Milostný trojúhelník: Dvě utopené vychovatelky a chlípný Otto
Obecní úřad v Chuchli vydal 19. ledna 1896 následující oznámení: „Dvě slušně oděné ženštiny chodily včera po levém břehu vltavském sem a tam. Pojednou uchopila jedna z nich druhou a strhla ji s sebou do Vltavy, kde zmizely beze stopy.“ O koho šlo? A co záhadné smrti obou žen předcházelo?
Brzy byla známá jména i zaměstnání obou dívek. První: Anna Hrabánková, 24 let, vychovatelka původem z Divišova. Druhá: Adela Radnitzová, 21 let, původem z České Třebové. Také ona pracovala jako vychovatelka a v minulosti byla zaměstnána v pražských šlechtických rodinách. Od počátku tak bylo zřejmé, že nejde o dívky z prostředí velkoměstské chudiny, ale naopak pocházejí z rodin středostavovských a vcelku zámožných.
Co se tedy na vltavském břehu odehrálo?
Vše začalo před třemi lety, když do života obou žen vstoupil – na různých místech, avšak přibližně ve stejném čase - sedmadvacetiletý zeměměřič Otto Hübner. Dívky se zamilovaly. On tvrdil totéž.
Anna (bydlela v té době v Josefovské dnes Široké ulici na Starém Městě) opustila dokonce kvůli Hübnerovi službu ve šlechtické rodině a odešla s ním do Litoměřic, kam byl přeložen za prací. Tady ji všude představoval jako svou manželku.
Jenže Otto Hübner udržoval zároveň intimní vztah s Adelou Radnitzovou. „Když jezdil do Prahy, kde poslední dobou obě děvčata bydlela, zařídil vše tak, aby s oběma mohl se bavit, a tak vystřídal jednu po druhé. Ještě letos na Tři krále psal jedné, že přijede do Prahy 5. ledna a 6. ledna ráno, že musí jeti pryč, a druhé současně psal, že přijede do Prahy ráno 6. ledna a že s ní bude do 7. ledna,“ popisuje ničemné mladíkovy lži Národní politika.
Již několik týdnů předtím se však dívky jedna o druhé, respektive o poměru, který s nimi zeměměřič souběžně udržuje, dozvěděly. Nejspíš pochopily, co je jejich milovaný Otto zač - a že je při pravidelných návštěvách Prahy navštěvuje a obšťastňuje obě dvě.
Nakonec to byla Adela, která vyhledala Annu. „Šla tak daleko, že se s Hrabánkovou seznámila a uzavřela s ní přátelství. Dost často se obě dívky scházely, a jedna druhé o svých slastech a strastech vypravovala. Ba známost šla i dále. V posledních době stýkaly se kdykoli jen mohli. Ba byly společně i u kartářky kdesi v Lipové ulici.“
Ano, z dívek se staly zvláštní přítelkyně. Spojené láskou ke stejnému muži, nenaplněným vztahem a zřejmě i zlobou, záští a vzájemnou žárlivostí. A zeměměřič psal oběma dál. Často jim posílal dopisy takřka stejného znění, jen jména v oslovení měnil. „Každou varoval před zlými lidmi a každé radil ke klidu a každou zapřísahal o své věrné lásce.“
Vše vyvrcholilo těsně před osudným dnem, kdy se dívky vydaly na procházku do Chuchle.
„Dnes ti musím přiznati, že jsem až posud do Adely zamilován“, píše Otto v dopise, jenž byl spolu s dalšími objeven v rukávníku zesnulé Hrabánkové.
Anna odpovídá: „Tak jak já jsem tebe milovala a miluji, nebude a nemůže tě nikdo nikdy milovat“ a v závěru dopisu (také jeho koncept byl objeven v rukávníku na vltavském břehu) svého milence varuje – jestli skutečně upřednostňuje Adelu Radnitzovou, učiní všemu konec.
„Žádám od tebe rozumná psaní, a ne taková, z nichž z každé řádky dýše sebevražedný úmysl. Dostanu-li ještě jedno takové, tak je spálím. Nezměníš-li se, musel bych tebou opovrhovati,“ odpovídá mravně pobouřený zeměměřič.
Zároveň však – v den smrti obou žen – píše i druhé dívce, oné údajně milované Adele Radnitzové a nabádá ji, aby „hledala si místo v cizině mezi cizími lidmi.“
To už se Anna, v domnění, že je navždy druhou, obírá těmi nejtemnějšími myšlenkami. K definitivní tečce, jež by učinila konec jejich životům, přemlouvá také svou přítelkyni. Ta se však zdráhá. Vyšetřování nakonec prokáže, že Anna Hrabánková svou konkurentku Adelu Radnitzovou do řeky strhla. Obě dívky se utopily. Lehkomyslný mladík, jenž „psal oběma současně a jedné i druhé dokazoval, že jednu má pouze jako milenku a druhou že si vezme“, vyvázl bez trestu.
