Před 100 lety zemřel předposlední rakouský císař, český a uherský král František Josef I.
Jedenadvacátého listopadu 1916 zemřel v Schönbrunnu po osmašedesáti letech panování František Josef I. z rodu habsbursko-lotrinského. Stalo se tak uprostřed požáru první světové války, již v podstatě proti své vůli rozpoutal a která vyústila v rozpad mnohonárodní podunajské monarchie a vznik nástupnických států.
Na trůn nastoupil již v osmnácti letech. V minulosti byl představován především jako zastánce absolutní panovnické moci a katolického klerikalismu, odpůrce všech demokratických snah a novot. Zazlívali mu, že nesplnil příslib daný reskripty z let 1870 a 1871, že obnoví stará práva Českého království a nechá se korunovat českým králem.
Manžel bez něhy a otec bez srdce
Profesor pařížské Sorbonny, slavista a velký přítel českého národa Ernest Denis o něm napsal: „František Josef I. žil jen tak dlouho, aby konečně zaplatil spravedlivou pokutu za své chyby a zločiny. V posledních letech se tvořila pošetilá legenda o tomto zlovolném starci, který nastoupil s rukama krví rudýma a který končí vládu svou uprostřed krveprolití! Tento kavalír uvolil se státi přívěskem pirátských Hohenzollernů, kteří se obořili na jeho sídelní město!
Tento katolický kníže poslal své pluky na pomoc lotrům, vrahům a banditům, kteří pálí katedrály! Jeho soukromý život byl bez důstojnosti a jeho veřejný život beze cti. Zradil své nejvěrnější služebníky, zrušil své nejposvátnější sliby! Manžel bez něhy, otec bez srdce, pobožnůstkář bez víry, král bez statečnosti, šlechtic beze cti a nejúhlavnější nepřítel Čechů a všech Slovanů, představuje dobře dynastii habsburskou, která nezrodila ani jednoho velikého panovníka, ani jednoho čestného muže. S ním kácí se Rakousko, o němž řekl Gladstone, že plodilo na světě vždy jen zlo. V nové Evropě, která se rodí, není již pro ně místa! Hrobaři, odneste tu mrchu! Ať na těchto zříceninách zrodí se svět míru – svobody – bratrství! Místo pro národ český!!!“
Obdivovatele romantické filmové trilogie Sissi takové břitké hodnocení určitě nepotěší.
Moc příkré odsouzení
Je zjevné, že ve světle historických faktů tak radikální odsouzení neobstojí. Přežívalo sice v dobách první republiky, ale již po Mnichovu se ozývaly hlasy: „Tři sta let jsme trpěli a teď jsme v pr.....“ Ve skutečnosti za panování Františka Josefa I. Češi triumfálně ukončili proces národního obrození a zařadili se mezi všestranně kulturně vyspělé národy.
V porovnání s režimy, které se objevily později, se epocha Franze Josefa jeví téměř jako idylka, pravda, nebýt první světové války. Po porážce Rakouska ve válce s Pruskem nastalo dlouhé období míru a hospodářského rozkvětu, nepočítáme-li okupaci Bosny a Hercegoviny, jež ovšem představovala pouhou epizodu.
Zatímco v sousedním Rakousku stařičký mocnář dodnes slouží jako dobře se prodávající turistický artikl (lze zakoupit džbánky s jeho podobiznou, kuchařky nabízející císařskou tabuli apod.), u nás v posledních letech stoupá zájem o nezkreslený výklad historie jeho předlouhé vlády. A to je dobře. Ať se nám to totiž líbí, nebo ne, staletou minulost spojující nás s Rakouskem, a Františkem Josefem zvlášť nemůžeme jen tak zapomenout.
Z uvedeného přehledu vyplývá, že Rakousko v éře Františka Josefa I. se dokázalo vypořádat s různými revoltami a vítězilo v konfliktech menšího rozsahu a významu, zato však prohrávalo ty velké a klíčové. Příkladem je válka roku 1866, kdy Jižní armáda arcivévody Albrechta Friedricha Rudolfa sice porážela početně silnější Italy, avšak debakl Benedekovy Severní armády u Hradce Králové její úspěchy obrátil vniveč.
Více se o habsburském mocnáři dočtete v novém speciálu Reflexu, který vychází 21. listopadu.
