Před 120 lety skončila na jihu Afriky druhá búrská válka
Koloniální supervelmoc Velká Británie se s búrskými zeměmi Transvaalem a Svobodným státem oranžským střetla již v letech 1880 až 1881. Spojené království sice v roce 1856 uznalo Sandriverskou konvencí nezávislost Transvaalu, což mu však nezabránilo v jeho anexi roku 1877.
Proti britskému panství vypuklo v prosinci 1880 povstání vedené Paulem Krugerem, zvaným strýček Paul (byl pruského původu), jež odstartovalo první búrskou válku. Búrové neboli Afrikánci (potomci nizozemských osadníků) se již tehdy projevili jako zdatní bojovníci, neboť zablokovali britskou posádku v Pretorii, zastavili postup imperiálních posil z Natalu a v bitvě u Majuba Hillu kolonizátory porazili. Britská vláda v srpnu 1881 uznala nezávislost Jihoafrické republiky (Transvaalu), jejíž zahraniční vztahy však zůstaly pod kontrolou Spojeného království.
Za vším hledej nejen ženu, ale hlavně zlato!
V roce 1885 došlo k objevení bohatých nalezišť zlata na transvaalském Randu, což ovšem nezůstalo skryto před chamtivým zájmem Britů. Zbývalo už jenom najít vhodnou záminku k intervenci. Prezident Transvaalu Stephanus Johannes Paul Kruger tehdy se vzácnou jasnozřivostí prohlásil: „Namísto radosti byste měli plakat, protože tohle zlato způsobí, že naše zem nasákne krví!“
Britům k zásahu posloužily stížnosti nebúrských osadníků v Transvaalu (uitlanderů). Transvaal, obávající se zásahu světovládného Albionu, se pojistil vytvořením vojenské koalice s druhou búrskou republikou – Svobodným státem oranžským – v roce 1896. Sebevědomí Búrové nelenili a 11. října 1899 rozpoutali proti britským državám v jižní Africe vojenské akce.
Počáteční ostuda Britského impéria
V prvních dvou měsících druhé búrské války (Britové ji nazývali válka v jižní Africe) zaznamenali Búrové mnoho úspěchů na bitevním poli: vpadli do Natalu, oblehli Ladysmith, Mafeking a Kimberley, a dokonce během „černého týdne“ na začátku prosince téhož roku dokonce porazili Brity pod velením generála Sira Redverse Henryho Bullera u Strombergu, Magersfonteinu a Colensa.
Teprve ve druhé fázi tažení, probíhající od ledna do září 1900, přešla britská vojska pod velením maršála Fredericka Robertse do ofenzívy, vyprostila obklíčené posádky, v květnu dobyla a pro jistotu hned anektovala Svobodný stát oranžský a v září postupně stejně naložila s Transvaalem.
Tohoto vítězství dosáhla díky obrovské početní převaze. Když Búrové zjistili, že proti ní v pravidelné válce nemají šanci, přešli na partyzánský způsob boje, proti kterému lord Horatio Herbert Kitchener neváhal použít nejdrastičtější prostředky. Nahnal do koncentračních táborů 200 000 búrských žen a dětí, mezi nimiž řádila děsivá úmrtnost následkem hladu a nemocí. Němci roku 1941 natočili v režii Hanse Steinhoffa, Karla Antona a Herberta Maische propagandistický velkofilm Strýček Kruger s Emilem Janningsem v hlavní roli, demonstrující odpornou roli Britů v búrské válce (pokud jim ovšem právě Němci vytýkali zavedení koncentračních táborů pro civilisty, zní to z jejich strany jako hodně nepovedený vtip).
Teprve tato brutální opatření zlomila vůli statečných Búrů k odporu a uzavření mírové smlouvy ve Vereenigingu 31. května 1902, tedy právě před 120 lety.
Vznik Jihoafrické unie
Podpisem mírové smlouvy Transvaal a Oranžsko uznaly britskou nadvládu, třebaže si zachovaly určitou vnitřní samosprávu. Britové, kteří projevili v búrské válce mnohem více krutosti než vyloženě vojenských schopností, nyní mysleli na budoucnost a vynaložili značné úsilí, aby si získali náklonnost afrikánského obyvatelstva. Za zničené farmy dostali Búrové odškodnění ve výši tří miliónů liber, což byly v tehdejší době pěkné peníze.
Zákonem o Jižní Africe vznikla sloučením všech provincií 31. května 1910 Jihoafrická unie (od 31. května 1961 Jihoafrická republika) s postavením dominia, jejíž součástí se stal i Transvaal a Oranžsko a v níž osadníci jak britského, tak búrského původu získali rovná politická práva. Za první světové války se Jihoafrická unie postavila po bok Spojeného království a obsadila Německou jihozápadní Afriku (dnešní Namibii). Na západní frontu vyslala brigádu a její vojáci bojovali v Německé východní Africe. Jan Christiaan Smuts, který za búrské války bojoval proti Britům, to v novém státě dotáhl na dvojnásobného předsedu vlády a maršála.
Jaká to nákladná válka!
Během búrské války vzrostl početní stav britské armády z původních 28 000 vojáků sloužících v jižní Africe na 448 435 osob. Do tažení se zapojila skoro celá indická armáda, jakož i vojska z dominií. Naproti tomu Búrové měli jen 85 000 mužů schopných nosit zbraň, z nichž však v poli operovalo nanejvýš pětatřicet tisíc. Pomáhali jim rovněž dobrovolníci z Německa a Francie, tradičního rivala Britů.
Podle oficiálních britských údajů, zahrnutých v sedmém svazku The Times History of the War in South Africa, 1899–1902, vydaném v Londýně roku 1909, padlo:
- 518 důstojníků a 5256 poddůstojníků a příslušníků mužstva
- 183 důstojníků a 1835 poddůstojníků a příslušníků mužstva podlehlo zraněním
- 1668 důstojníků a 19 143 poddůstojníků a příslušníků mužstva utrpělo zranění (bez raněných válečných zajatců)
- 383 důstojníků a 9170 poddůstojníků a příslušníků mužstva zůstalo nezvěstných či se ocitlo v zajetí
Celkový počet bojových ztrát tedy činil 2752 důstojníků a 35 404 poddůstojníky a příslušníky mužstva. K nim je ovšem třeba připočítat 339 důstojníků a 12 911 poddůstojníků a příslušníků mužstva zemřelých na nemoci, 27 důstojníků a 771 poddůstojníků a příslušníků mužstva zemřelých při mimořádných událostech, pět důstojníků a 97 poddůstojníků a příslušníků mužstva zemřelých v zajetí, čímž se celkový počet britských mrtvých vyšplhal na 1072 důstojníků a 20 870 poddůstojníků a příslušníků mužstva.
Pokud jde o výši ztrát na životech, představovala búrská válka pro Brity vedle krymské nejnákladnější tažení v období vymezeném koncem napoleonských a vypuknutím první světové války. Búrů zahynulo 9093, k nimž je třeba připočítat asi pětatřicet tisíc civilistů. Nejvyšší britské vyznamenání za statečnost – Viktoriin kříž – obdrželo za tuto kampaň 78 vojáků Britského impéria. Búrská válka si vyžádala náklady v přepočtu 4,2 miliardy dolarů, což ji činilo šestým nejnákladnějším konfliktem vypuknuvším v 19. století: po americké občanské válce Severu proti Jihu, válkách 1. francouzského císařství, prusko-francouzské, krymské a rusko-turecké válce.
