Tupý vrah myslel jen na jídlo. Pak zalepil poslední pytlík a šel na šibenici
Začátkem března 1903 oznámily noviny po celém království, že byl v Olomouci popraven osmadvacetiletý tkalcovský pomocník František Sentenčík. Ohavný a nevšedně tupý vrah, jenž se pokusil v listopadu předchozího roku vyvraždit v Prostějově rodinu svého zaměstnavatele Františka Chudárka.
Jak vypadaly poslední dny a týdny odsouzeného?
„Po svém odsouzení pohlížel Sentenčík svému dalšímu osudu zcela tupě vstříc. Stále chtěl jen jísti, stěžuje si, že musí prý trpěti hladem, ačkoli měl tutéž stravu, jakou mají všichni uvěznění. Žádal tudíž, aby mu dali jen hojně najíst a napít, a pak prý jej mohou pověsit třeba hned,“ píše Národní politika a dodává: „Aby mu čas lépe ubíhal, zaměstnával se k smrti odsouzený vrah z počátku výrobou papírových sáčků, později draním peří“.
Jak vlastně k hrdelnímu zločinu došlo?
Vše začalo 27. října 1902, kdy přijal Sentenčíka do svých služeb prostějovský tkadlec František Chudárek. Podle novin „člověk velmi řádný, jenž byl teprve půl třetího roku ženat, ale přece se šťastným cítil po boku své hodné manželky a svého jediného tři měsíce starého děvčátka.“
Uplynul sotva týden. „Již 2. listopadu odcizil Sentenčík svému zaměstnavateli ze stolku pětikorunu, kterou ještě téhož dne prohýřil“. O dva dny později se pak rozhodl pro čin mnohem závažnější. Předstíral, že dlouho do noci pracuje. Počkal, až Chudárkovi ulehnou na lože. A pak…
„Právě ponocný troubil jedenáct, když Sentenčík popadl svorku – hranatý nástroj dřevěný ze stavu tkalcovského – přistoupil k lužku, na němž manželé i dítě spalo, a počal je svorkou tlouci přes hlavy tak dlouho, až se více nehýbali“.
VŠECHNY DÍLY SERIÁLU ČESKÉ MORDY SI PŘEČTĚTE ZDE >>>
Poté ukradl manželům dvě tobolky se sedmi korunami, šest lžic v ceně 26 haléřů a šatstvo či prádlo v ceně 58 korun. Utekl ke svému strýci na opačném konci Prostějova. Tady ho také druhý den ráno zatkla policie. Následoval brzký soud a rozsudek smrti provazem.
Oproti původnímu přesvědčení nedůvtipného vraha zemřelo na místě jen dítě, jemuž „lebku úplně rozbil a bylo hned mrtvo“. Tkalcova manželka žila ještě několik dní a skonala teprve 7. prosince. Sám František Chudárek vrahovo běsnění přežil.
Trest smrti byl v Olomouci vykonán po dlouhých sedmi letech.
