Začalo to hnusným chtíčem, skončilo proříznutým hrdlem
Bylo úterý 2. května 1899, když se pražským Smíchovem rozlétla zpráva o vraždě či sebevraždě mileneckého páru. „Zanedlouho byla úzká ulice Mozartova plná zvědavých lidí, kteří se rozešli, až když v truhle vynášeli z domu ztuhlé tělo nešťastného milence.“ Jak se záhy ukázalo, všechno bylo docela jinak.
V prvním patře smíchovského domu č. p. 239 bydlela tehdy spolu s několika mladíky a dívkami, vesměs dělníky ze zdejších továren, teprve osmnáctiletá Terezie Holíková, dcera pětačtyřicetiletého flašinetáře Josefa Holíka z Chotěboře.
Přestěhovala se sem teprve nedávno. „Mladé a dosti sličné děvče bydlilo svého času se svým otcem, který je známý opilec, a stala se před dvěma roky obětí hnusných chtíčů tohoto vlastního svého otce. Když věc vyšla najevo, byl Holík odsouzen do vězení na dobu 18 měsíců,“ udával dobový tisk.
Trest si pouliční hudebník odseděl na Pankráci. Po svém propuštěni se „ubytoval v Radlicích, odkud však byl brzy pro svoji nepořádnost vypovězen. V tu dobu pojal úmysl najati si opět vlastní byt, kde by žil ve společné domácnosti se svojí dcerou.“
Denně pak docházel za dívkou na Smíchov do Mozartovy ulice a po dobrém či zlém se ji pokoušel přesvědčit. Prosil, škemral, žadonil i žebral, ale také vyhrožoval a spílal. Všechno marně.
A pak se to stalo.
„Včera asi po sedmé přišel znovu právě v okamžiku, kdy se obyvatelé bytu vrátili z práce a seděli v kuchyni u večeře. Na první pohled bylo viděti, že si dodal kořalkou odvahy a že jeho smysly jsou alkoholem obestřeny,“ psaly o den později pražské noviny.
Terezie seděla přímo proti otci na druhé straně stolu.
Po chvíli se flašinetář znovu – pokolikáté už – dcery optal, zda s ním bude bydlet. Ta ho však krátce a rozhodně odbila. Zároveň si jej začali přítomní dobírat narážkami na jeho krvesmilné spády a pankrácký pobyt ve vězení. To muže rozlítilo. Vztyčil se a „dříve než ostatní mohli jeho úmysl rozpoznati, vyňal z kapsy nuž a hnal se zuřivě kolem stolu na svou dceru hulakaje, že ji probodne“.
V kuchyni nastal zmatek.
„Ženské daly se za úpěnlivého volání o pomoc na útěk do druhé místnosti s kuchyní sousedící. Mužští pak vrhli se na zuřivce a snažili se mu vyrvati nůž z rukou. Ale nebylo to tak snadné a nepodařilo se jim to.“
Majitele bytu Holík pořezal, jeho syna pokousal na obou rukou. Avšak ženám se podařilo během potyčky ukrýt v sousední místnosti. Rychle se tu zamkly.
„Když opilec zpozoroval, že oběť jeho zmizela z dosahu máchajícího nože, dostoupila jeho zuřivost či šílený vztek vrcholu. Nevěda už na čem by se vymstil a ukojil svoji zuřivou vášeň, vztáhl ruku sám na sebe a jediným trhnutí si podřízl hrdlo. Mohutný proud krve vystříkl ze zející rány a nešťastník jako bleskem zasažen klesl k zemi. Kolem něho shromáždili se pak všichni obyvatelé obydlí, pohlížející v němém ustrnutí na chroptícího a dokonávajícího opilce.“
Teprve po chvíli probrala se v mladých lidech potřebná duchapřítomnost. Běželi pro polici i doktora. Ten mohl už jen konstatovat opilcovu smrt.
