Před 160 lety začala občanská válka Severu proti Jihu a na jejím konci byl zavražděn „poctivý Abe“
Čtrnáctého dubna 1865 ve 12 hodin, na Velký pátek, oznamovalo dunění z děl v charlestonském Fort Sumteru v Jižní Karolíně, že čtyřletá občanská válka Severu proti Jihu skončila naprostým vítězstvím Unie. Týž Anderson, který zde na den přesně před čtyřmi lety ještě v hodnosti majora vyvěsil bílou vlajku, nyní vztyčoval tehdy rozstřílenou „vlajku posetou hvězdami“.
Dobročinného představení Strýček z Ameriky ve washingtonském Fordově divadle se téhož dne zúčastnil šestnáctý prezident Spojených států Abraham Lincoln s chotí Mary, čerstvě zvolený podruhé prezidentem a pro charakterové kvality přezdívaný svými příznivci „poctivý Abe“. Muž, který Prohlášením o osvobození otroků 22. září 1862, jež vstoupilo v platnost na Nový rok 1863, zlomil vaz plantážnickému Jihu a je americkými černochy dodnes uctíván jako osvoboditel.
„Gorila, co ani neumí pořádně anglicky“
Farmář, vorař, dřevorubec, obchodní příručí, právník a spoluzakladatel Republikánské strany Abraham Lincoln proti sobě vyvolal vlnu odporu demokratů na Jihu, kteří ho označovali za „černého republikána“, již po svém prvním zvolení prezidentem. Psali: „Tento Lincoln… není nic než nicka, která nezná pořádně ani gramatiku, jež neumí pořádně anglicky ani mluvit, dělá nevhodné vtipy, nemá ani pořádný rodokmen, houpá se v košili na židli, rozumí jen tomu, jak se dělají ploty, a vůbec vypadá jako africká gorila.“
Po vypuknutí občanské války na jaře 1861 se v otrokářských státech Konfederace proti „poctivému Abemu“ vzedmula vlna nepředstavitelné nenávisti. Jižanské listy ho nenazývaly jinak než tyranem, opicí nebo bestií. Virginské a karolínské noviny bez obalu vyzývaly k jeho zavraždění a dožadovaly se „Bruta proti despotické obludě Lincolnovi“. Pokud vám to, vážení čtenáři, připomíná atmosféru provázející zvolení Donalda Trumpa, jeho prezidentování a dvojitý pokus o impeachment, jste bystří pozorovatelé.
„Sic semper tyrannis!“
Jedním z těch, kdo těmto výzvám pozorně naslouchal, a navíc se rozhodl vzít na sebe Brutovu roli nejen na jevišti, byl mladý a ženami pro svůj vzhled obletovaný herec John Wilkes Booth, pocházející z vážené jižanské rodiny a stravovaný palčivou ctižádostivostí.
Dostal se do vyprodaného Fordova divadla na inkriminované představení a pod záminkou, že má pro prezidenta důležitou zprávu, pronikl až do jeho lóže, odjistil svůj derringer a Lincolna smrtelně zranil. Prezidentův doprovod, mladý major Rathbone, chtěl útočníka zneškodnit, ale ten ho bodl do paže a vyskočil z prezidentské lóže na jeviště, kde se ostruhami zachytil do „vlajky pruhů a hvězd“, zdobící lóži, upadl a s námahou vstal, jelikož si vymkl kotník. Jako správný teatrálník vykřikl slova připisovaná Brutovi při zavraždění Caesara: „Sic semper tyrannis! Tak ať se vždy stane tyranům!“ Poté odkulhal k východu, skočil na jezdeckého koně, jejž mu připravil přítel, a prchal.
Lincoln svému zranění podlehl druhý den asi v sedm hodin ráno. Stal se tak prvním zavražděným prezidentem USA. Pohřbili ho v illinoiském Springfieldu vedle jeho malého synáčka v souladu s Lincolnovým posledním přáním.
Vrahův konec a Lincoln for ever
Za Boothem se hnala celá posádka Washingtonu, aby pomstila prezidentovu násilnou smrt. Zjistili, že se na převozu přepravil přes řeku Potomac a hnal se dál na jih. Po mnohadenní zběsilé štvanici ho dostihli ve stodole, kde přenocoval, a protože se odmítl vzdát, zapálili ji a Bootha zastřelili. Tři jeho spoluspiklence pověsili a jeden se zachránil útěkem do Evropy.
Lincolnova smrt nejvíce zasáhla černochy, kteří v něm viděli osvoboditele, vykupitele, ochránce i mesiáše. Dokonce i ti nejchudší si obarvili pytle od mouky sazemi, neboť si nemohli ani koupit černé smuteční šaty. Ve všech černošských kostelech probíhala srdceryvná smuteční shromáždění. Mnoho černochů věnovalo poslední cent při sbírce na Lincolnův pomník, jejž postavili o jedenáct let později v Lincolnově parku ve Washingtonu. Osvoboditel otroků se stal symbolem. Pojmenovali po něm dokonce i letadlovou loď zařazenou do služby 11. listopadu 1989.
Když Sever válčil s Jihem
Třetího dubna 1865 dobyl unionistický generál Ulysses Simpson Grant hlavní město vzbouřenců – Richmond. Šest dní poté se mu generál Robert Edward Lee, považovaný za jednoho z nejschopnějších polních velitelů 19. století vzdal po prohrané bitvě u Appomattoxu a osmadvacátého dubna kapitulovaly poslední zbytky armády Konfederace. Občanská válka si vyžádala do té doby nevídané úsilí a oběti. Na straně Severu, majícího 22 miliónů obyvatel, sloužilo 2 128 948 vojáků, v řadách Jihu s pouhými devíti milióny obyvatel, z nichž třetinu tvořili černí otroci, 1 082 119. Minimální počet ztrát je 1 094 453 (623 026 mrtvých a 471 427 raněných). Pokud jde o bojová úmrtí (padlé a zemřelé na zranění), pouze druhá světová válka spolykala více amerických životů. Údaje o celkových ztrátách se dosud rozcházejí, přičemž oběti Unie jsou spočítány přesněji.
Federální armáda ztratila 67 088 padlých v boji, 43 012 zemřelých na zranění a 224 580 na nemoci. V zajetí zemřelo 30 192 unionistických vojáků. Neblaze proslulým se stal andersonvillský zajatecký tábor v Georgii, jehož velitele, švýcarského Američana Henryho (Heinricha) Wirze, 10. listopadu 1865 oběsili. Nebojová úmrtí zahrnovala 24 881 osob, z nichž 4114 přišlo o život při nehodách, 4944 utonuly, 520 bylo zavražděno, 104 byly zabity po zajetí, 391 spáchalo sebevraždu, 267 popravily federální orgány a 64 jižané, 313 měl na svědomí úžeh a úpal, z ostatních příčin zemřelo 2043 lidí a z blíže nestanovených důvodů 12 121, celkem tedy ztráty činily 389 753 mrtvých a 275 175 raněných, úhrnem 664 928. Započteme-li rovněž ztráty námořnictva a sboru námořní pěchoty, vzrostou oběti Severu na 646 392 osob. Z 583 unionistických generálů 67 padlo v boji nebo podlehlo zraněním a 35 dalších skosily nemoci.
Podle neúplných údajů ztratila armáda Konfederace 67 000 padlých, 27 000 zemřelých na zranění a 31 000 v zajetí, 164 000 na nemoci a 194 026 raněných, úhrnem tudíž 483 026 vojáků. Ze 425 generálů Jihu 77 zemřelo v boji.
Ztráty civilistů nejsou zdaleka tak zdokumentovány, ale odhadují se na padesát tisíc mrtvých. To je sice hodně, ale ani zdaleka se to nedá srovnávat s hrůzami občanských válek v Sovětském Rusku, ve Španělsku a v Číně. Vítězové se k poraženým zachovali poměrně slušně. První a jediný prezident Konfederovaných států amerických Jefferson Davis byl sice obviněn ze zrady, ale propustili ho na kauci, roku 1869 dostal milost, a dokonce se stal prezidentem pojišťovny Caroline Life Insurance s ročním platem 12 000 dolarů! Rekonstrukce Jihu trvala do roku 1877. Statistické údaje použité v tomto článku pocházejí až na výjimky ze životního veledíla Micheala Clodfeltera Válčení a ozbrojené konflikty.
První moderní válka
V občanské válce Severu proti Jihu sehrála mimořádnou a vynikající roli technika. Bronzové kanóny s hladkými rourovitými hlavněmi, nabíjené prachem i kulemi zpředu, nahradila děla z ocelové litiny se závěry. Armáda Konfederace použila poprvé železniční děla, zatímco její protivníci při obléhání Richmondu poprvé nasadili rychlopalná děla konstruktéra Richarda Gatlinga. Na Jihu zkonstruoval Matthew F. Maury první elektrická torpéda a podmořské miny. Zde se také zrodil návrh první ponorky, jež se ovšem při odstřelení velké unionistické lodě roztrhla a potopila s celou posádkou. Unionistická armáda měla kromě jednotky telegrafistů první vzduchoplavecký oddíl s pozorovacími balóny. V plné míře se ukázal strategický význam železnice, což hrálo ve prospěch Severu s jeho široce rozvětvenou sítí. Armáda Jihu byla jako první v dějinách zásobována konzervami.
