Krvavý příběh varšavského ghetta na silných fotografiích: Z půl milionu Židů nezbyl žádný
Druhého října roku 1940 podepsal Ludwig Fisher, starosta Varšavy, jež byla součástí Generálního gouvernementu, tedy okupovaného území Polska nacistickým Německem, dekret, jímž nařídil vytvořit uvnitř města ghetto speciálně určené pro polské Židy. Život uvnitř ghetta v roce 1941 ukazuje zvláštní série fotografií, kterou zveřejnily britské archivy. Mísí se v nich beznaděj, ztrápené hladovějící oči polských Židů se zřídka se vyskytujícími úsměvy segregovaných Židů.
Ghetto se stalo největší uměle vytvořenou „čtvrtí“ v nacisty okupované Evropě. Všichni Židé z Varšavy se museli do této oblasti přestěhovat do 15. listopadu 1940 a k tomuto datu bylo pak ghetto uzavřeno a Židé z něj neměli povolen vstup. Ani obyvatelé nežidovské národnosti a vyznání do oblasti nemohli vstupovat. Oblast byla přísně střežena, na několika místech dokonce zapečetěna. Do poloviny listopadu se z místa museli také vystěhovat Poláci, kteří v něm předtím žili. Na 113 tisíc Poláků tak nuceně uvolnilo své domovy 138 tisícům varšavských Židů. Původní obyvatelé se přestěhovali do té „árijské“ části města, jak ji nacisté nazývali.
U čísla 138 tisíc obyvatel ghetta však nezůstalo. Vůbec největší nárůst počtu židovských obyvatel nastal v dubnu 1941. To již nacisté shromáždili Židy z celé Varšavy a jejího okolí. Narostl počet Židů německých nebo maďarských, nejvyšší procento však stále tvořili Židé polští. Celkem v ghettu na jaře 1941 žilo 460 tisíc Židů. Na jeden pokoj v domě připadalo sedm lidí, 85 tisíc z obyvatel ghetta byly děti mladší 14 let.
Život v ghettu řídili němečtí okupanti. Především tím, že určovali dávky jídla, které se s postupující válkou stále snižovaly. Jen pro srovnání: pro Židy nacisté určili příjem 177 kalorií denně, pro Poláky 699 kalorií a pro Němce 2613 kalorií denně. V ghettu tak často propukaly nemoci, tyfové epidemie, žloutenka nebo tuberkulóza. Děti i dospělí trpěli podvýživou, nedostatkem vitamínů a čerstvých bílkovin. Příděly se skládaly především z chleba.
V červenci roku 1942 začali nacisté s operací Grossaktion Varšava. Nacisté obyvatele ghetta nahnali do vagonů a odvezli do vyhlazovacího tábora Osvětim II., známého pod jménem Treblinka. Od varšavského ghetta byl tábor vzdálený jen osmdesát kilometrů. Ze 460 tisíc Židů tak zůstalo v ghettu pouze přes 30 tisíc obyvatel, všichni ostatní byli v Treblince zplynováni během několika dní. Varšavské ghetto se stalo také centrem povstání, které zorganizovali Židé, jež nebyli posláni do tábora smrti v roce 1942. Pokusili se téměř na den přesně rok od začátku transportů z ghetta o odpor proti nacistům, jejich snaha však byla marná. Povstání bylo krvavě potlačeno a v polovině května 1943 židovské ghetto ve Varšavě přestalo existovat – ve Varšavě už nezbyli žádní Židé.
