Polský Winton Jan Żabiński zachraňoval Židy před nacisty v klecích po mrtvých opicích, před příchodem nacistů pouštěl árie z oper jako výstrahu
Byl uznávaným zoologem, zasazoval se o záchranu ohrožených druhů a díky němu se podařilo vrátit zubra do polské přírody. Kromě toho, že byl Jan Żabiński uznávaným odborníkem ve svém oboru, byl to také člověk mimořádné odvahy se smyslem pro humanitu. Během okupace Polska nacistickým Německem totiž zachránil velmi kuriózním způsobem stovky Židů.
Jan Żabiński se narodil v roce 1897 ve Varšavě, k níž se také pojí většina jeho životního příběhu. Když nacisté na konci roku 1940 zřídili dekretem zvláštní ghetto, z něhož se postupně stalo vůbec největší uměle vytvořené židovské ghetto ve střední Evropě, rozhodl se, že Židům, jimž se z ghetta podařilo uprchnout, pomůže. Útěky se dařily jen zřídka a častější byly případy, kdy se Židům podařilo nucené deportaci vyhnout. V polovině prosince roku 1940 se totiž ghetto zapečetilo a útěky z něj končily v drtivé většině smrtí.
Żabiński a jeho manželka Antonie bydleli v „árijské“ části Varšavy, kde nacistické represe nedosahovaly takové míry, jako tomu bylo v židovském ghettu. Żabiński byl ředitelem Varšavské zoologické zahrady, v jejíž bezprostřední blízkosti měli se svou manželkou a synem postaven domek. Żabiński i jeho žena spolupracovali se Żegotou – nejslavnější a vůbec nejrozsáhlejší podzemní a v podstatě partyzánskou organizací, která systematicky pomáhala Židům nacházet úkryt, získávat falešné pasy a opustit nacistický Generální gouvernement. Kromě Żegoty byl Żabinski také členem Zemské armády, známější pod polským názvem Armia Krajowa (AK). To byla vůbec největší polská odbojová organizace, která se pokoušela o systematický odpor proti nacistickým okupantům.
Opičí král
Żabińští se rozhodli pomoci Židům uprchlým ze židovského ghetta. Ukryli je ve svých klecích, kde původně chovali různá zvířata – podle deníků Antonie Żabińské, které byly několikrát literárně a především filmově zpracovány, to bylo především v klecích, kde původně žily opice. Zvířata však trpěla válkou, stejně jako lidé a z nedostatku specifické potravy umírala. Traduje se, že aby Żabiński upozornil své chráněnce na blízkost příslušníků SS nebo gestapa, pouštěl ve svém domě nahlas operu. To bylo pro chráněnce znamení, aby se chovali co možná nejtišeji. Příběh Żabińského je o to zajímavější, že například na rozdíl od Raula Wallenberga, který beze stopy zmizel v Sovětském svazu a až nedávno byl prohlášen za mrtvého, má příběh rodiny Żabińských šťastný konec. Nacisté jejich úkryt neodhalili a Židy z opičích klecí se tak většinou podařilo zachránit. Unikli tak osudu, který potkal Židy přebývající ve varšavském ghettu. Ti, které nacisté nezplynovali v roce 1942 při hromadném transportu do nedaleké Treblinky, zemřeli při krvavě potlačeném povstání. Jedni z mála zachráněných polských Židů tak holocaust přežili právě díky tomuto zoologovi, jež za svou činnost získal ocenění Spravedlivý mezi národy neboli Jad Vašem.
