Zářijový holokaust: Proč Britové na začátku druhé světové války utratili statisíce domácích mazlíčků?
Poté, co Německo vyhlásilo v září 1939 Velké Británii válku, přistoupili Britové v rámci nastálé paniky k utracení statisíců koček, psů a dalších domácích mazlíčků. Jen v Londýně bylo během jediného týdne zabito na čtyři sta tisíc koček a psů, tj. asi 26 % celkové populace. Podivné preludium válečného utrpení, které nebylo podníceno státními autoritami, nazývají historikové zářijový holokaust.
Tématem se v časopise European Review History zabývala historička Hilda Kean. Během druhé světové války bylo zaznamenáno mnoho případů vybíjení zvířat, ke všem však narozdíl od britského případu došlo v důsledku přímého ohrožení nebo nedostatku. Dánové utratili na milion krav, prasat a drůbeže kvůli nedostatku krmiva. Pařížané porazili předtím, než do hlavního města vtrhli v červnu 1940 Němci, tisíce kusů skotu.
Ačkoliv se o přijetí doporučení o utracení domácích zvířat z důvodu nedostatku zdrojů vedla během první světové války v britském parlamentu diskuze, poslanci jej nikdy nepřijali. Na nutnosti pokusit se zvířata během války zachránit se shodovaly i všechny velké deníky. Měsíc před masovým utrácením zvířat byl v Británii založen Národní výbor pro otázky obezřetnosti v nakládání s domácími zvířaty v době náletů (NARPAC).
Výbor před zbavováním se zvířat varoval. Výrazné snížení počtu koček a psů mohlo podle něj vést k nekontrolovatelnému rozmnožení krys a myší, které by pak mohly rychle začít šířit smrtelné epidemie. Proč se tedy Britové začali masově zbavovat koček a psů dlouhé měsíce předtím, než začal být Londýn bombardován a život mazlíčků začal být v ohrožení stejně jako život jejich majitelů?
Národní veterinární ambulance byly v září 1940 majiteli domácích zvířat prakticky zavaleny. Kliniky nemohly vlastními silami takový nápor žadatelů o utracení zvířat zvládnout. Sdružující organizace jim proto nedaleko svého sídla v Londýně vyhradila louku, kam byly během několika málo dní uloženy ostatky na půl miliónu domácích mazlíčků.
Historici vysvětlují zvláštní jev jako důsledek nenadálé paniky obyvatelstva. Už v roce 1937 publikoval Výbor pro obranu impéria prognózu, která počítala během prvních dvou měsíců války s 1,8 miliónu raněných a z toho třetiny mrtvých. Lidé se proto po vyhlášení války rychle přeorientovali na válečný mód. Utracení mazlíčků šlo ruku v ruce se zatemňováním oken a evakuováním dětí na venkov. Jednotlivé kroky dávaly Britům pocit kontroly nad stresující situací.
Mnozí utracení věrných druhů brzy litovali. NARPAC se spolu s různými sociologickými organizacemi shodoval, že zahubení němých společníků znamenalo vpuštění si války do domu. Zářijové panice naštěstí nepodlehli všichni Britové. Spousta psů a koček byla evakuována na venkov podobně jako britské děti, kde v mnoha případech válku v bezpečí přečkali.
