Proč se okna otevírají dovnitř? Aby z nich služky nepadaly
Každého, kdo si prohlíží fotografie staré Prahy, či jiných měst, napadne dříve či později otázka: Jak asi tehdejší hospodyně či jejich pomocníci myli okna, která se bez výjimky otevírala ven? Nepraktičnost takového řešení je z dnešního pohledu až zarážející. Zejména v případě velkých tabulí nebo oken dvojitých. Bylo je nutné vždy znovu vysadit? Nebo se myči oken vznášeli v jakémsi akrobatickém prostocviku nad ulicí?
Rozluštění přináší novinová zpráva z 10. března 1908. „Velké vzrušení způsobil včera odpoledne na Ferdinandově třídě nešťastný případ, jehož obětí se stala osmnáctiletá služka Kateřina Novotná. Po čtvrté hodině tedy v době nejživější frekvence na ulici, čistila okno ve třetím poschodí domu v Platýze jsouc přivázána na ochranném pásu, který však byl asi buď přeleželý nebo špatné jakosti. Neboť najednou se přetrhl, když se děvče poněkud z okna vyhnulo, aby omylo zevnější hořejší skleněnou tabuli, a nebohá služka zřítila se na dlažbu.“
Další líčení Národní politiky zaujme především věcností, s níž popisuje následky pádu: „Služka byla okamžitě mrtva, neboť dopadla přímo na hlavu a rozbila si lebku, tak že jí vytékal mozek. Podivuhodnou náhodou nešel v té chvíli nikdo v těch místech. Stáli tam pouze ve vzdálenosti několika metrů od sebe dělník Růžička a sluha z Kasíkova závodu Brdlík, mezi něž padla nešťastná služka právě doprostřed.“
Je přirozené, že podobná událost, jež se odehrála uprostřed města, na Ferdinandově, nyní Národní třídě, vyvolala nemalé pozdvižení, ano, dá se dokonce říci senzaci. „K ukojení zvědavosti hrnuli a tlačili se lidé k místu, kde mrtvé tělo leželo, beze všech ohledů a div že mrtvolu nerozšlapali!“ konstatuje Národní politika, přičemž „před Platýzem kupily se zástupy lidu ještě v pozdních hodinách večerních“.
To už bylo tělo nebohé dívky dávno odvezeno k pitvě do budovy soudního lékařství. A příčina celého neštěstí – onen poškozený pás, jenž ženu vykloněnou z okna přidržoval?
Byl dodán k přezkoumání soudním znalcům. A i když to nebyl veskrze jen případ pražské služky Kateřiny Novotné, co způsobilo revoluční stavební změnu, jisté je, že v průběhu dvacátého století byla až na výjimky všechna okna otevíraná ven nahrazena okny otevíranými dovnitř. Hospodyňkám a vůbec všem, kdo omývají okna, se tak zásadně ulehčila práce. Odpadlo též nebezpečí, o němž případ nebohé Kateřiny Novotné vypovídá. Zásadně se však proměnil charakter městské ulice, jíž zejména v letních měsících, dominovala křídla otevřených oken.
