Nejprve zkusil vidle, pak podojil a manželku zardousil
„V obci Hleďsebi u Mělníka spáchána byla předešlého týdne vražda, kteréž padla za oběť dvacetiletá manželka majitele usedlosti a tesaře Anna Švejdová. Vrahem jest její sedmadvacetiletý manžel Václav Švejda,“ oznámila na počátku února 1915 Národní politika. Co k nešťastné události uprostřed rodinného kruhu vedlo?
Zpočátku jevilo se prý manželství Švejdových šťastně. Na svět přišla dcera Miloslava, po ní syn Oldřich. Tomu bylo v osudnou dobu pouhých deset měsíců.
Rodinné štěstí dlouho netrvalo. Objevily se první neshody – posléze stále vážnější, až přerostly v násilnosti. Anna Švejdová počala manželovi vyhrožovat, že se odstěhuje k rodičům do nedaleké vesnice. To Švejdu neobyčejně popouzelo.
Proud hádek, násilností a následných výhružek vyvrcholil na sklonku léta 1914. „Za loňských žní chtěl Švejda manželku probodnouti vidlemi, v čemž mu však zabránil domkař Josef Flanderka, který rozzuřenému Švejdovi vyrval vidle z rukou.“
Neuplynulo ani půl roku. Časně ráno 28. ledna 1915 se Švejda objevil v bytě svých rodičů. Tvrdil přitom, že manželka chce znovu odejít k matce. On prý toho má dost a vydá se do nedalekého Mělníka, aby u tamního soudu podal žalobu na rozvod. Poté skutečně z bytu rodičů odešel a zamířil k Mělníku.
Naopak starý Švejda odešel za hleďsebským starostou. Chtěl ho požádat, zda by se nepokusil rozzlobené manžele svým vlivem usmířit. „Když však starosta do stavení manželů Švejdových přišel, nenalezl nikoho doma. I odešel.“
Starý Švejda zůstal.
„Asi po dvou hodinách chtěl se umýti a tu bylo mu nápadno, že nemohl najíti okov a bidlo, kterým vytahoval obvykle vodu ze studny. Obé spatřil konečně dole ve studni, a když pak je vytahoval, něco ve studni vázlo. Když po chvíli sousedé spojenými silami závadu odstranili, byla ze studny vytažena mrtvola manželky mladého Švejdy.“
Dál už šlo všechno ráz na ráz. Václav Švejda byl zadržen na cestě z Mělníka, kam neodešel, aby žádal u soudu o rozvod, jak se pokusil namluvit rodičům, nýbrž aby objednal rakev pro svou ženu.
Zpočátku zapíral. Tvrdil, že manželka spáchala dozajista sebevraždu. Když ho však četnický strážmistr konfrontoval s nálezem MUDr. Jandy, jenž zesnulou ženu ohledal a konstatoval „na hlavě mrtvoly četné podezřelé rány a na krku stopy po rdoušení“, roztřásl se. Pak ještě spatřil, jak je voda ve studni zabarvena krví. V tu chvíli Václav Švejda nevydržel a doznal, že manželku zavraždil.
Jak se vše podle vražedníka událo?
Ráno prý došlo mezi manželi k další hádce. A žena opět zopakovala své přání manžela opustit. Švejda odešel podojit. „Když pak mísil ve chlévě mléko, přiskočila prý k němu manželka a poškrabala ho. Tu prý ji porazil na zem a rdousil tak dlouho, až upadla v bezvědomí a byla v obličeji všecka modrá. Potom ji odnesl k hluboké studni, vzal za nohy a po hlavě ji hodil dolů,“ završuje poněkud naturalisticky líčení tragických okolností Národní politika.
