S mrtvolou novorozeněte v kufru putovala krajinou
Další šílený mord pochází z časných lednových dnů roku 1895. Jedenadvacetiletá služebná Josefa Lachmanová, původem z Maškovic nedaleko Litoměřic, sloužila právě v Sadské blízko Poděbrad, když se nechtíc stala matkou. „Jelikož shledala v tazích obličeje novorozeňátka podobu s milencem, otcem dítka, jenž ji zrádně opustil, zmocnil se ji hněv proti dítěti, zardousila nevinné robě šátkem a mrtvolu ukryla v kufru,“ referovala bez nejmenšího sentimentu Národní politika.
Těžko říct, jak to nebožačka zařídila a zaonačila, ale nikdo v celé Sadské, o jejím zločinu nic nezjistil, ani novorozeně nijak nepostrádal. Lochmanová zůstala dál ve službě, s mrtvolkou ukrytou v kufru pod postelí.
Tak všechno vydrželo asi dva týdny. Pak dala dívka z dosavadní služby výpověď a našla si nové zaměstnání. Dům, ve kterém dosud bydlela, opustila i s dítětem v kufru. A v kufru nebohé novorozeně zůstalo i v novém dívčině působišti. „V novém místě odhodlala se několikráte mrtvolu spálit, ale vždy od toho zas upustila, jelikož prý pociťovala před tím hrůzu. Tak nechala vždy zase mrtvolu i nadále v kufru pod postelí.“
A vše se opakovalo.
Lochmanová dala znovu výpověď a – společně s osudným kufrem – putovala o dům dál. „Bloudila tak nějakou dobu štvána zlým svědomím z místa na místo, vozíc s sebou stále mrtvolu zavražděného děcka.“
Nakonec nešťastná dívka výčitky svědomí neunesla. Sama se přihlásila u litoměřického soudu. „Z příšerného činu svého se kajícně a se zoufalým pláčem vyznala. Kufr byl otevřen a udání její se potvrdilo plnou měrou. Hrozný zápach vydral se z kufru, v němž nalezena byla v hnusných cárech zabalená mrtvola děcka, nalézající se již v pokročilém stavu hniloby.“ Nebohá Lachmanová byla poté dopravena k mladoboleslavskému soudu, pod jehož jurisdikci nešťastný případ spadal. Její osud nebyl v oné době nijak ojedinělý. Ojedinělé však bylo její čestné doznání.
Příště: Záhadná smrt opilého houbaře
