Fotografie, z nichž mrazí: Archiv vydal unikátní snímky, které ukazují smrt Jana Masaryka
Centrum pro dokumentaci totalitních režimů zveřejnilo zcela unikátní fotografie, které zachycují smrt československého ministra zahraničí Jana Masaryka. Ten zemřel 10. března 1948 po pádu z okna bytu v Černínském paláci v Praze. Jeho smrt zřejmě nebyla sebevražda, jak tvrdili v osmačtyřicátém roce komunisté - deset let staré vyšetřování ukazuje na vraždu. Snímky dokreslují atmosféru této tragické události, která svým způsobem symbolizovala další směřování Československa.
Upozorňujeme, že fotografie ve fotogalerii jsou drastické. Rozhodli jsme se je ale publikovat proto, abychom znovu zdůraznili zrůdnost komunistického režimu, který se nebál sáhnout ani po těch nejohavnějších metodách.
“Snímky byly pořízeny fotografy Kriminální ústředny, kteří se na místo činu dostavili v 7.38 hod. 10. března 1948,” uvádí historik Pavel Žáček na stránkách Centra pro dokumentaci totalitních režimů. Ten také cituje výpověď jednoho z fotografů, které naturalistické snímky pořídil: “Dne 10. března 1948 jsem přišel jako obvykle do zaměstnání kolem 7 hod. ráno a ihned po příchodu do zaměstnání jsem obdržel příkaz od vedoucího oddělení Jindřicha Smetany, abych okamžitě s potřebnými fotografickými potřebami odejel do Černínského paláce, kde údajně Jan Masaryk spáchal sebevraždu tím způsobem, že vyskočil z okna,” řekl fotograf Jaroslav Holoubek při výslechu v roce 1968, kdy byla snaha smrt syna Tomáše G. Masaryka objasnit. Z jeho výpovědi vyplývá, že dostal rozkaz s již předem daným závěrem.
Fotografie působí syrovým dojmem. V Masarykově bytě je nepořádek, věci jsou evidentně rozházené, ne na svých místech. Sám Masaryk ležící na dlažbě pod okny je pouze ve spodním prádle, ač býval na většině fotografií zachycen vždy s úsměvem a v elegantním obleku. Má povytažené kalhoty a zcela rozdrcené paty, na které zřejmě dopadl. Závěr vyšetřování z r. 1948 byl rychlý a jasný - sebevražda. Alespoň tak to oznámil komunistický ministr vnitra Nosek ještě téhož dne.
Otázky okolo jeho smrti ale nadále vyvstávaly. Asi nejrozsáhlejší pokus o objasnění Masarykovy smrti proběhl v letech 2004-2005, a ten také přinesl poměrně jasný závěr. Připomeňme si slova jednoho z vyšetřovatelů: “Byla to vražda, i když nemáme vraha," uvedl tenkrát pro Mladou frontu DNES kriminalista Ilja Pravda. Znalecký posudek zpracovaný při vyšetřování z roku 2005 dospěl k jasnému závěru - Masaryk z okna sám nevyskočil, musel jej někdo zavraždit: “Konstatuji, že ho vystrčili z okna koupelny a z výšky 14,5 metru ho svrhli na nádvoří, čímž mu způsobili mnohočetná zranění, jimž na místě po pádu podlehl, tedy úmyslně jej usmrtili. Přičemž čin spáchali zvlášť surovým a trýznivým způsobem na veřejném činiteli pro výkon jeho pravomocí a pro jeho politické přesvědčení.” uvedl dále pro Pravda. Problém ale je, že vraha se označit nepodařilo, byť stopy vedou k ruské NKVD.
Masaryk byl tedy zavražděn jen několik dní po komunistickém únorovém převratu v roce 1948. Během únorové vládní krize, kdy postupně podalo demisi nejprve 12, ale nakonec celkem 14 (tedy více než polovina!) ministrů, se rozhodl na rozdíl od svých kolegů z demokratických stran ve funkci setrvat. Beneš následně po výhrůžkách a nátlaku pověřil právě Klementa Gottwlada, aby sestavil novou vládu, která byla složena již pouze z členů KSČ a nekomunistů ke KSČ zcela loajálních.
