Žádní Quislingové: Norové se v novém filmu o druhé světové válce snaží překreslit pověst kolaborantů
Nový film norsko-irské produkce Kongens Nei (Královo ne) o hrdinném postoji krále Haakona VII. v době nacistické invaze do Norska v dubnu 1940 byl nominován na Oscara a v Norsku nyní bojuje o rekordních dvanáct sošek národních filmových cen, které se budou udělovat v srpnu. Norové se v kritiky vyzdvihovaném dramatu snaží zahraniční diváky přesvědčit, že jejich postoj k německé okupaci nezosobňoval jen Vidkun Quisling, jehož jméno se po celém světě stalo synonymem pro kolaboraci.
Královo ne, jak již název napovídá, se soustředí na postavu Haakona VII., který se stal po rozpuštění švédsko-norské unie v roce 1905 nejen prvním norským králem, ale který díky svému působení během druhé světové války představuje jednou z největších národních autorit.
Devátého dubna 1940 byl osmašedesátiletý král postaven před rozhodnutí, zda svou zemi vydat do rukou nacistů bez boje, tak jako to udělal jeho bratr, dánský král Kristián X. a předejít tak těžkým obětem na životech nebo se vzepřít a pokusit se norskou čest zachránit. Rozhodnutí neustoupit a bojovat bylo samozřejmě od začátku odsouzené jen k omezenému úspěchu.
Odpor vůči invazi umožnil královské rodině a vládě uprchnout z Osla na sever a poté se usadit v bezpečí ve Velké Británii, kde byla později zformována exilová vláda. Haakon se díky autoritě, získané ve dnech invaze, vysokou měrou podílel na udržení morálky Norů po dobu pěti let války.
Premiéra Králova ne se odehrála loni v létě u příležitosti oslav pětadvacátého výročí usednutí na trůn Haakonova vnuka, současného krále Haralda V. Filmovou projekci shlédlo v Jubilejním parku v Oslu spolu s Haraldem a královskou rodinou na dvacet tisíc lidí.
Korunní princ Haakon v projevu, jež předcházel projekci, vzdal čest odvaze nejen svého pradědečka, ale všech Norů, kteří se v těžkých časech rozhodli nezpronevěřit se svým zásadám a přesvědčením: „Mnoho lidí se v této době ocitlo v těžkých situacích a čelilo osudovým volbám. Mnozí hodně obětovali. Zvláštní odpovědnost však ležela na nejvyšších představitelích. Jejich rozhodnutí a postoje měly na tuto zemi zcela zásadní dopad.“
