Zapomenutá historie: Den, kdy amerického prezidenta Bushe málem snědli kanibalové
George H. W. Bush (93), který sloužil jako 41. prezident Spojených států amerických v letech 1989 až 1993, vstoupil do armády jen 4 dny po 18. narozeninách. Jako mnoho dalších tím reagoval na japonský útok na Pearl Harbor. Bush se stal pilotem torpédového bombardéru Avenger a většinu války strávil v oblasti Pacifiku. Celkem absolvoval 58 bojových misí, za což obdržel několik vyznamenání. Ta, při níž jen o vlásek unikl smrti, se odehrála 2. září 1944.
Bush měl společně s dalšími za úkol zaútočit na rádiovou stanici na malém ostrůvku Čičidžima. Japonci byli ale na Američany dobře připraveni a zahájili silnou protiletadlovou palbu. Bombardér mladého poručíka brzy zachvátily plameny a Bush se domníval, že musí i brzy vybuchnout. Urychleně z něj proto vyskočil. Předěl v kabině mu zabránil v tom, aby to napřímo řekl dalším dvěma členům posádky – Tedu Whiteovi a Johnu Delaneymu. Oba bohužel zahynuli.
Společně s budoucím prezidentem skončilo ve vodě dalších 8 vojáků. Všichni až na Bushe byli pochytáni, mučeni a následně popraveni setnutím hlavy nebo ubodáním. Polovina z nich byla pak na přímý rozkaz generálporučíka Yoshiy Tachibana snězena. Dle pozdější výpovědi admirála Kiniza Moriho kuchař játra obětí prošpikoval bambusem a uvařil se sójovou omáčkou a zeleninou. Jednalo se prý o delikatesu. Kromě jater snědli japonští vojáci i stehna. Válečný tribunál je za to později na Guamu odsoudil k smrti.
Spojené státy se tyto informace rozhodly označit za přísně tajné a děsivý osud vojáků se nedozvěděli ani jejich nejbližší příbuzní. Armáda se totiž obávala možných rasových nepokojů, jež by zveřejnění mohlo vyvolat. Na vše se přišlo až v roce 2003, kdy James Bradley publikoval tento příběh v knize Flyboys. A až tehdy se tak přišlo na to, jak důležitý tehdejší útěk budoucího prezidenta vlastně byl. Bush dopadl do vody dále od ostrova než ostatní a měl obrovské štěstí, když narazil na záchranný člun. I tak by ho ale nejspíš Japonci dopadli, nebýt amerických letadel, která se obloukem vrátila a zahnala nepřátelská plavidla na ústup.
„Brečel jsem, zvracel jsem a pádloval jako pominutý. Tehdy bych se určitě kvalifikoval i na olympiádu, prostě jsem se odtamtud musel dostat,“ vzpomínal Bush po letech v rozhovoru pro CNN. Nakonec se pro něj vrátila americká ponorka, a když se do ní Bush dostal, zmohl se prý jen na čtyři slova „Happy to be aboard.“ (v překladu „Jsem šťastný, že jsem na palubě.“)
Na ostrov se Bush po letech dobrovolně vrátil, navštívil pomník padlých a rozmlouval s místním obyvatelstvem. Kromě pocitu zodpovědnosti za smrt Teda Whitea a Johna Delaneyho ho prý nic netrápí. I tak ale rozhovor pro CNN uzavřel řadou pochybností.
„Přemýšlím, jestli jsem nemohl udělat něco jinak. Proč já? Proč mám takové štěstí? Proč jsem pořád naživu?“
