75 let od útoku na Heydricha: Konec bestie a hrůzovláda
Před 75 lety, 27. května 1942 v 10.31 h, uskutečnili českoslovenští parašutisté vrcholný čin evropské protinacistické rezistence – atentát na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě, SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha.
Nápad zlikvidovat některého vedoucího představitele německé okupační moci v protektorátě se zrodil v okruhu lidí blízkých Edvardu Benešovi. Londýnský II. odbor ministerstva národní obrany pod vedením plukovníka Františka Moravce tento záměr upřesnil jako útočnou akci.
R. Heydrich, nebo K. H. Frank?
Na poradě čelných československých vojenských činitelů v britské metropoli 3. října 1941 připadaly v úvahu dva eventuální objekty zvažovaného atentátu: výše zmíněný rodák z Halle Heydrich a státní tajemník Karl Hermann Frank, zástupce říšského protektora v Čechách a na Moravě. Heydrichovo řádění během I. stanného práva se stalo mohutným urychlovačem a volba padla právě na tohoto katana českého národa.
Provedením nelehkého úkolu pověřili členy desantu Anthropoid rotmistry Jana Kubiše, jenž nahradil zraněného K. Svobodu, a Josefa Gabčíka. V noci z 28. na 29. prosince 1941 seskočili u Nehvizd nedaleko Prahy.
Dostal, co si zasloužil
Atentát na tak vysoce postaveného exponenta třetí říše na našem území by se nikdy nerealizoval bez obětavé pomoci příslušníků domácího odboje, hlavně z řad Obce sokolské. Dlužno poznamenat, že někteří představitelé odboje varovali před katastrofálními důsledky takové akce a depeši laděnou v tomto duchu odeslali v osudovém květnu 1942 do Londýna.
Vznikly tři varianty atentátu. Za místo útoku byla nakonec vybrána ostrá zatáčka pod libeňskou Vychovatelnou, kde Heydrichův vůz při jízdě z jeho sídla na zámku v Panenských Břežanech na Pražský hrad musel zpomalit.
Podle původního plánu měl atentát provést Josef Gabčík, ale po selhání jeho samopalu zasáhl Jan Kubiš a vrhl pod protektorovo auto bombu, jejíž střepiny Heydricha zasáhly natolik vážně, že svým zraněním 4. června podlehl.
Odvaha i zrada
Vlastní operace proběhla beze ztrát atentátníků a nikoho z nich se ani přímo na místě činu nepodařilo zatknout. Jenže rozběsnění Němci rozpoutali takovou vlnu teroru, jakou české země v moderních dějinách nepoznaly. Do pátrání po parašutistech a do zásahů proti místnímu obyvatelstvu zapojili přes třináct tisíc příslušníků bezpečnostního aparátu, kteří provedli (někdy i opakované) prohlídky pěti tisíc obcí.
Obyčejný strach, ale také lačná touha po vypsané vysoké odměně (deset miliónů korun) vedly nemálo českých občanů k anonymním či otevřeným udáním, avšak teprve zradou Karla Čurdy, člena výsadku Out Distance, Němci získali informace vedoucí k odhalení úkrytu československých parašutistů, kteří 18. června 1942, čtrnáct dní po Heydrichově smrti, svedli v kryptě a na kůru kostela svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze svůj poslední hrdinský zápas. Sedm statečných – J. Kubiš, J. Gabčík, A. Opálka (Out Distance), J. Valčík (Silver A), J. Švarc (Tin), J. Bublík a J. Hrubý (Bioscop) zahynuli v beznadějném boji proti obrovské přesile.
Následky
Odhaduje se, že represe německého represívního aparátu následující po atentátu na Heydricha si vyžádaly životy pěti tisíc českých vlastenců. Na základě rozsudků stanných soudů bylo popraveno 1412 osob, přičemž probíhala cílevědomá likvidace české „destruktivní“ inteligence, jejíž příslušníci tvořili 21,2 procenta popravených. Mezi nimi se nacházelo dvacet univerzitních profesorů, 31 učitelů, 15 soudců, 11 architektů a inženýrů, devět lékařů, tři spisovatelé aj. Proběhl akt masové odvety proti dvěma obviněným českým obcím: 10. června Němci vypálili Lidice a o čtrnáct dní později Ležáky. K obětem je nutno připočítat tři tisíce Židů odeslaných ve dnech 10. až 13. června 1942 ve třech transportech (Aah, Aai a Aak) do vyhlazovacích táborů, kde je zavraždili. Počet obětí tzv. druhé heydrichiády desetinásobně (!) převýšil počet obětí prvního stanného práva (28. září 1941 až 20. ledna 1942), vyhlášeného po Heydrichově nástupu do úřadu zastupujícího říšského protektora.
Domácí hnutí odporu utrpělo velmi těžké ztráty, z nichž se úplně nevzpamatovalo do konce války. Mnozí lidé již za války zpochybňovali, zda smrt jedné zrůdy stála za tolik českých životů. Je však nezvratný fakt, že prestiž československé exilové vlády v Londýně po úspěšném atentátu značně vzrostla. Nikde v okupované Evropě se totiž nepodařilo odstranit tak vysoce postaveného nacistického pohlavára. V tom je atentát na Heydricha světlým bodem v dějinách našeho odboje a jeho protagonisté zůstávají vzorem příštím generacím.
