Před 80 lety získala Hitlerjugend přesně stanovenou institucionální úlohu
Zákonem z 1. prosince 1936 se členství v Hitlerjugend (Hitlerově mládeži) stalo povinným. Spadali do ní všichni chlapci od deseti do osmnácti let a stejně staré dívky. Hitlerjugend (HJ) nyní představovala nositelku nacistické ideologie, pokrývala volný čas mládeže, jež se postupně přerodila v hlavní rezervoár doplňování ozbrojených sil, jakož i výstavbu třetí říše.
Zrození Hitlerjugend začíná již rokem 1922, kdy vznikla jako polovojenská mládežnická organizace NSDAP (Nacionálně socialistické německé dělnické strany), a představovala tak po SA druhou nejstarší nacistickou organizaci.
Leštič pian stál u kolébky
Založil ji osmnáctiletý leštič pian Gustav Adolf Lenk pod názvem Svaz mládeže při Nacionálně socialistické německé dělnické straně. V době mnichovského „pivního puče“ (1923) čítala asi tisíc členů a po nezdaru pučistů byla rozpuštěna. Nesmírně se zasloužila o propagaci nacistického režimu a jeho ideologie. V roce 1926 byla organizace obnovena pod názvem Hitlerova mládež, Svaz německé pracující mládeže v podstatě jako nástupkyně té zakázané. Říšským vedoucím reorganizované Hitlerjugend jmenovali třiadvacetiletého studenta práv a zakladatele Velkoněmeckého hnutí mládeže Kurta Grubera, za jehož vedení v letech 1926 až 1929 vzrostl počet poboček z 80 na bezmála 450 a počet členů ze 700 na 13 000.
Kvůli sporům s náčelníkem štábu SA Ernstem Röhmem Gruber rezignoval a šéfem Hitlerjugend se v roce 1933 stal Baldur von Schirach, jenž současně získal nově zřízenou funkci říšského vůdce mladých. Po Schirachově ročním vedení se členstvo Hitlerjugend rozrostlo ze 108 000 na 2 300 000 mládežníků. To se však podařilo hlavně díky tomu, že jen do konce roku 1933 došlo k rozpuštění dvaceti dosud nezávislých mládežnických organizací, jako například křesťanské mládeže a skauta, jejichž členové nuceně přešli do Hitlerjugend.
Využití za války
Původně byla tato organizace určena pro chlapce ve věku 14 až 18 let, kdežto stejně stará děvčata byla členkami Svazu německých dívek (BDM). Pro mladší děti (od 10 let) existovaly organizace Jungvolk (pro chlapce) a Jungmädel (pro děvčata).
Důraz byl kladen na fyzickou zdatnost a schopnost ovládat zbraně. Děti cílevědomá výchova utvrzovala v přesvědčení o nadřazenosti árijské rasy a v nenávisti vůči Židům. Poté, co Schiracha jmenovali říšským místodržícím ve Vídni, stal se šéfem Hitlerjugend jeho dosavadní náměstek Artur Axmann, jenž ji přeměnil v podstatě na pomocnou sílu Wehrmachtu. Když vypukla druhá světová válka, podléhalo Axmannovi 8 870 000 mladých lidí od deseti do osmnácti let.
Členové Hitlerjugend se sice zpočátku pouze zabývali sběrem surovin, ale jak válka pokračovala a ztráty narůstaly, přišli mládežníci Wehrmachtu, jehož důstojníci jimi zpočátku opovrhovali pro neúctu k autoritám, vhod a od roku 1943 sloužili jako vojenská záloha a chlapce starší šestnácti let začleňovali do ozbrojených složek. Tehdy vznikla 12. divize tankových granátníků SS „Hitlerjugend“, která bojovala proti Spojencům po invazi v Normandii a v Ardenách. Spojenci považovali členy Hitlerjugend vedle esesáků za nejfanatičtější bojovníky.
Poslední výspu německé obrany v gigantické bitvě o Berlín představovali právě oni. V bojích podle sovětského demografa Borise Cezareviče Urlanise téměř čtyřicet tisíc mládežníků zahynulo. Dvanáctiletý Alfred Zek se v březnu 1945 stal za zachránění dvanácti raněných německých vojáků na Odře pod dělostřeleckou palbou nejmladším držitelem Železného kříže 2. třídy.
Poválečné zúčtování
Po porážce nacistického Německa spojenecká okupační správa Hitlerjugend rozpustila coby integrální část rovněž zakázané NSDAP. Vítězové sice mnoho členů obvinili z válečných zločinů, nicméně organizaci na norimberském procesu neprohlásili za zločineckou. Zato s některýmio jejími pohlaváry tvrdě zúčtovali. Tak například Baldur von Schirach dostal dvacet let, zatímco Artur Axmann pouhé tři roky (zato ho v roce 1958, kdy pracoval jako obchodní zástupce, odsoudili k peněžitému trestu za podněcování mládeže k nenávisti).
Pro zajímavost doplňme, že členy Hitlerjugend byly tak známé osobnosti veřejného a kulturního života, jako například nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass (ten ovšem navíc sloužil v esesácké divizi!) a dlouholetý ministr zahraničí Spolkové republiky Německo Hans-Dietrich Genscher.
