ale také řezníci
Ryze z vojenského hlediska prokazovala 2. tanková divize SS „Das Reich“ stejně jako ostatní svazky zbraní SS vynikající kvality. V bitvě o Moskvu utrpěla do února 1942 ztráty ve výši 10 690 mužů. Do února 1945 zničila neuvěřitelné tři tisíce tanků, a to jak na východní, tak na západní frontě. Sloužil v ní například SS-Oberscharführer Ernst Barkmann, skvělé tankové eso z bitvy o Normandii, vyznamenané Rytířským křížem Železného kříže.
S represemi proti civilistům však její vojáci měli bohaté zkušenosti již ze Sovětského svazu, kde v běloruském Lahovsku asistovali Einsatzgruppe B při povraždění 920 Židů.
Brzy ráno 10. června 1944 na velitelství pluku za SS-Sturmbannführerem Ottou Weidingerem přišel velitel I. praporu SS pluku „Der Führer“ SS-Sturmbannführer Adolf Diekmann. Sdělil mu, že ho oslovili dva francouzští civilisté tvrdící, že odboj zadržuje v nedalekém městečku Oradour-sur-Vayres německého důstojníka. Byl jím velitel průzkumného praporu SS-Sturmbannführer Helmut Kämpfe.
Masakr
Téhož dne, tedy přesně dva roky po vyhlazení Lidic, obklíčil Diekmannův prapor vesnici Oradour-sur-Glane. Podle jedné teorie si ji spletl s Oradour-sur-Vayres. Diekmann nechal nahnat všechny obyvatele na náměstí kvůli kontrole dokladů. Pro jistotu dal zatknout i šest civilistů, kteří Oradourem projížděli na kolech právě ve chvíli, kdy Němci přijeli.
Esesáci nahnali všechny ženy a děti do kostela a muže do šesti stodol. Vojáci jim při střelbě z kulometů mířili na nohy, aby umírali pomaleji. Na oběti nemohoucí se hýbat Němci naházeli klestí a stodoly zapálili. Zahynulo 190 mužů, pouze pět jich uniklo. Poté esesáci přešli ke kostelu, kde odpálili zápalnou bombu, a když se ženy a děti snažily utéci, kosili je kulometnou palbou. V kostele nalezlo smrt 247 žen a 205 dětí. Jen jediná žena přežila. V noci esesáci srovnali Oradour se zemí. O pár dní později přeživší, jimž dovolili pohřbít mrtvé, nalezli 642 povražděných obyvatel.
Dohra
Poté, co se SS-Standartenführer Stadler dozvěděl o hrůzném masakru, žádal, aby Diekmanna postavili před soud. Ale ten se hájil tím, že taková jatka jsou přece v Sovětském svazu obvyklá, takže se soud oddálil až do doby, kdy měla divize „Das Reich“ dorazit do Normandie. Jenže Diekmann padl dřív, než k tomu došlo.
Trosky Oradouru zůstaly ponechány ve stavu, v jakém se nacházely v době masakru, jako upomínka na německé běsnění za druhé světové války. Vesnice obdržela Řád čestné legie.
