Jatka na Sommě: Před 105 lety prožila britská armáda nejkrvavější den své historie
V prosinci 1915 přijala Dohoda rozhodnutí zahájit na řece Sommě v zemi galského kohouta společnou ofenzívu, přičemž jediný důvod pro ni skýtal fakt, že se tady stýkala britská a francouzská vojska. Jinak Somma žádný zvláštní strategický význam neměla, a navíc v neprospěch útoku mluvila dobře vybudovaná německá obrana. Čtyřiadvacátého června 1916 začala týdenní intenzívní kanonáda, pro niž britské velení vyčlenilo 1537 děl včetně 467 těžkých.
„Na sommských bojištích spočívá duch čehosi nevyhnutelného. Britské armády měly tolik zápalu, jejich vůdci tolik důvěry, spojenci nás tak naléhavě volali a potřebovali, rozhodující výsledek se zdál tak blízký, že žádná lidská moc nemohla zabránit, abychom se nepokusili o vítězství. Po celé jaro se Francouzi bili a umírali u Verdunu, obětujíce své mužstvo na oltáři kovadliny; a všechny rytířské city nové britské armády ji pobízely, aby přispěla Francii, a naplňovaly ji obětavostí a odvahou. Překvapující výsledky Brusilovovy ofenzívy zdvojnásobovaly – bylo-li to ještě možno – důvěru britských generálů. Byli si naprosto jisti tím, že prolomí nepřítelovy pozice a rozbijí jeho armády, jež vpadly do Francie. Spoléhali se na oddanost vojsk, o níž věděli, že nemá mezí; důvěřovali množství dělostřelectva a střeliva, jakého dosud ve válce nebylo; spustili tedy útoky jsouce ovládáni nejvyššími pocity povinnosti a nejpevnějším přesvědčením, že budou mít úspěch,“ napsal Winston Churchill ve III. dílu Světové krize.
Nešťastníkům vybraným pro útok velitel VIII. armádního sboru Hunter-Weston slíbil, že mohutné dělostřelecké ostřelování protrhá ostnatý drát a že jediní Němci, jež uvidí, budou mrtví. Někteří důstojníci této lži uvěřili a vedli své muže vpřed ozbrojeni jen vycházkovými holemi nebo deštníky, zatímco jiní, jako například kapitán Wilfred Nevill z Východosurreyského pluku, kopali směrem k německým pozicím fotbalové míče a utíkali za nimi.
„Jediní Němci, které uvidíte, budou mrtví“
Jenže Němci zůstali během ohlušující kanonády, která jim žádnou zvláštní újmu odpovídající 1 508 652 vystřelených granátů nezpůsobila, ukryti v hlubokých betonových bunkrech a nyní měli dost času na to, aby se dostali do zákopů dřív, než Britové překročili zemi nikoho. Navzdory mohutné dělostřelbě zůstaly zátarasy vesměs nedotčené a tam, kde došlo k jejich porušení, Němci vykryli mezery kulomety.
Prvního července 1916 vyrazila do útoku britská a francouzská pěchota. Tehdy se rozpoutalo peklo na zemi. Než zapadlo slunce, činily britské ztráty 57 470 mužů včetně 2438 důstojníků (19 240 padlých a zemřelých na zranění, 35 493 raněných, 2152 nezvěstných a 585 zajatých) ze 120 000 vojáků 13 divizí, kteří toho rána vyrazili do útoku. To představovalo nejtěžší denní ztráty v historii britské armády. Toho dne činila bojová úmrtí 2,47krát víc osob než za dva a půl roku búrské války a více než čtyřikrát tolik než za dva roky krymské války! Pouze na pravém křídle se 4. armáda generála Rawlinsona vklínila půldruhého kilometru do německého postavení. Kromě tohoto kousku území Britové získali 4000 zajatců a dvacet děl, což je žalostně málo v porovnání s tak astronomickými oběťmi. Celé divize byly skoro zničeny.
Vyhlazeny byly celé jednotky
Nejtěžší ztráty utrpěla 34. divize: 6380 mužů. Osmá odepsala 218 z 300 důstojníků a 5274 příslušníků mužstva z 8500. První prapor Hampshirského pluku byl totálně vyhlazen, X. prapor Západoyorkshirského pluku ztratil za necelou minutu 710 osob, což představovalo 60 procent jeho stavu a nejtěžší jednodenní ztráty britského praporu za Velké války. Za bezmezné hrdinství projevené první den jatek na Sommě obdrželo devět vojáků nejvyšší britské vyznamenání za statečnost – Viktoriin kříž. Statistické údaje jsou převzaty z knihy Micheala Clodfeltera Válčení a ozbrojené konflikty.
Horší než verdunský mlýnek na maso
Gigantický masakr na Sommě množstvím ztrát zastínil dokonce i Verdun a stejně jako on se stal symbolem hrůz první světové války. Patnáctého září zde Britové poprvé nasadili osmnáct nedokonalých tanků. Ke slovu přišlo rovněž letectvo, tehdy nová a perspektivní zbraň. Avšak i zde slavili mnohem větší úspěchy Němci. Přišli o 369 letounů proti 782 britským, k nimž je nutno připočíst 499 ztracených britských pilotů a pozorovatelů. Britové přišli rovněž o stovku tanků. Po téměř pětiměsíčních bojích útočníci postoupili o něco víc než deset kilometrů. Za ohromnou cenu sice dosáhli dílčích taktických úspěchů, strategickou situaci však nezměnili. Na konci bitvy zůstávaly Bapaume a Serre, jež měly padnout prvního dne „velkého úderu“, jak ofenzívu nazval britský vrchní velitel na západní frontě Sir Douglas Haig, stále v německých rukou. Němci se u Péronne bránili stejně hrdinně jako francouzští „chlupáči“ (poilus) u Verdunu.
Velice chmurné bilancování
Devatenáctého listopadu 1916 krveprolití na Sommě skončilo a nastal čas bilancování. Britové postupně nasadili 55 divizí a přišli o 415 690 vojáků. Kronika první světové války vyčíslila oběti Britského impéria na 419 654 vojáků, z toho 35 939 Australanů, 26 574 Kanaďanů a 9956 Novozélanďanů. Viktoriin kříž obdrželo 51 osob, z toho 14 posmrtně. Francouzi angažovali jen 20 divizí a ztratili 202 567 mužů. Bránící se Němci použili 69 divizí a jejich ztráty dosáhly 434 500 mužů (na rozdíl od Britů však údaje o jejich ztrátách značně kolísají; podle nejvyššího odhadu je Somma stála 600 000 vojáků včetně 164 055 mrtvých, podle nejnižšího jen 236 194). Vzhledem k nesmírnému počtu obětí není divu, že údaje o nich se rozcházejí, a nejde patrně o záměrné falšování.
V průběhu bitvy na Sommě od července do října 1916 přišli Němci na západní frontě podle výše zmiňované Churchillovy Světové krize o 537 919 vojáků, Francouzi o 341 000 a Britové o 453 238, takže Němci vyřadili 794 238 vojáků, Francouzi a Belgičané 338 011 a Britové 199 908. Statistický sborník Světová válka v číslech, vydaný Ústavem světového hospodářství a světové politiky v Moskvě a Leningradě roku 1934 a čerpající z oficiálních údajů, vyčíslil britské ztráty v bitvě na Sommě od 1. července do 30. listopadu 1916 na 5851 důstojníků a 101 873 příslušníků mužstva padlých, 14 788 důstojníků a 328 643 příslušníků mužstva raněných a 1441 důstojníků a 44 458 příslušníků mužstva nezvěstných a zajatých, úhrnem 23 080 důstojníků a 474 974 příslušníků mužstva. Celkové ztráty tudíž činily apokalyptických 498 054 vojáků (107 724 padlých; tento počet však zahrnoval podle všeho rovněž zemřelé na zranění a nemoci, 343 431 raněných a 45 899 nezvěstných a zajatých). V této souvislosti si nelze odpustit škodolibou poznámku. V poslední době patří k bontónu zdůrazňovat, jak „Rusáci“ vyhráli druhou světovou válku jen díky bezohlednému plýtvání životy vlastních vojáků, jejichž velitelé místo vojenského umění uplatňovali řezničinu, apod. Vzpomněl si někdo z těchto rádobyzasvěcených publicistů na to, za jakou cenu vyhrála první světovou válku Dohoda a proč asi Němci nazývali britské vojáky „lvy vedenými osly“?
Patetický hold
Vzletnými slovy oslavil hrdiny od Sommy výše citovaný Winston Churchill: „Sommské bojiště bylo hřbitovem Kitchenerových armád. Výkvět šlechetného mužství, jež opustilo nejrůznější zaměstnání pokojného občanského života, jež přišlo na zavolání Británie, a jak snad smíme ještě doufat, na zavolání lidstva, a to z nejodlehlejších částí Britské říše –, byl navždy utracen roku 1916. Nezdolatelní leč smrtí, které si sami dobyli, vztyčili pomník rodné ctnosti, který bude předmětem obdivu, úcty a vděčnosti našeho ostrovního lidu, dokud bude žít jako národ mezi národy.“
Značný nepoměr ztrát
Když v březnu 1922 vydalo britské ministerstvo války obsáhlou, 880stránkovou kompilaci Statistika vojenského úsilí Britské říše za Velké války a krátce po uzavření příměří zveřejnil obdobné údaje Říšský archív v Postupimi, z něhož tato kompilace čerpala, zchladila glorifikované vítěze první světové války hodně ledová sprcha. Z předběžných čísel totiž vyplynulo, že od února 1915, kdy bylo možno tyto propočty uskutečnit (od srpna 1914 do ledna 1915 byly známy pouze úhrnné ztráty, a to ještě zčásti odhadem), do října 1918 (ta jsou neúplná a pro listopad zcela chybějí) ztratili Britové na západní frontě 2 441 673 padlých, raněných a nezvěstných včetně 115 741 důstojníků, kdežto Němci na britském úseku západní fronty jen 1 680 396 včetně 47 256 důstojníků. Poměr celkových ztrát tedy činil 1,45:1 ve prospěch Němců. Znamenalo to, že na tisíc osob německých ztrát připadalo 2020 britských. U důstojníků představoval tento poměr 2,45:1 (britské jednotky totiž měly více důstojníků nežli německé).
V roce 1916 Němci způsobili Britům na západní frontě celkovou ztrátu 600 617 vojáků včetně 27 482 důstojníků proti vlastním 297 351 včetně 6152 důstojníků vyřazeným Brity, což představovalo poměr 2,02:1 v neprospěch Britů (u důstojníků pak dokonce 4,47:1!). Padli 109 402 Britové včetně 6506 důstojníků proti 49 450 Němcům včetně 1396 důstojníků (2,21:1). U důstojníků činil tento poměr 4,66:1. Raněno bylo 450 987 Britů včetně 19 452 důstojníků a 196 598 Němců včetně 3889 důstojníků (2,29:1). Poměr ztrát u důstojníků činil 5:1! Britové vykazovali 40 228 nezvěstných a zajatých včetně 1524 důstojníků, kdežto Němci o něco více: 45 035 včetně 867 důstojníků (0,89:1). U důstojníků však činil poměr ztrát 1,76:1. Kromě toho Němci přišli o 6268 vojáků nezařazených do přesné kategorie ztrát. Pokud bychom je proporcionálně rozdělili mezi padlé, raněné a nezvěstné, zkorigovaný počet padlých bude činit 50 991, raněných 200 831 a nezvěstných 46 529. V takovém případě by poměr padlých činil 2,15:1, a nezvěstných a zajatých 1:1,16, což u trvalých ztrát představuje poměr 1,53:1 a u celkových 2,02:1 – ve všech případech kromě nezvěstných ve prospěch Němců!
Není sebemenších pochyb, že se na této nelichotivé vizitce nejvíce podepsala tragická jatka na Sommě, stejně jako je třeba zohlednit, že obě strany po válce zveřejňovaly ještě dodatečné seznamy ztrát, protože množství hekatomb v první světové válce překonalo vše, co do té doby lidstvo ve válečných konfliktech zaznamenalo. Dodatečná bilance roku 1916 pro celou západní frontu uvádí 962 488 vyřazených německých vojáků včetně 142 823 bojových úmrtí, 876 000 francouzských, 643 246 (z původních 600 617) britských včetně 150 131 mrtvých a 16 000 belgických.
Pedantičtí Němci
Vůbec nejúplnější údaje o počtu zahynulých německých vojáků pozemní armády ve Velké válce zveřejnila roku 1934 (nedejme se mýlit datem; s příchodem nacistů k moci to nemělo vůbec nic společného) v III. díle zvláštní Zdravotnická zpráva o německé armádě, z níž vyplývá, jak se po skončení války počet jejích obětí měnil v souvislosti s tím, jak umírali těžce ranění a nemocní, a naopak se vraceli váleční zajatci a docházelo k objasnění osudů tisíců nezvěstných.
Jestliže podle údajů Ústředního informačního úřadu pro válečné ztráty a válečné hroby činil počet padlých a zemřelých německých vojáků pozemní armády k 31. prosinci 1918 1 621 034 (46 946 důstojníků a 1 574 088 příslušníků mužstva), k 31. prosinci 1918, tedy o patnáct let později, se už vyšplhal na 1 900 876 (53 966 důstojníků a 1 846 910 příslušníků mužstva), k nimž je třeba připočítat 34 836 padlých a zemřelých v námořnictvu a 1185 v bývalých koloniích (bez 14 000 afrických domorodců), takže konečné číslo vzroste na 1 936 897 mrtvých, přičemž v roce 1934 se dosud nepodařilo nalézt 100 000 nezvěstných, které lze tudíž přiřadit k zemřelým. V takovém případě počet padlých a zemřelých německých vojáků v první světové válce vzroste na 2 036 897, se započtením 14 000 Afričanů, o nichž se zmiňovali Britové, na 2 050 897.
